SPORT

Trenér hokejové mládeže tvrdí: Dětem chybí větší pracovitost a touha prosadit se. Často nesoudní rodiče jim zametají cestuROZHOVOR

22. května 2019, 16:00, Petr Fišer
Trenér hokejové mládeže tvrdí: Dětem chybí větší pracovitost a touha prosadit se. Často nesoudní rodiče jim zametají cestu Šumperk – Hokejové mládežníky se snaží formovat, posouvat a výkonnostně zdokonalovat obdivuhodných osmatřicet let v kuse. Málokdo je trenérskému řemeslu věrný a oddaný jako ZDENĚK NOVÁK. „Je to práce, která chodí pořád se mnou. Průběžně o ní přemýšlím takřka neustále,“ svěřoval se otevřeně.

Velezkušený lodivod se v Šumperku věnuje mimo jiné i výběru U12. Mladí Draci ročníku narození 2007 mají za sebou nevšední zážitek. Za výsledky ve svazové soutěži dostali možnost odcestovat na prestižní akci pořádanou v ruském Čeljabinsku.

Jak se vám průběh mezinárodního turnaje zamlouval?
„Je potřeba to brát ze dvou pohledů. Pobyt jako takový se po všech stránkách vydařil a kluci si ho užili. Pokud jde o výsledky, spokojeni být nemůžeme. Prohráli jsme všechna utkání. Na druhou stranu se nedá mluvit o žádném velkém překvapení, protože jsem s něčím podobným počítal.“

Ve kterých herních činnostech jste spatřoval největší rozdíly?
„Ve všech. V bruslení, v kombinaci, ve střelbě… Čelili jsme silným soupeřům reprezentujícím bohaté ruské a lotyšské velkokluby. Hokej je v sibiřských oblastech jednoznačně sportem číslo jedna. Nemá vážnější konkurenci a obrovské množství dětí, které ho chtějí hrát, tomu všemu odpovídá. Třeba takový Čeljabinsk. Ve městě, co je s ohledem na počet obyvatel asi čtyřicetkrát větší než Šumperk, samostatně funguje pět klubů. Z 250 hráčů se postupně vykrystalizuje družstvo přirozených talentů a ti pak dostávají šanci porvat se o dres slavného Traktoru.“

Takže se bavíme nejen o kvantitě, ale i o kvalitě…
„Přesně tak. Z kvantity krystalizuje přirozená kvalita. Jiný je i objem, který tam v porovnání s námi pravidelně podstupují. Dvanáctiletí hráči se připravují šestkrát až sedmkrát týdně. Do toho mají třikrát týdně posilování a další tréninkové činnosti. Přímo v zápase se to samozřejmě projeví. My se scházíme čtyřikrát na ledě a jednou na suchu.“

Jak jsou na tom ruští trenéři po stránce autority?
„Bývala a pořád zůstává ohromná. Nejen u hráčů, ale i u rodičů. V Česku trenéři a všeobecně pedagogové na autoritě ztrácejí a jejich pozice je čím dál složitější. Také proto, že zájem o sportování všeobecně klesá. Hokej nepředstavuje výjimku, všechno souvisí se vším. Děti dost výrazně zpohodlněly, zlenivěly a v porovnání s předchozími generacemi jsou méně soběstačné a samostatné. Chybí jim větší pracovitost a touha prosadit se. Postrádám u nich samostatnost a zodpovědnost v řešení problémů.“

Čemu to přičítáte?
„Dřív byly odkázané více samy na sebe. Dnes jim rodiče zametají cestu, řeší za ně kdeco a nenechávají je zdolávat pomyslné překážky. I když se hokej snažíme dělat formou hry, pořád je to kontaktní sport, který občas zabolí. Tudíž přináší určitý diskomfort. Abyste v něm prorazili, musíte jít na hranu svých schopností a kolikrát je i překonávat. Jenže pokud jste zvyklí, že skoro všechno dostanete zadarmo, povede se vám to jen stěží.“

Potýkáte se s nedostatkem hráčů také v Šumperku?
„Ano. Je to největší problém, který neřešíme jen my. Zápolíme s tím, jak se dá. Na to, jaké máme počty hráčů, je ale úroveň žákovských týmů vysoká. Že ústřední svaz vybral zrovna nás na turnaj do Ruska, je pozitivní ukázka toho, že se o nás ví a že mládežnický hokej v Šumperku děláme dobře.“

Rok jste trénoval v Německu, deset let v Karlových Varech, čtyři sezóny v Olomouci. Co vám v přímém konfrontování s předešlými působišti schází nejvíc?
„Ve Varech je nové, skvělé zázemí pro všechna družstva. A hlavně mají dostatek dětí. Rozdíl je opravdu veliký. V Německu jsem narážel na liberálnější postoj, jinou výchovu, odlišnou disciplínu. A také na skutečnost, že je tam hokej tuctový sport. Jakmile jsem chtěl o trochu víc trénovat a zatlačit na disciplíně, rodičům od hráčů se to nelíbilo a začali se tomu bránit.“

S ohledem na výsledky reprezentačního áčka a menší konkurenceschopnost mládežnických výběrů na vrcholných šampionátech se zdá, že český hokej v lepším případě přešlapuje na místě a reálně udělal spíše pár kroků dozadu. Kde je podle vás zakopaný pes?
„Zlatá generace fotbalistů a hokejistů narozená v sedmdesátých letech trávila několik hodin denně hraním nejrůznějších spontánních her. Byla to ta nejlepší možná průprava. Hráči díky tomu získávali potřebné schopnosti a dovednosti, které se dále rozvíjely v organizovaném tréninku.
Znovu musím zmínit, že chodí méně dětí. V minulosti se dělaly výběry, a kdo byl slabší, tak se do družstva nedostal. Teď jsme vděční za kohokoliv a hraje víceméně každý. Jejich pohybová úroveň je v porovnání s minulostí slabá. Jako trenér můžete mladému hráči v mnohém pomoci, ale vždy bude záležet také na jeho vrozených schopnostech a volních vlastnostech. Zkrátka to musí mít v sobě.“

U trenérského kormidla stojíte od roku 1981. Co vás po uběhnutí takhle dlouhého maratónu motivuje, nakopává a žene dál dopředu?
„Práce mládežnického trenéra je nekonečná. Pořád hledáte nové možnosti. Nikdy nemůžete říct, že to bylo ideální, a příště se chcete k ideálu alespoň co nejvíce přiblížit.“

Nemáte toho někdy plné zuby?
„Dnešní děti jsou oproti nedávné minulosti ovlivněné současnou přetechnizovanou dobou. Pro trenéry je to těžší také v tom, že proti nim často stojí i nesoudní rodiče. Připouštím, že s přibývajícím věkem jsem někdy psychicky vyčerpaný. Záleží, jak se práce daří, či nedaří. Přesto mě mládežnický hokej stále naplňuje a baví. Láká mě objevovat nové cesty.“

Vzpomenete si ještě na krátkou epizodu u mužského celku šumperských Draků? Byla to vaše jediná zastávka v dospělém hokeji?
„Jako asistent jsem byl dosazen k Jiřímu Güttlerovi. V první lize se tehdy prohrálo sedmnáctkrát v řadě, a jakmile byl hlavní trenér odvolán, vedl jsem jedno utkání sám. Remízou 2:2 v Mělníku se nám podařilo přerušit sérii zápasů bez získaného bodu.
Nikdy jsem neměl ambice působit v dospělém hokeji. Zatímco u dětí tvoříte a rozvíjíte, u mužů převážně skládáte. Vždycky mě zajímaly mladší kategorie a troufám si tvrdit, že jim hokejový svaz hodně dluží. V daleko větší míře se zaměřuje na mužské složky a juniorské akademie. Na žákovské scéně jsou velké rezervy a dá se toho hodně zlepšit. S jednou svou myšlenkou bych chtěl po probíhajícím mistrovství světa Český hokej oslovit.“





Doporučit tento článek přátelům na FacebookuSdílet na Facebooku Poslat známému e-mailem upozornění o tomto článkuUpozornit známého Verze pro tiskTisknout NahoruNahoru

NÁZORY K ČLÁNKU
Tento článek dosud nikdo neokomentoval, přidejte svůj názor.

ZA KULTUROU ZADARMO

Tentokrát s Týdnem na severu soutěžíme o pět volných vstupenek na hlavní den festivalu Čokoládové lázně, konaný 28. září ve Velkých Losinách. Můžete být u toho, proniknout do tajů výroby čokolády a obdivovat mistrovské kousky z ní, pokud správně odpovíte na soutěžní otázku a budete mít kapku příslovečného štěstíčka. Výherce oznámíme v příštím čísle.

Soutěžní otázka:

Co je to lyofilizované ovoce?

a) ovoce sušené mrazem
b) ovoce naložené v čokoládě
c) ovoce naložené v rumu

Odpovědi posílejte do čtvrtka jako SMS ve tvaru ODPOVĚĎ, JMÉNO a ADRESA na číslo 737 559 551. (Cena jedné SMS odpovídá standardní textové zprávě dle ceníku vašeho tarifu.)

VYHODNOCENÍ
Volnou dvojvstupenku na zbrusu novou zábavnou show skupiny SCREAMERS, kterou Zábřežská kulturní uvede ve čtvrtek 19. září vyhrávají: Jana Zetochová ze Šumperka, Marie Badalová a Jiří Vavrač ze Zábřeha. Blahopřejeme! O vstupenky se přihlaste u pořadatelů.