Společnost

Pavel Cimala: žihadla bolí pořád stejně

Profesionálních včelařů je v Česku jako šafránu. A i když v zimě včely nelétají, včelaři pracují pořád. Své by o tom mohl vyprávět PAVEL CIMALA, chovatel včelích královen z Pustých Žibřidovic. Zdejší královny bzučí po celé zemi. Jaké byly jeho začátky a jakou mají „medonosky“ budoucnost? Také o tom je následující rozhovor.

Jak jste se vůbec ke včelaření dostal? 

Můj první kontakt se včelařením byl u mojí babičky. Tam jsem odmala sledoval vytáčení medu a sundávání rojů. Ve dvou letech jsem prý babičce pomáhal na večer zužovat česna a dostal tenkrát první žihadlo...  

Většina kluků chce být v dětství popelářem nebo pilotem. Kdy jste si řekl, že budete profesionálním včelařem?

Rozhodl jsem se v patnácti letech. Nechtěl jsem studovat na gymnáziu a dal si přihlášku na včelařskou školu do Nasavrk. Dost dlouho jsem zkoušel být zaměstnán jako včelař. Nejdřív v JZD, pak jsem mistroval v Nasavrkách, a nakonec včelařil ve Výzkumném ústavu včelařském. Po jeho privatizaci v roce 1997 jsem se osamostatnil a začal včelařit profesionálně. Po šesti letech se mnou naplno začala pracovat i má žena Lenka a později se přidala dcera Kristýna.  

Jste vystudovaný inženýr. Nechtěl byste raději pracovat v kanceláři?

Ne, to bych dlouho nevydržel. Jakmile na jaře začne pálit slunce, táhne mě to ven a jsem hrozně zvědavý, jak včely zvládly zimu.

Co vás na včelaření baví?

Baví mě sledovat vlastnosti včel. Jak se projevuje vliv původu na jejich chování, schopnosti poradit si s nástrahami přírody i omyly včelaře. Mám radost z pěkného počasí. A když se po poledni na včelnici rozlehne hukot a tisíce trubců se rozletí na trubčí shromaždiště, je to čirá radost.

A co vás naopak štve?

Mrzí mě, že úředníci Ministerstva zemědělství neuznávají profesionální včelaře za zemědělce. A podle toho to taky v českém včelařství vypadá. Šokuje mě amatérismus a nezájem vrcholného vedení Státní veterinární správy, která nechává náš obor napospas nemocem.

Med prý patří mezi nejčastěji pančované potraviny. Je to pravda?

Ano. Je mi smutně, když vidím, jak lidé kupují v supermarketech rádoby med, který je vyroben v čínských továrnách z kukuřičného šrotu. „Čeští baliči“ tuto surovinu smíchají s opravdovým medem, aby do něj dostali zrnka pylu z českých rostlin. Tento „med ze zemí EU a mimo EU“ je na regálech českých supermarketů levnější než med na pultech v Číně. Pravděpodobně tyto směsi v Číně vyrábějí jen na export.

Jaký med máte nejraději?

Nejraději mám akátový. Jeho chuť je vyloženě „light“. Osladí, a přitom neovlivní chuť čaje natolik, aby jeho vůni přebil. Na jogurt se hodí víc tmavý med, na perníčky je prý nejlepší javorový...

Bolí vás žihadla? A kolik jich za rok dostanete?

Žihadla bolí pořád stejně, zvlášť když se nějaká opravdu stará létavka strefí pod nehet či do prasklinky kůže na rukou. Ročně dostanu asi sto žihadel. Ale je lepší mít včely, které jsou k vám tolerantní a nemají potřebu vás za každou cenu bodnout.

Patříte mezi nejuznávanější chovatele včelích královen v Česku. Čím jsou královny z Jeseníků tak výjimečné?

Mezi včelaři používáme termín matka. Včelstvo není království, ale živý organismus. Výjimečnost našich matek je dána odchovem ve ztížených klimatických podmínkách. Příroda nedá přežít včelstvům, která nezvládnou nástrahy jesenické zimy. Funguje zde přírodní výběr, který nemůžete uplatnit na Hané a v dalších teplých lokalitách. Matka je nositelem vlastností celého včelstva a od ní se odvíjí, zda je včelstvo hodné, zda dokáže najít i menší zdroje snůšky nebo zda má větší sklon k rojení.

Má včelí matka lehký život? Sedí na trůně a nechává se opečovávat?

Myslím, že matky nemají lehký život. Jsou sice ošetřovány svou svitou, ale musí plnit funkci zachování rodu a ve vrcholném období rozvoje včelstva denně naklást až 3000 vajíček. Jakmile s matkou není něco v pořádku, včelstvo ji bez milosti vymění za mladou.

Médii občas problesknou zprávy o kolapsech včelstev. Dějí si i v našem regionu?

Ano. I tady u nás dochází ke kolapsům včelstev. Prvotní příčinou je roztoč varroa destructor, který napadá dospělé včely i plod. A právě nyní se zdravotní situace rapidně zhoršuje. Bohužel právě Státní veterinární správa přijímá rozhodnutí, která ve svém důsledku šíření nemoci podporují.

Přežijí včely rok 2050?

Snad ano. Do té doby možná dojde Státní veterinární správa k prozření.

Máte nějaký nesplněný včelařský sen?

Přál bych si mít naši farmu vybavenu dostupnou manipulační technikou, pěknými úly a mít nad tím vším střechu, aby na to pěkné vybavení pořád nepršelo.


INZERCE


NÁZORY K ČLÁNKU

Redakce Rej.cz není odpovědná za obsah diskuze. Každý přispěvatel nese právní odpovědnost za své zveřejněné názory.