Zobrazen náhled článku     Lukáš Vajda: "Mým snem je Olympiáda. Naštěstí jsem si vybral školu, která mě ve sportu podporuje"

Lukáš Vajda: "Mým snem je Olympiáda. Naštěstí jsem si vybral školu, která mě ve sportu podporuje"

Střední škola železniční, technická a služeb v Šumperku je významným vzdělávacím zařízením a jednou z největších středních škol svého druhu v regionu. Ročně připraví pro pracovní trh nebo studium na vysoké škole bezmála dvě stovky čerstvých absolventů dvaceti studijních a učebních oborů. Příští školní rok se mezi ně zařadí také LUKÁŠ VAJDA, mistr České republiky ve skoku do výšky, v tuto chvíli student třetího ročníku oboru mechanik strojů a zařízení. Jak se dostal k atletice? A dá se skloubit vrcholový sport se studiem na střední škole?

Mistra ČR ve skoku do výšky Lukáše Vajdu čekají letos závěrečné zkoušky a příští rok maturita. Už teď ale řeší studium na vysoké škole, protože dostal nabídku stipendia do USA. Foto: -sšžts-

Popiš nám svou cestu ke zlatu na mistrovství republiky. Jak ses vůbec k atletice dostal? 

Bylo to úplně náhodou. Paní učitelka mi ve třetí třídě navrhla, abych zkusil skok, protože jsem byl už v tom věku vysoký. Na školních závodech jsem tehdy zdolal 134 cm, což bylo na třeťáka docela dost. Tak jsem se tomu začal věnovat. V nějaké sedmé osmé třídě si mě na jedněch závodech všimla Jarmila Hynková, začala mě trénovat a vlastně velmi záhy jsem startoval na mistrovství republiky. V atletickém světě jsem si našel spoustu kamarádů a věřím, že i proto se mi daří. Motivujeme se a povzbuzujeme. Jsem přesvědčený, že i díky mé dobré kamarádce, která také skáče výšku, jsem vloni v červnu skočil ty dva metry.

Z tvého vyprávění by se člověk domníval, že tvá cesta k úspěchu byla pohodová. Musel jsi čelit nějakým výzvám?

To ano. Mistrovství republiky jsem sice vyhrál, ale měl jsem naražená záda, koleno, kotník a k tomu chřipku. Tenkrát mi vítězství zajistil dvoumetrový skok. Ale abych se klasifikoval na mistrovství Evropy, tak jsem potřeboval skočit 206 cm. Jenže jsem dostal boreliózu a půl roku jsem nemohl nic dělat. Pak jsem měl jen týden na to, abych se po té dlouhé pauze dostal do formy. Navíc se přidaly problémy se zády, takže jsem nemohl skákat v tretrách, na které jsem byl zvyklý, ale vzal jsem si tenisky, které mi při jednom ze skoků praskly. I tak jsem na těch závodech zvýšil svůj osobní rekord. Poté jsem startoval na mistrovství Moravy a Slezska, kde jsem už sice tretry měl, ale byly nové a o 1,5 čísla větší, takže jsem skákal s odřeným palcem. Tam jsem skočil 207 cm a dostal se do skupiny A.

Dá se skloubit vrcholový sport se studiem na střední škole?

Dá. V běžném režimu chodím na tréninky až po škole. Ale vzhledem k tomu, že končím třeba o půl třetí a trénink začíná už ve dvě, musím částečně trénovat sám. Občas mám nějaká celorepubliková soustředění a závody, na které mě škola uvolňuje s tím, že si ale látku musím doplnit a písemky dopsat. Škola mi vychází vstříc a i vyučující jsou mi v mnohém nápomocni i mimo klasickou výuku. Jsem rád, že jsem si vybral tuto školu, jsem tu spokojený a navíc získám za čtyři roky studia vedle maturity také výuční list a svářečský průkaz. K tomu pobírám za vyznamenání i stipendium, což je další výhoda.

Jaké jsou tvé plány do budoucna?

Rád bych startoval na mistrovství světa, které by se mělo konat v roce 2021. Mým snem je také dostat se na Olympiádu. Trenér mi říkal, že na těch 230 cm mám, že tam ten skok je, že jen musím pořádně natrénovat techniku. Teď k tomu dobré podmínky kvůli nouzovému stavu nemám. Co se školy týče, letos mě čekají závěrečné zkoušky a příští školní rok maturita. Už teď ale řeším své případné studium na vysoké škole, protože jsem dostal nabídku stipendia do USA. Vše je zatím ve fázi vyjednávání. Přijímací zkoušky bych mohl dělat letos nebo příští rok, takže uvidím, jak mi to časově vyjde.