Fotbal na úkor házené

„Jako malý kluk jsem hrával fotbal a házenou. Jednou za mnou přišel tehdejší trenér žáků Karel Běhunek, že si musím vybrat. Že dva sporty naráz dělat nejde, protože bych jeden šidil. Postupně jsem zjišťoval, jak je pro mě fotbal důležitý. Byl pro mě vším. Chtěl jsem se dostat do první ligy, což je sen každého začínajícího kluka,“ vrátil se do mládežnického období dnes už pětačtyřicetiletý matador.

Žádný „finanční“ med

První profesionální kontrakt podepsal ve druhé lize i za cenu toho, že nebyl příliš výhodný. „Na takovou smlouvu by nepřistoupil každý. Já na ni kývl hlavně proto, že to byla druhá nejvyšší soutěž. Bral jsem ji jako odrazový můstek a zastávku při cestě za splněním svého cíle. Po finanční stránce to nebylo vůbec jednoduché. Stávalo se, že jsme nedostávali výplaty včas a museli si půjčovat od známých a kamarádů. Jinak bychom neměli ani na jídlo,“ připomněl si časy, kdy se sportovním báglem poprvé opustil rodné město. 

Českobudějovická NEJ

Bývalý fotbalista Prostějova, Sigmy Olomouc, Drnovic a olomouckého HFK nejradši vzpomíná na angažmá v Českých Budějovicích. „V každém směru to tam fungovalo, jak mělo. Parta, podmínky, zázemí i lidi, kteří se nám věnovali. Navíc jsou Budějky nádherné město,“ vrátil se nostalgicky k plodnému působení na jihu Čech. „Super idylka skončila ve chvíli, kdy výborného trenéra Milana Bokšu nahradil Pavel Tobiáš. S jeho příchodem se všechno dobré pokazilo,“ otočil list tvůrce hry, jehož hlavní předností byla schopnost vyprodukovat průnikovou přihrávku a vymyslet něco překvapivého. 

Výhra v nejtěžším zápase

Před patnácti lety se musel z fotbalových trávníků přesunout na nemocniční lůžko. Doktoři mu odhalili vážné onemocnění a nasadili nejtvrdší možnou léčbu. „Byla to krutá diagnóza. Co se mi honilo hlavou? Že musím přežít. Že chci žít dál. Že budu bojovat.“

Pozitivní krev do žil mu vléval primář Papajík. „Ujišťoval mě, že jsem trénovaný sportovec v dobrých letech a že bych to měl zvládnout. Uměl mě podpořit a dodal mi vůli. Jsem mu za to vděčný,“ vzkazoval děkovně odborníkovi v bílém plášti charismatický originál s osobitým smyslem pro humor. Tenkrát mu do zpěvu vůbec nebylo. „Člověk má v takových chvílích nejrůznější myšlenky. Ptá se sám sebe: Proč zrovna já? Kde je příčina? Během kariéry jsem přecházel různé nemoci, protože jsem chtěl hrát každé utkání. Když jsem měl zvýšenou teplotu, vzal jsem si prášek a do zápasu nastoupil i s horečkou. Stalo se to hodněkrát a jsem přesvědčený o tom, že to mělo negativní vliv na můj organismus a moje zdraví. Potřeboval jsem peníze, a hlavně jsem nechtěl vypadnout za základní sestavy. O to mi šlo především. Jestli mám obavy, že se nemoc vrátí? Určitě se hlídám daleko víc než dřív. Takové trápení bych nikomu nepřál. Hlavně nikomu z mých blízkých.“