„Připravili jsme rekordních 96 stran plných zajímavého čtení, zpráv ze života v uzavřených domovech a hlavně deset velkých soutěží, do kterých se mohou děti zapojit,“ říká šéfredaktor Lukáš Kotlár, který sám vyrostl v dětském domově, do Zámečku začal přispívat jako 12letý kluk a dnes je PR manažerem agentury AXON Public Relaitions.
Hned na titulní straně zdraví čtenáře Tereza Maxová: „Pomáhat je v těchto nelehkých časech potřeba víc než kdy předtím. A věřte, že i malá pomoc se počítá. Od úsměvu, po pomoc s úkolem… nebo obrázek, který pošlete třeba babičkám a dědům do domovů důchodců. Ani oni nemohou ven a určitě je potěší, že si na ně někdo vzpomene. Každý den aspoň jeden dobrý skutek, co říkáte?,“ motivuje děti ve svém textu Tereza Maxová, jejíž nadace je dlouhodobým patronem časopisu a finančně se podílí na jeho vydávání.
JAK TO PROŽÍVAJÍ DĚTI
Mimořádné číslo přináší 10 reportáží, ve kterých děti popisují, jak v jednotlivých zařízeních tuto mimořádnou dobu prožívají. „Je pravda, že z aktuální situace koronaviru chytáme „ponorku“ a nám i našim vychovatelům z toho pomalu začíná „hrabat“. Nicméně s touto mimořádnou situací aktuálně nic nezmůžeme. Musíme to přežít, nic jiného nám nezbývá. Nikomu se to nelíbí, ale takový je život,“ začíná svou reportáž o životě v Dětském domově se školou v Bystřici pod Hostýnem 14letý Jakub.
„Chodí to tu tak, že když jsou pracovní dny, tak vstáváme v osm a od devíti se učíme, jako kdyby byla normální škola. Všichni sedíme u stolu jako rodina a učíme se do 12 hodin. Teta či strejda se učí s malýma dětma a my větší to zvládáme sami. No zvládáme… však víte, když něco nevíme, tak nám poradí strýček Google nebo učitelé na elektronické žákovské. Po obědě si dáme šlofíka. Někdo čte, kouká na filmy, poslouchá hudbu… Hrajeme Osadníky nebo Uno, malí si hrají s hračkami. Také si plníme domácí služby: prádlo, nádobí, květiny a odpadkové koše. Pak se jdeme na zahradu vyvenčit, samozřejmě v rouškách. Hrajeme volejbal, basket, kluci kopanou, malé děti si hází létajícím talířem,“ popsala běžný den v Dětském domově v Ústí nad Labem 15letá Veronika.
SOUTĚŽE K ZAHNÁNÍ NUDY
Specialitou koronavirového čísla je deset soutěží o zajímavé ceny, které připravila redakce i partneři časopisu. Například obecně prospěšná společnost yourchance vybízí rodinné skupiny z domovů k účasti v soutěži Rozpočti si to!, jejímž cílem je zábavnou formou rozvíjet finanční gramotnost dětí. Nadace Terezy Maxové dětem zase nabízí výtvarnou soutěž na téma „Kde chci být, až mi bude 20 let“. Nechybí křížovky, hlavolamy ani výzva pro dětské redaktory, aby poslali další reportáže ze svých domovů.
JAK TO ZVLÁDAJÍ TETY A STREJDOVÉ
Časopis pokračuje originálním popisem současné úlohy tet a strejdů: „Vychovatel si ráno namasíruje lýtka a vydá se na turistický pochod okolo stolu o osmi stanovištích. Každému z dětí napovědět, pomoci spočítat, vysvětlit, vyhledat, zkontrolovat, nadiktovat, pomoci vymyslet, předkreslit, nalistovat, opravit, schválit, podepsat... a to celé mnohokrát u každého úkolu, kterých máme na den několik z více předmětů. Každá škola zadává úkoly jiným způsobem; někdo e-mailem, někdo výhradně přes informační systém školy; někdo si troufá dát dětem výpisky z článků, jiný posílá křížovky a pracovní listy, které děti doplňují. Něco píšeme do sešitů, něco do pracovních sešitů, něco do náhradních sešitů a něco se doplňuje přímo v počítači, což je při našem občas padajícím internetu docela dobrodružství. A všichni učitelé by od nás pochopitelně rádi zpětnou vazbu. No, řeknu vám, děláme, co zvládneme my i děti. Turistickým pochodem, nakloněni nad stolem, strávíme čas až do oběda,“ popisuje vychovatelka Jana Gargalíková z Dětského domova Sedloňov.
„Po poledním klidu a svačině hurá ven. Povím vám, ty roušky, to je s našimi prťátky vážně legrace. Při odchodu z budovy mají roušku vzorně na nose a pusině úplně všichni. Fakt. Ale po prvních pěti minutách se vychovatel mění z turisty ve sprintera, protože neustále honí někoho z trpaslíků, aby mu dal kapesník, protože rouška rychle vlhne nejen od dýchání – rýma a ponorková nemoc jsou naše dvě největší kamarádky. Kluci si je rádi dávají pod bradu, stejně jako doktoři v televizi, a děvčátka z nich rády dělají super-extra-mrtě-krutě-báječnou čelenku do vlasů. No, mají fantazii, to je prima, ale pro vychovatele to znamená mít v jedné kapse tři balíčky kapesníků a v druhé náhradní roušky,“ pokračuje v popisu dne Jana Gargalíková.
ČTENÍ PRO TEENAGERY
Časopis má dvě titulní stránky – „zezadu“ nabízí devítistránkový příběh Romana, který vyrostl v DD Písek a po odchodu z domova musel bojovat s dluhy. „Abych se s dluhy vyrovnal, mám tři práce. Teď v době koronaviru sice můžu pracovat jen v jedné, ale jinak pracuji v Laser aréně a dělám stěhováka. Jediné, co mi zbylo, je Charita ČR, kde pracuji jako pečovatel,“ líčí svůj aktuální život Roman France a dodává: „V děcáku jsem strávil skoro 20 let svého života. Brzy mi bude 27 a věřím, že teď už jsem na správné cestě. Můj motor je pomáhat druhým a snažit se, abych měl jednou krásné bydlení. A kdo ví, co bude dál…“
Koronavirové číslo zdarma rozvezla do více než 200 dětských domovů, výchovných ústavů a dalších zařízení společnost DHL Expres, nový sponzor Zámečku. Jeho tisk dlouhodobě financují Nadace Terezy Maxové dětem, The Kellner Family Foundation a Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy. Všichni redaktoři, grafici a spolupracovníci pracují pro Zámeček ve svém volném čase a zdarma.
O ZÁMEČKU
Časopis pro dětské domovy Zámeček vydává nezisková organizace Duha Zámeček z Havířova už více než 20 let. U jeho zrodu v roce 1997 byl novinář a dnes mluvčí ČEZ Vladislav Sobol a Ondřej Polák z kapely O5 a Radeček, která je až do dnešních dnů partnerem časopisu. Dnes redakci řídí dva absolventi gymnázia Open Gate – Lukáš Kotlár, který vyrostl v DD Uherský Ostroh a nyní šéfuje nadačnímu fondu Axon, a František Berger, který prožil své dětství v DD Litovel a Olomouc a dnes pracuje jako redaktor Olomouckého deníku.
