SPORT

Trenérský vůdce Šumperka Bohdan Hecl o fotbalové závislosti: Asi jsem vážně blázen

6. prosince 2017, 18:00, Petr Fišer
Trenérský vůdce Šumperka Bohdan Hecl o fotbalové závislosti: Asi jsem vážně blázen Šumperk - Když je sezóna v plném proudu, fotbalem žije každý den. Většinou na úkor rodiny, osobního volna a jiných aktivit. Propadl mu natolik, že jakmile nedostává do žil pravidelnou dávku, projevují se u něj abstinenční příznaky. „Podzimní část skončila před dvěma týdny a já nevím, co s časem. Asi jsem vážně blázen, ale už se těším, až budu s klukama v lednu zmrzat na umělce,“ svěřoval se trenér Šumperka BOHDAN HECL.

 Najdou se chvíle, kdy má všeho plné zuby a je vyčerpaný hlavně po psychické stránce. Vést, ukočírovat a výkonnostně posouvat různorodý kádr tvořený dvaceti odlišnými povahami není jednoduché. Šumperský fotbal pro něj představuje drogu, závislost, zodpovědnost, radost, potěšení, práci. Ale i občasné utrpení a na maximum zvýšenou tepovou frekvenci. „Dal mi do života strašně moc. Nasbírané zkušenosti sděluji a předávám i rodičům kluků, co jsem v dávnější nebo méně vzdálené minulosti trénoval. Klubu se to snažím vracet, i když někdy se hromadících starostí vyskytne více, než je zdrávo,“ připustil bez dlouhého přemýšlení.
Jakmile mu začne docházet šťáva, sáhne po sklence chutného vína a v soukromé sbírce vyhledá oblíbený film. Nebo si dá důkladně do těla a naplno se zapojí do tréninkové jednotky se svými svěřenci. A to hlavně během zimní přípravy, kdy se Horák a spol. mimo jiné prohání po dráze v atletickém tunelu. „To je pro mě nejlepší čistění hlavy,“ ujišťoval klubový odchovanec.
Pokud by se setkal s kouzelným dědečkem a bylo mu od něj splněno jedno hlavní přání, dlouho by neváhal. „Možná to bude znít trochu sobecky, ale moc bych si přál, aby se některým hráčům, kteří prošli mýma rukama, podařilo obléct ligový dres. Nějaká želízka v ohni jsou, tak uvidíme,“ prohlásil obětavec, jehož sportovní srdce bije na správném místě. „Celému šumperskému fotbalu bych nechal vykouzlit co nejvíce fanoušků a lidí zapálených pro věc,“ přihodil vzápětí.
V létě moc nescházelo a z Tyršova stadiónu se přestěhoval do nedalekého Uničova. Zájem o něj projevili obhájci třetiligového prvenství. „Na rozmyšlení nebylo příliš času. Moji kolegové z vedení dobře ví, že jsem to hodně zvažoval. Nebál jsem se toho, cítil jsem to jako výzvu. Šumperk jsem nakonec musel upřednostnit z pragmatických důvodů. Horko těžko se tehdy řešilo trenérské obsazení u jednotlivých mužstev. Mrzí mě to, ale jinak to prostě nešlo,“ vrátil se o pár měsíců zpátky.
S mužským áčkem má po podzimu zdárně nakročeno k nejpoklidnější sezóně za poslední tři roky. „Stres mi opravdu nechybí. Stačí, že jsem ho měl dost během srpna, kdy se nám úplně nedařilo. Doufám, že ho na jaře bude co nejmíň. Chtěl bych dál pracovat na tvorbě týmu a celkovém herním projevu. Abychom měli svou tvář a každý, kdo nás sleduje, mohl říct, že dobrých výsledků dosahujeme tvůrčím fotbalem. Pokud nebudou kluci pod takovým tlakem jako dřív, věřím, že by se nám to mohlo dařit. Nelíbí se mi způsob, jakým hraje většina mančaftů. Stoupnou si do bloku, což je mimochodem slovo, které přímo nenávidím, a spoléhají jen na brejky. Fotbalu to neprospívá,“ stál si za svým Bohdan Hecl.
POZOR! Obsáhlý rozhovor najdete v nejnovějším vydání Týdne na severu


Foto: Petr Fišer

Bohdan Hecl žije fotbalem na „plné koule".


Doporučit tento článek přátelům na FacebookuSdílet na Facebooku Poslat známému e-mailem upozornění o tomto článkuUpozornit známého Verze pro tiskTisknout NahoruNahoru

NÁZORY K ČLÁNKU
Redakce Rej.cz není odpovědná za obsah diskuze. Každý přispěvatel nese právní odpovědnost za své zveřejněné názory.

Datum: 8.12.2017 22:42
Titulek: Bez titulku
Autor: Honza
Panu Heclovi bych popřál zdraví a štěstí. Díky za odvedenou práci hlavně s mládeží.
Reagovat