„Vždycky jsem chtěl dělat trenéra. Dnes tomu moc nerozumím, abych pravdu řekl,“ vrátil se na začátek dlouhého putování starší ze sourozenců Bankových. „Tenkrát, když jsem byl mladý, mi to přišlo jako super povolání. Měl jsem nějaké zkušenosti ze svojí kariéry plus to, co jsem se naučil na fakultě v Brně. Začal jsem trénovat juniory a myslel si, že toho hodně vím. I tentokrát jsem to dělal poměrně poctivě, i když blbě,“ přiznává sebekriticky. „Trenéra vychová dobrý závodník. Až když dostanete někoho výjimečného, začnete poznávat, o čem to je. Vidíte jinou kvalitu, jiné dobré trenéry…“

Od bráchy k šikulce Ledecké

Tomáš Bank si nemůže stěžovat. Potom, co jeho bratr Ondřej ukončil kariéru, přesedlal k Ester Ledecké. Jak se později ukázalo, byla to neskutečná trefa do černého. Přitom sám připouští, že vést dvojnásobnou olympijskou vítězku je těžší, než kdyby měl pod svými trenérskými křídly „normální holku“.

„Pokud jde o Ester, občas odpovídám opatrně. Často totiž čelím kritice za to, že někde něco řeknu. Už si připadám jako fotbalista, protože pořád přemýšlím, co můžu odpovědět a jestli jim to bude vadit, nebo ne. Situace u Ester je opravdu složitá.“

Když na zimních hrách v Naganu zazářili jako nejjasnější hvězdy hokejisté, hlavní kouč národního týmu Ivan Hlinka stál v první linii a fanoušci ho oslavovali a vynášeli do nebes stejně jako všechny hráče. Zvýšený zájem o svoji osobu pocítil i Bank, v porovnání s Hlinkou a spol. si ale mohl připadat jako „chudý příbuzný“. „To je úděl trenérů u individuálních sportů. Nejste tolik klíčový jako v kolektivních odvětvích. Byl jsem na to zvyklý, když jsem tvořil dvojici s Ondrou. I tak jsem se před kamery dostal až dost.“

Lyžaři jsou lidé, co umí riskovat 

Ve sjezdovém lyžování nedokáže prorazit každý. Sejít se musí řada nezbytných atributů včetně odvahy a zdravého sebevědomí. „Když člověk jede naplno, tak je to bezpečnější, než když jede zadrženě. Jestliže někde uberete, můžete spadnout jenom kvůli tomu, že jste pasivní. Všem se snažím vysvětlovat, že aktivita je bezpečnější než pasivita. Lyžaři jsou lidé, co riskovat umí. Nejsou žádní přizdisráči, což se projevuje v různých věcech a ohledech. Riziko je všudypřítomné. Máme to trošku posunuté, například i v autě. Ani v životě se nebojíme udělat nějaký odvážný krok nebo něco říct,“ tvrdí Bank.

S bráchou Ondřejem si užil své. Mladší sourozenec končil na operačních stolech častěji, než by bylo zdrávo. V drtivé většině případů kvůli smůle a nehodám, které ho potkaly na zasněžených svazích. „Závodník tam stojí sám a může se sám i zabít. Jasně, nebezpečí hrozí i v jiných sportech, ale tady hrozí opravdu blbé zranění. Člověk musí převzít odpovědnost sám za sebe. Vždycky říkám, že trenérova snaha má vést k tomu, aby to nepodělal. Kouč může totiž udělat mnoho chyb. Například, že předá nějaký blbý pokyn,“ odhaluje zkušený odborník.  

Všechno musí fungovat dohromady

Výkon v lyžování ovlivňuje nespočet faktorů. Kromě kondice a formy i startovní číslo nebo kvalita lyží. „Každý trénink je testování. Trénujeme závodníka a zároveň hledáme pořád a pořád lepší materiál, protože hraje důležitou roli. A to nejsou jenom lyže, ale i boty a vázání. Do toho ještě aerodynamika, tedy kombinéza. Všechno to musí fungovat dohromady. Když ne, tak to nejde. Jakmile má člověk pod nohama něco, na co se může absolutně spolehnout, automaticky si víc věří. Ester vyhrála olympiádu s lyžemi, které nikde jinde nejely tak jako v Koreji,“ prozradil Bank.

Největší zářezy na pažbu udělal právě s obejživelnicí Ledeckou. Dvojnásobně zlaté Hry v Koreji se budou překonávat velmi těžko. „Ondra byl mnohokrát velice blízko nějaké medaile a vždycky se to – ne posralo, byl třeba pátý – ale dost často měl smůlu. Na olympiádě s Ester jsem si řekl, že se nám to všechno vrátilo.“