„Chtěl jsem do týmu, který nebude prohrávat,“ pousmál se rodák ze Zábřeha, jehož začátky pod bezednými koši jsou spojeny s Mohelnicí. „Na první ligu máme velmi slušnou sestavu. Doufám, že se nám bude dařit, svou maličkostí k tomu také přispěju a někam to pozvednu,“ hlásil před startem sezóny po překvapivém přestupu do hlavního města.
Jako nositel hodnot
Na úrovni druhé nejvyšší soutěže se stal součástí projektu s mimořádnými ambicemi. „Sešívané“, jejichž vedení koupilo prvoligovou licenci od pražských Košířů, posílili i David Jelínek, Jiří Dedek či Petr Andres. Pumprla nepřicházel primárně jako kanonýr, spíš – vznešeně řečeno – jako nositel hodnot. Takových, na kterých chtějí slávisté rychle vystavět úspěšnou budoucnost, přičemž by rádi v relativně krátkém čase konkurovali třeba i neotřesitelným českým hegemonům z Nymburka.
Právě gigant posledních let byl Pumprlovým dlouhodobým zaměstnavatelem. „Nemám přefouklé ego. Na první ligu se zvládnu kousnout. V kariéře jsem si dokázal to, co jsem si předsevzal, ať už se týkalo nároďáku nebo zahraničí. Teď bych chtěl Slavii dotáhnout za postupem a do rozumného místa v tabulce nejvyšší soutěže,“ odhalil své plány v novém působišti. „A sám hrát na takové úrovni, abych si případně ještě troufnul na domácí mistrovství Evropy v roce 2022. V téhle fázi kariéry by mě vyhrát titul s Nymburkem už nemotivovalo. Vyhrát se Slavií, to je úplně jiná písnička.“
Prvoligovou atmosféru naposledy nasával před patnácti lety. „Tehdy jsme se s Opavou dostali do finále proti Sokolu Pražskému. Soutěž se asi dost změnila, popravdě ji vůbec neznám. Ze Slavie se ozvali hned den potom, co mi byla v Nymburce ukončena smlouva. Ambiciózní projekt mě zaujal natolik, že jsem byl ochotný podstoupit úrovňový krok zpátky. Před několika měsíci jsem běhal proti Dream Teamu, teď můžeme narazit na Pelhřimov. Někdy je potřeba udělat krok dolů či stranou. Je jedno, jak to nazveme. Podstatné je, že vám může otevřít nové dveře. Naše představy při jednání s Nymburkem se dost míjely, takže volba byla nakonec jasná.“
Nepřející koronavirus
V době, kdy Pavel Pumprla pojídal profesionální chleba ve Španělsku, čelil otázce, zda fandí Barceloně nebo Realu Madrid. „Nevěděl jsem, co odpovědět. V Česku jsem to měl stejné. Nebyl jsem ani sparťan, ani slávista. Teď už je to samozřejmě jinak,“ ujišťoval takřka dvoumetrový košíkář. Na nové adrese mu ve třiačtyřiceti letech připadla i role v klubovém managementu. „Jsem nápomocný při vyjednávání se sponzory a partnery. Také se snažím najít správnou cestu, jak fungovat jako spoluhráč a jako někdo, kdo pomáhá tvořit smlouvy pro ostatní,“ prozradil s přesvědčením, že by to nemělo být k neprospěchu věci. „Možná budu znít trochu neskromně, ale jsem dostatečně silná osobnost, která nepotřebuje nijak využívat umělou autoritu manažera. Jestli mi nepřihraješ, tak tě vyhodím? To určitě ne. V mém případě nic takového nehrozí.“
I když si v Edenu všechno malovali pozitivními barvami, zatím je „drtí“ soupeř z kategorie mimosportovních. Kvůli koronaviru dosud odehráli jediné mistrovské utkání v Litoměřicích. Pumprla strávil na palubovce přes 36 minut z čtyřiceti možných a s patnácti nastřílenými a dvaatřiceti plusovými body byl nejlepším hráčem utkání. Favorizovaní hosté si domů odvezli utrápené vítězství 73:65.
