SLOVENSKO

Po odchodu ze Šumperka jsem chytal za Hodonín. Když jsem zvažoval, co dál, dostal jsem nabídku od Senice. Byla pro mě natolik zajímavá, že jsem ostatní možnosti neřešil a sáhl po ní. Na Slovensku byly velké rozdíly mezi týmy, které se pohybovaly navrchu a které na tabulkovém chvostu. Nejlepší mančafty by se neztratily v naší první lize, podle mě by v ní nehrály druhé housle. Tehdy jsem šel do něčeho úplně neznámého. I když se mnou počítali jako s prvním gólmanem, obsazení brankářských postů se vybíralo ze šesti kandidátů. Pozici jedničky jsem si musel obhájit.

RUMUNSKO

Málokdo bere Rumunsko jako hokejovou zemi. Ale ono to tak není. Protože v tamní lize nesmíte mít v brance gólmana ze zahraničí, mohl jsem nastupovat „akorát“ v MOL lize. Je to mezinárodní soutěž složená z rumunských a maďarských klubů, před postupem do extraligy v ní působily i slovenské Nové Zámky. Hráli v ní Češi, Lotyši, Rusové, Kazaši, Kanaďané… Náš klub sídlil ve městě, které bylo ze sedmdesáti procent osídlené Maďary. Takže se tam mluvilo převážně maďarsky. Naučit se jejich jazyk, to bylo nemožné. A absolutně nechápu, jak to někdo dokáže. Totální sajgon! (smích)

FRANCIE

Vždycky jsem ji považoval za zajímavou destinaci. Od mých dvaceti let jsem potkával hráče, co tam byli. Když se přede mnou otevřela možnost vyzkoušet si francouzské angažmá na vlastní kůži, vůbec jsem neváhal. Co víc si přát, než hrát hokej v místě, kde si ve volném čase můžete jít lehnout na pláž a dát si drink? Bydleli jsme od ní patnáct kilometrů. Okolo sebe jsem měl Čechy, Slováky, Finy. Pořád jsme něco vymýšleli a jezdili po výletech. I když nejsem úplně ten typ, co by se od rána do večera vyhříval na sluníčku, prostředí a okolí k tomu přímo vybízelo. Užívali jsme si to naplno. Sednout si na promenádu s výhledem na oceán, dát si kávičku a udělat si maximální pohodičku? Prostě paráda…

ČESKO

„Každá země má svoje plusy a minusy. Věci, které se nám líbí a nelíbí. Je to tak, jak to je. Potom, co jsem zažil a viděl, všem tvrdím, že můžeme být vděční za naši krásnou zem a že bychom si jí měli vážit. I přesto, že je Francie báječná dovolenková destinace, žít tam není úplná lahoda. Rumunsko se může pyšnit nádhernou přírodou a vděčnými skromnými lidmi, co si váží svých vlastních věcí. Ale zase je tam extrémní chudoba. Jakmile člověk tyto aspekty pospojuje a porovná to s Českou republikou, nemůže dojít k jinému názoru, než že se tady máme nádherně a velice dobře. Když přede mnou někdo nadává a chce odsud pryč, říkám mu: „Zkus si žít v jiné zemi a časem se vrať zpátky. Až potom si povykládáme, jaké je Česko.“   

SMLOUVY

Každý má jiný standard, jiné nároky, jiné podmínky. Ve Francii jsme po skončení sezóny pobírali peníze z pracovního úřadu, takže jsme měli příjem celý rok. U nás je to ve většině klubů nastavené tak, že dostanete zaplaceno osm měsíců a potom se musíte zařídit jinak.