KULTURA

Cestou necestou po Novém Zélandu i jiných koutech světa - Ivoš Merta

5. října 2005, 21:13, Stanislava Marešová
Šumperk - Toulání po kopcích a cizích zemích má zřejmě v krvi. Třicetiletý zábřežský rodák Ivoš Merta, který se dočkal výstavy svých fotografií již v rámci loňského zábřežského Welzlování, teď vystavuje své fotografie ze Zélandu v kavárničce Café Korzo v Šumperku.
Šumperk - Toulání po kopcích a cizích zemích má zřejmě v krvi. Třicetiletý, zábřežský rodák Ivoš Merta, který se dočkal výstavy svých fotografií již v rámci loňského zábřežského welzlování, teď vystavuje své fotografie ze Zélandu v kavárničce Café Korzo v Šumperku.

Na stěnách visí tvoje fotky ze Zélandu. Říkáš, že cestuješ každý rok, tak kde jsi letos vůbec byl?

„Na cestě letos? V Rumunsku, ale to byla jen taková dovolená, hlavně hory, Bukovina nebo bývalý Moldavsko, tam jezdím rád.

Rumunsko je lákavá země. Byl jsi v ní poprvé?

„Počtvrté. Je to strašně zajímavá země. Hory tam mají jednu základní vlastnost, jsou pořád svobodné a přitom to vypadá jako divočina. Můžeš si tam rozdělat oheň, kde chceš, spát, kde chceš. Je to jen o tom, jak se člověk umí k přírodě chovat. Není tam po nikom nepořádek. Ale hned jak překročíš hranici, jsi v jiném světě. Najednou se na silnici objeví povozy s koňmi.“

Co tě láká na Rumunsku?

„Jsou tam obrovské rozdíly. Něco jako východní Slovensko před deseti lety. Na jedné straně barák bez elektřiny, kde se lidé živí pasením ovcí a kousek vedle hypermoderní velká krásná mafiánská vila s obrovskýma autama, naleštěný limuzíny a přitom jim tam ani asfalt nevede.“

Kromě hor jsi v Rumusku nevynechal ani hlavní město. Zanechalo v tobě nějaké stopy?

„Bukurešť je hrůza. Nevím jak teď, změny jsou vidět velice rychle, Rumunsko se poslední roky rychle staví na nohy. Už tam také začínají stavět supermarkety. Ale třeba historie,které je tam hodně. Tady v Česku, když je nějaká památka, tak se k tomu lidi patřičně chovají. V Rumunsku je v tomhle ohledu nesnesitelný zmatek a spousta národních památek tak dál chátrá a snad jednou zmizí úplně, bohužel. Nebo zas naopak do toho dají veškerou svoji energii, dostaví zříceninu a udělají z ní turistickou atrakci bez úcty k její stoleté historii.“

Ale zpět k Novému Zélandu. Jak jsi se dostal z východní Evropy na opačný konec zeměkoule? Troufáš si vždy sám?

Zéland jsem měl vytipovaný už dávno. Lákala mě ta země, je taková pro nás Čechy neznámá a přitom se tam skoro na každém kroku potkáš s někým z České republiky. Zéland je místem nádherných zvuků. Když za rozbřesku křičí všichni ti ptáci a papoušci, musíš si sice zvyknout na ten hluk,ale pak je to nádhera. Na Zélandu jsme byli spolu s přítelkyní a potkali jsme se tam se známými kamarády. Strávili jsme tam sedm pracovních měsíců. Jinak někdy jezdím s bráchou, jindy úplně sám. Záleží jak se mi chce nebo nechce.“

Jaký je pro fotografa rozdíl mezi Rumunskem a Zélandem?

„Zéland jsem čekal původně pestřejší. Je tam co fotit, i když se to na první pohled nezdá. Je poznat, že jsi na druhé straně zeměkoule. Není tam les jak tady, ale je to fakt džungle. A nejsou tam žádní jedovatí živočichové, což je rarita. Jediné co tam je, je pavouk černá vdova, ale ten když někoho kousne, tak o tom píšou všechny místní deníky. Tam není žádné velké zvíře, tam jsou akorát vačice oposu -velký problém, dnes se to rozmnožilo a teď jim tam spásá vegetaci. Zéland je izolovaný ostrov, kde paradoxně napáchá největší pohromu kočka domácí, když někomu uteče, zdivočí a stane se jediným nepřítelem pro místního ptáka kiwi. Ten totiž letí a dosud neměl přirozeného nepřítele, a tak mu kočka může pořádně zavařit.“

Co dalšího tě na Zélandu uchvátilo?

Třeba skutečnost, že tady jsou města nahuštěny na sobě, kdežto tam je vše úžasně daleko a roztahaný. Snad kromě centra tam nevidíš vysoký baráky. Je tam úplně normální, že všude jezdíš autem. Vůbec je tam jiný způsob života. Společnost je taková vesnická, jako by se ani neuměla bavit, zatímco tady si večer zajdeš třeba do hospody, tam sedí doma na farmě. Museli by do té hospody totiž jet a to už se jim nechce. Oproti nám jsou ti lidé ale více v pohodě. Život berou takový jaký je, zbytečné starosti hází za hlavu.“

Kdybys měl lidi nalákat, proč zrovna jet na Nový Zéland, na co je utáhneš?

Na zcela jiný svět. A přitom je tam levno. Rozpočtově vás Zéland nezruinuje. Turistika je za ta léta zvyklá na lidi s baťohem. Takže kempy nebo ubytovny mají příznivé ceny. I výdělek je jiný než tady. U nás si vyděláš průměrnou mzdu, zaplatíš nájem, inkaso a zbyt ti snad pár korun měsíčně. Když si vyděláš na Zélandu, zaplatíš to samé a ještě si ušetříš na spoustu dalších věcí a dokonce, když jsi hodně snaživý, dovezeš i něco domů. My jsme na Zélandu byli poprvé. Kdybych ale měl možnost, teď bych Zéland projel celý křížem krážem, protože k tomu jsme se už nedostali. „

Fotíš jen přírodu, neláká tě ruch světových velkoměst?

„Určitě přírodu. Města mě nelákají, nemám rád jejich shon. Když fotíš jen hory, přírodu a vůbec vše, co je venku, je to mnohem statičtější a pohodovější.“

> Jak dlouho fotíš?

„No těžká otázka. Já fotil vždycky. Tedy skoro vždycky, od té doby, co jsem začal cestovat po světě a pocítil touhu si z toho všeho něco uchovat do vzpomínek.“

Která byla první země, kterou jsi fotil?

„Turecko. Někdy v roce 97. To jsem sehnal starý foťák s objektivy a začal fotit na diáky. Zůstal jsem u toho dodnes, ale je to boj. Já se taky musím fotit učit, nejsem žádný profesionál.“

Stalo se ti, že by ti bránili místní „domorodci“ cvakat spouští?

„Jednou zrovna v Turecku. Chtěl jsem tam fotit, ale vzdal jsem to kvůli lidem, jak se na mě koukali. Takové ty nepříjemné vtíravé pohledy, že jsem si to raději rozmyslel. A pak v Izraeli. Je tam zakázáno fotit vojenské objekty a když člověk zahlédne uniformu, sám si to rozmyslí, jsou tam rychlí a akční.“

Co všechno fotíš? Jen přírodu nebo tě zajímá i život a lidé?

„Spíš přírodu. Lidi, ne že bych se jich bál, to ne, ale je to o kontaktu. V Londýně jsem fotil bezdomovce na ulici a ten hned, i když se zdál nemohoucí, vyskočil a chtěl po mě dvě libry.“


Doporučit tento článek přátelům na FacebookuSdílet na Facebooku Poslat známému e-mailem upozornění o tomto článkuUpozornit známého Verze pro tiskTisknout NahoruNahoru

NÁZORY K ČLÁNKU
Redakce Rej.cz není odpovědná za obsah diskuze. Každý přispěvatel nese právní odpovědnost za své zveřejněné názory.

Datum: 6.10.2005 16:34
Titulek: Pravopisné chyby
Autor: Fuchs
20
Každý z nás někdy udělá chybu, ale než něco zveřejníte, tak si to prosím Vás po sobě přečtěte a chyby opravte. Kazí to zbytečně celkový dojem ze zajímavého zpravodajství.
Děkuji Fuchs.
Reagovat

DO KINA ZADARMO


Hrajte s REJEM o 3 vstupenky na třetí díl animované komedie JÁ, PADOUCH, kterou šumperské kino OKO promítá celý měsíc od 25. června až do 26. července. Stačí, když pošlete správnou odpověď na soutěžní otázku a budete mít špetku štěstí při losování. Příští týden zveřejníme jména tří čtenářů, kteří půjdou do kina zadarmo.

Soutěžní otázka:

Jak se jmenuje největší světový padouch?

a) Grrr
b) Glum
c) Gru

Odpovědi posílejte do čtvrtka jako SMS ve tvaru ODPOVĚĎ, JMÉNO, BYDLIŠTĚ na číslo 605 854 541. (Cena jedné SMS odpovídá standardní textové zprávě dle ceníku vašeho tarifu.)

VYHODNOCENÍ

Vstupenku na zahajovací koncert KLÁŠTERNÍCH HUDEBNÍCH SLAVNOSTÍ, který se uskuteční v neděli 2. července v klášterním kostele v Šumperku, vyhráli Marcela Haramiová ze Šumperka, Radomír Pátík ze Šumperka a Josefa Růžičková ze Šumperka.
Blahopřejeme! Výhra na vás čeká v pokladně DK Šumperk.