„Musíte být výborný po stránce herní kvality a výkonnosti, a ještě mít štěstí na klub, který je ekonomicky dobře zajištěný a disponuje dostatkem financí,“ nastínil rodák ze Šumperka JAN ŠMÍD.
Maximálně 10 tisíc korun
„Když jste výborný v Litovli, kde se můžete prosadit o něco snadněji, protože hráčská konkurence tam není taková jako v nejlepších mančaftech, nedostanete tolik peněz, abyste se sportem mohl živit. Mám kamarády, co hrají za Karvinou a v Zubří. Třem až čtyřem profíkům chodí na účet pěkné peníze. Pro zbytek mužstva je to spíš zábava. Musíte ji mít rád, musíte jí obětovat čas. Za veškerou snahu vyinkasujete pět, maximálně deset tisíc.“
V nejsledovanějších sportech jsou výdělky daleko příjemnější. „Tréninková zátěž je přitom vesměs podobná,“ poukazuje Šmíd. „Možná mají o dva, tři tréninky týdně víc než my. Také v házené se hrává dvakrát týdně a dlouhá sezóna vrcholí vyřazovací částí v podobě play-off. Časově je to srovnatelné s hokejem a fotbalem. Akorát nejsme tolik populární a do našeho sportu neteče tolik prostředků.“
Orná německá půda
Kdo vyhlíží pokladnu plnou peněz, musí se modlit za zahraniční angažmá. Velmi dobrou ornou půdu nabízí sousední Německo. „Nejvyšší soutěže mají plně profesionální. Když ve stejné zemi zůstaneme, pořád je lepší hrát čtvrtou německou ligu než první v Česku. Kvalita je víceméně podobná naší extralize. Klub vám domluví práci na částečný úvazek, řekněme na čtyři až pět hodin, a kromě dvou tisíc euro za házenou vyinkasujete další dva tisíce navíc. A rozhodně se nepředřete. Funguje to tam asi tím způsobem jako u nás v devadesátých letech, kdy šumperské hokejisty zaměstnávaly místní firmy, ale nikdo je tam nikdy neviděl,“ pousmál se Jan Šmíd.
Poslední mistrovství světa jej utvrdilo v tom, že česká házená může pronikat mezi užší mezinárodní elitu jen s přispěním všech příznivých okolností. „Bylo vidět, že pořád zaostáváme o parník. Máme a měli jsme uznávané individuality světového formátu. Zmíním výborné Jíchu, Horáka, Kubeše, Filipa, Juříčka, Brůnu, Nocara. Jenže jich stěží dáme dohromady dvacet. Dáni mají nadprůměrných házenkářů sto padesát. Stovka jich hraje v německé bundeslize a dalších padesát v domácí soutěži. Ta má automaticky velmi dobrou úroveň. Když to řeknu úplně blbě, tak si nejsem zcela jistý, jestli bych před patnácti roky mohl hrát extraligu. Teď ji hrát můžu. O něčem to svědčí.“
Rýsuje se hranický hattrick?
Šumperský odchovanec, jenž byl u postupu mateřského klubu do první ligy, se v Litovli potkal s legendárním Davidem Juříčkem. „Je to neuvěřitelný borec, nic jiného k němu říct nemůžu. Ukázal mi, že o házené nevím vůbec nic. Že se na světové úrovni hraje úplně jinak a že je to jiný svět. Dal nám toho strašně moc a díky tomu se pořád pohybujeme na hraně extraligy. Do té doby jsme byli amatéři, které to bavilo a drželo se jich sportovní štěstí.“
Osmadvacetiletá spojka si na extraligovém menu pochutnávala nejen v Litovli, ale i v jiném moravském „království“. „V Hranicích jsem byl už dvakrát a je dost možné, že ve spojení s tímto klubem zkompletuju hattrick. Nějaké debaty probíhají a šance, že bych se vrátil, existuje a je docela reálná.“
