SPORT

Pořád běžíme

23. listopadu 2009, 11:54, téma SANTIAGO 2009, rejdakce
První článek jsme končili průběhem třetího dne, kdy kluci z městečka Ontón vybíhali směrem ke Guemes. Zdenek stále bojuje se žaludkem, ale pociťuje zlepšení. Cesta je značená terénem, ale kdopak ví, čím nás Španělsko překvapí.
Už od rána se smráká, tak snad z toho nebude pršet. Kdepak, je to tady! Nejen španělské značení a mapy, ale už i počasí je proti nám. Chvíli po výběhu začíná pršet a foukat studený vítr. Většina cesty se odehrává terénem a čas od času se vynoří nějaká asfaltová vsuvka, jinak je to OK. Občas se objeví větrná pasáž při pobřeží s mlhou. Mokří, zmrzlí a zablácení se potkáváme s holkama chvíli před obědem a zahříváme se čajem. Tak takové počasí by nikdo z nás nečekal. Ale mapa i značení jsou dnes v naprostém pořádku, tak si před obědem dáme ještě přeběh 5km kopce a zaplníme žaludky.

Nikdy se nenechte ukolébat tím, že se něco daří!!! Z 5 km je kopcovitých 15! Dobíháme k obědu s pohnutou morálkou – je to boj! Cílem dne je Guemes, tam se nějak dostaneme. Druhá část dne je každým dnem těžší. Dnes to natáhneme do noci. Je asi osm hodin a dobíháme do vesničky. Po dlouhém dni nás čeká zasloužená odměna. Alberque (ubytovna pro poutníky) v Guemu patří 72letému cestovateli Ernestovi. Nikdo tam nemluví anglicky, ale s trochou španělštiny a jazyka rukou a nohou si vyložíme, co vše se nám stalo a co vlastně děláme. Ernesto i jeho hosté jsou z Čechů (nás) u vytržení. Vypráví nám příhody z cest a stále se pozastavují nad naším cílem. Ke spaní jsme dostali vlastní chatečku a po masáži se ukládáme ke spánku. Skvělí lidé - díky za ně!

Ráno jsou nohy jak ze dřeva a přicházíme na to, že jsou svaly, o jejichž existenci jsme až do chvíle, kdy začaly bolet, nevěděli :D. 15 km od výběhu se dostáváme do města Santander, kde trasa místo obíhání vede zátokou, přes kterou nás veze převozník. Takovému zpestření neklademe odpor, fotíme kraby a odpočíváme. Nohy den ode dne cítíme víc a víc – pomalu začínají žít svým vlastním životem. Trasa oproti předešlému dni je celá po asfaltu, což je pro nohy očista - nechci předbíhat, ale je to teprve začátek. Znovu v noci, ale tentokráte s čelovkou na hlavě dobíháme do Cobréces, kde je další alberque. Je zima a po čtvrt hodině zvonění před klášterem jsme se začali smiřovat se spánkem pod širým nebem. V poslední chvíli se zpoza obrovské brány vynořuje prťavý bezzubý mnich, kterému nikdo z nás nerozumí ani slovo. Není potřeba. Ukázal nám dva pokoje, a jak náhle se objevil, tak i zmizel. Nu což, spát máme kde. Opakujeme každodenní rituál s masážemi a hajdy do spacáků.

Teď už nepředbíhám, teď už je to opravdu očista, zase asfalt. 80 km jen asfalt – ten dá nohám i botám zabrat. Počasí je parádní, akorát na dovolenou u moře. Již několikrát zmiňované značení nás přimělo razit si chvílemi vlastní trasu, ale tempo je parádní a nohy neprotestují, takže dopředu, jen dopředu! Do postele lezeme s více než 500 km v nohách, ale Zdena začíná cítit úpony holeního svalu a do konce etapy dokulhal. Vypadá to na zánět, ale ráno moudřejší večera.
Je to v háji! Noha bolí jak čert a v místech úponu hřeje – zánět?? Dnes nepoběží! „Štve mě to a to jsem slušný. Mám z toho docela depku a nejradši bych řval a nadával! Co můžu dělat,“ říká sklesle Zdena. „Zítra začínáme 8. den a blížíme se ke konci a o to víc mě ničí myšlenka, že jsem skončil. Dneska dám oddych, a jestli se zítra ucítím jen o trochu lépe, tak vyběhnu. Nechci to vzdát definitivně, takže jestli to jen trochu půjde, tak tu ty nohy nechám,“ dodává.

Pavel má se zdravím větší štěstí. „Zdravotně jsem v pořádku, o nohách už prakticky nevím, ale k žádné velké rychlosti běhu je nepřinutím. Spíše se potýkám s puchýři a otlačeninami na nohách, vyrážkou na zádech a podobně.“
 


Doporučit tento článek přátelům na FacebookuSdílet na Facebooku Poslat známému e-mailem upozornění o tomto článkuUpozornit známého Verze pro tiskTisknout NahoruNahoru

NÁZORY K ČLÁNKU
Tento článek dosud nikdo neokomentoval, přidejte svůj názor.

NA DYMYTRY ZADARMO


Hrajte s REJEM o pět vstupenek na koncert skupiny DYMYTRY, která vystoupí v pátek 27. října v kulturním domě v Zábřeze. Stačí, když pošlete správnou odpověď na soutěžní otázku a budete mít špetku štěstí při losování. Příští týden zveřejníme jména pěti šťastlivců, kteří půjdou na metalový koncert zadarmo.

Soutěžní otázka:

Jaká image je typická pro členy kapely Dymytry?

A) Zahalují si tváře
B) Oblékají se do kožichů
C) Všichni nosí plnovous

Odpovědi posílejte do čtvrtka jako SMS ve tvaru ODPOVĚĎ, JMÉNO, BYDLIŠTĚ na číslo 605 854 541. (Cena jedné SMS odpovídá standardní textové zprávě dle ceníku vašeho tarifu.)


VYHODNOCENÍ

Vstupenku na festival DŽEMFEST, který se uskuteční v pátek 20. října v Domě kultury Šumperk, vyhráli Klára Hollarová ze Šumperka a Petr Horáček z Mohelnice.
Blahopřejeme! Výhra na vás čeká v pokladně DK Šumperk (po-pá, 14-18 h).