ZPRÁVY

Daniel Čada: „Nějak to ve mně překlaplo.“ROZHOVOR

31. března 2015, 15:34, Hana Písková
Daniel Čada: „Nějak to ve mně překlaplo.“ Zábřeh - Před lety jsem díky své práci v rádiu potkala člověka, se kterým mě pojí spousta nevšedních zážitků a hlavně vzácné přátelství. Možná si i vy vzpomenete na dobu, kdy v Šumperku řádila skupina divadelníků, kteří nám servírovali Kudlanku v ringu, na Krásném hráli přímo na plovoucím voru Trosečníky a poté přivezli do našeho města i Sex, drogy a rokenrol. Mnozí z nás se těšili na to, co šíleného si vymyslí příště. Jedním z nich byl Daniel Čada, který měl v rámci těchto projektů většinou úkol nejtěžší, přesvědčit mecenáše, aby do divadla vložili své peníze, protože to lidem přinese neopakovatelné zážitky. Do Šumperka Dana zavál osud z Náchoda a po několika letech zase odvál do Prahy. V Šumperku jsme ho znali jako věčně spěchajícího člověka s mobilem u ucha, který vybudoval reklamní agenturu. Z Prahy se po letech vrátil jako šaman, který učí lidi relaxovat a poskytuje jim muzikoterapii. V minulém týdnu spolu se svou ženou Janou dopřál návštěvníkům kina Retro koupel ve zvukových lázních.

 Kudlanka v ringu a další akce se šumperskými kamarády – herci Radimem Novákem, Aldou Navrátilem i hudebníkem Davidem Rotterem jsou už pro tebe jen nevratnou vzpomínkou, nebo se ještě setkáváte?
Jsou to moc hezké vzpomínky a se všema klukama se pořád potkávám. Dokonce je teď ve vzduchu i nějaká možnost spolupráce. Nechci říkat, co to konkrétně bude, ale stále nás to k sobě táhne.

Myslím, že všechny tvé blízké překvapila proměna z dřívějšího byznysmena k dnešnímu Danovi, který pije čaj a poskytuje lidem masáže a muzikoterapii. Jak došlo k té velké změně?
Musel jsem se přestěhovat za dcerou do Prahy. Nejdříve jsem pořád pendloval mezi Šumperkem a Prahou a pak se dostavil pocit, že takhle už to dál nejde. Dá se říct, že okolnosti mi nějak přehodily tu výhybku.

Mohl sis v Praze otevřít znovu třeba reklamní agenturu.
Těžko se to vysvětluje, ale nějak to ve mně překlaplo. Najednou jsem věděl, že se chci naučit masáže. Začal jsem se jim věnovat a taky jsem se začal potkávat s jinými lidmi, kteří mě ovlivnili. Začaly mi do cesty přicházet nové příležitosti a mezi nimi i muzikoterapie.

Velkou roli v tom zřejmě sehrála i tvoje nynější žena.
To je pravda. Moje setkání s Janou, to byl velký impulz, protože ona masírovala už dávno předtím. Zjistili jsme, že máme společné zájmy a otevřeli jsme v Praze relaxační centrum. Nechtěli jsme pracovat jako zaměstnanci někde v centru, kde bychom museli lidi masírovat jako na běžícím páse.

Jak jste se dostali ke zvukovým lázním?
Začali jsme tím, co každý z nás uměl, reflexní terapií, indickou masáží hlavy, k tomu jsme přidali reiki a další věci, a potom nám přišla do cesty muzikoterapie. Koupili jsme rezonanční lehátko, což je zázračný nástroj, a začali jsme objevovat další zázračné věci, které mají ohromnou sílu pomáhat lidem. Postupně se k nám začali přidávat další lidé s podobnými zájmy. Dnes už se u nás cvičí i jóga a pořádáme různé semináře s lidmi, kteří jsou nám blízcí.

Jak fungují zvukové lázně?
Spočívá to v tom, že hrajeme na různé nástroje a lidi necháme koupat se ve zvuku. Je to zvuková koupel, do které se lidi ponoří, rozplynou a je to ozdravné, protože se přitom uvolňuje napětí v těle. Když se uvolní napětí v těle, rozproudí se energie, tím pádem jsou zásobovány všechny orgány a můžou dobře fungovat.

To jste si jen tak sedli a začali zkoušet nějaké nástroje?
Prošli jsme si různé semináře, kurzy. Prvotní byl s Vlastou Markem, což je takový guru muzikoterapie u nás. Možností, jak příznivě působit na tělo, mysl i duši je samozřejmě spousta, ale nám je tahle nejbližší. Přes zpěv a nástroje, ty původní a obřadní, které jsou úžasné v tom, že zaprvé mají hlubokou historii, zadruhé se na ně člověk nemusí učit dlouhé roky. Tím, že na ně člověk hraje, se automaticky zdokonaluje, jde to jednoduše.

Co bys doporučil člověku, který to nezažil a chtěl by s něčím takovým začít doma?
To je právě naše cesta. Sdílíme s lidmi to, co jsme poznali a oni si pak mohou hrát a pomáhat si sami. Vyzkoušejí si jednotlivé nástroje a zjistí, jestli je pro ně nejlepší tibetská mísa nebo didgeridoo, gong či buben. Na vybraný nástroj mohou pak hrát doma a sami se mohou dostávat do stavu relaxace, meditace, nebo i do změněných stavů vědomí, které šamani používali k získávání informací, k tomu „vesmírnému internetu“.

Jana při vystoupení říkala, že rezonanční lehátko například vymyslel už Pythagoras.
Pod lehátkem je 49 strun a jejich rozeznívání, ty vibrace se přenášejí přes dřevěnou desku do těla. Pocítí to svaly, klouby, páteř, tělo se jemně rozechvívá a uvolňuje se napětí fyzické i psychické, dochází k uvolnění bloků.

Přece jen, pro vás je muzikoterapie krásná práce, jak ale odpočíváte vy dva?
Máme vlastní zkušenost. Taky jsme si prošli stresy a problémy, kvůli kterým k nám dnes lidé chodí. Nejsme nějak osvícení, nevíme všechno a pořád se učíme. My vlastně nejsme ani terapeuti, ta hudba sama je terapeut. Takže se učíme dělat si čas sami na sebe, hrajeme si navzájem a nejradši se alespoň občas od všeho odpojíme, vyjdeme do lesa a neděláme nic.



Doporučit tento článek přátelům na FacebookuSdílet na Facebooku Poslat známému e-mailem upozornění o tomto článkuUpozornit známého Verze pro tiskTisknout NahoruNahoru

NÁZORY K ČLÁNKU
Tento článek dosud nikdo neokomentoval, přidejte svůj názor.