„Nemůžu sehnat sponzora, který by podpořil maletínský fotbal. Někoho, kdo si dá reklamu na dres a koupí nám třeba novou sadu. Táhne se to od sezón, kdy se vyhříval na svazovém výsluní Miroslav Pelta. Potom, co teď vyplavalo na povrch, to budeme mít ještě složitější. Je to obrovská škoda pro celý český fotbal,“ netajil svůj pohled na věc dlouholetý patriot okresního klubu, jehož mužský výběr se zdatně ohání v I. A třídě.
Na všechno doplácejí poctivci
„Nejhorší je, že na všechno doplácí hlavně ti, co to myslí dobře a chtějí dělat fotbal poctivým způsobem. Když jedeme na jakoukoliv svazovou schůzi, ať do Šumperka nebo do Olomouce, potkáváme se tam s ostatními funkcionáři. V drtivé většině případů jsou to dobrovolníci, kteří pro své kluby makají zadarmo, a ještě do toho strkají svoje prachy. Bavíme se o obrovské oběti lidí, na jejichž bedrech leží veškerý chod oddílu a kteří se ve svém volnu starají o to, aby do sebe zapadal každý detail. Pak posloucháte pana Kalába z krajského fotbalového svazu a je vám kolikrát smutno,“ rozpovídal se Michalčák bez obalu.
„Chvástá se tím, jak všechno funguje a že nevidí důvod, proč by si měl někdo stěžovat. Když jsme si jako Maletín jednou stěžovat chtěli, a to na rozhodčí, tak jsme zaplatili pětistovku pokutu, a ještě si s námi vytřeli zadek a dělali z nás hňupy. O rozhodčích bych se radši nebavil.“
Ukrajinská trefa do černého
Maletínský fotbal v minulých sezónách zaujal nejen dobrými výsledky na krajské úrovni, ale i angažováním posil ze zahraničí. Yevhen Ostrovka to dokonce později dotáhl až do divizního Šumperka. „Majitel firmy DK mont stavěl barák a my jsme mu dělali střechu. Viděli jsme tam pracovat dva kluky, kteří běhali jako srnky. Říkám jim: Hoši, nehrajete fotbal? A už to bylo,“ rozesmál se při vzpomínkách na nevšedně uzavřený obchod Antonín Michalčák.
Početná ukrajinská kolonie působila na některé soupeře, protihráče a diváky jako červený hadr na podrážděného býka. Cizinecké legii to dávali dost často najevo. „Došli jsme k závěru, že čím víc to budeme řešit, tím to bude horší. Jakmile v Mohelnici skončila třetí liga, odešlo z Maletína zpátky do mateřského klubu pět mohelnických fotbalistů. Měli jsme z pekla štěstí, že jsme shodou okolností narazili na kluky z Ukrajiny a mohli zatahat za východní kliku. Jinak bychom se nejspíš rozpadli, nebo hráli nevím co. Sehnat v dnešní době normálního hráče je hotové umění. Spousta jedinců natahuje ruce bez toho, aby prvně kopla do balónu a něco ukázala. Ukrajinci nám tehdy vytrhli trn z paty.“
