SPORT

Po oznámení diagnózy se mi hlavou honilo jediné: ŽE MUSÍM PŘEŽÍT, ŽE CHCI ŽÍT DÁL, ŽE BUDU BOJOVAT

28. června 2017, 16:00, Petr Fišer
Po oznámení diagnózy se mi hlavou honilo jediné: ŽE MUSÍM PŘEŽÍT, ŽE CHCI ŽÍT DÁL, ŽE BUDU BOJOVAT Šumperk - Málokdo to z provinčního Šumperka dotáhne až na nejvyšší republikovou úroveň. Zdeněk Opravil namíchal svůj úspěšný koktejl z několika základních surovin. K nezpochybnitelnému talentu přidal směs velké ctižádostivosti a neutuchající touhy prorazit mezi nejlepší. Zdravé odhodlání mu pomohlo překonat i nejtěžší chvíle života, kdy zdolal zákeřnou nemoc.

 „Jako malý kluk jsem hrával fotbal a házenou. Jednou za mnou přišel tehdejší trenér žáků Karel Běhunek, že si musím vybrat. Že dva sporty zaráz dělat nejde, protože bych jeden šidil. Postupně jsem zjišťoval, jak je pro mě fotbal důležitý. Byl pro mě vším. Chtěl jsem se dostat do první ligy, což je sen každého začínajícího hráče,“ vrátil se do mládežnického období dnes už dvaačtyřicetiletý matador.
První profesionální kontrakt podepsal ve druhé lize i za cenu toho, že nebyl příliš výhodný. „Na takové podmínky by jen tak někdo nepřistoupil. Já na ně kývl hlavně proto, že to byla druhá nejvyšší soutěž. Bral jsem ji jako odrazový můstek a zastávku na cestě za splněním svého cíle. Po finanční stránce to nebylo vůbec jednoduché. Stávalo se, že jsme nedostávali výplaty včas a museli si půjčovat od známých a kamarádů. Jinak bychom neměli ani na jídlo,“ připomněl doby, kdy poprvé opustil Tyršův stadión.
Bývalý fotbalista Prostějova, Sigmy Olomouc, Drnovic a olomouckého HFK nejradši vzpomíná na angažmá v Českých Budějovicích. „V každém směru to tam fungovalo, jak mělo. Parta, podmínky, zázemí i lidi, kteří se nám věnovali. Budějky jsou navíc nádherné město,“ prohlásil nostalgicky k plodnému působení na jihu Čech. „Super idylka skončila ve chvíli, kdy výborného trenéra Milana Bokšu nahradil Pavel Tobiáš. S jeho příchodem se všechno dobré pokazilo,“ přihodil tvůrce hry, jehož hlavní předností je schopnost vyprodukovat průnikovou přihrávku.
Před dvanácti lety se musel z fotbalových trávníků přesunout na nemocniční lůžko. Doktoři mu odhalili vážné onemocnění a nasadili nejtvrdší možnou léčbu. „Co se mi honilo hlavou, když jsem se od nich dozvěděl krutou diagnózu? Že musím přežít. Že chci žít dál. Že budu bojovat,“ svěřoval se bez okolků. Pozitivní krev do žil mu vléval primář Papajík. „Ujišťoval mě, že jsem trénovaný sportovec v dobrých letech a že bych to měl zvládnout. Uměl mě podpořit a dodal mi vůli. Jsem mu za to vděčný,“ pokračoval v upřímné zpovědi charismatický fotbalový originál s osobitým smyslem pro humor. Tenkrát mu do zpěvu vůbec nebylo. „Člověk má v takových chvílích nejrůznější myšlenky. Přemýšlel jsem, proč zrovna já. A taky o tom, kde je příčina. Během kariéry jsem přecházel různé nemoci, protože jsem chtěl hrát každé utkání. Přestože jsem měl zvýšenou teplotu, vzal jsem si prášek a do zápasu nastoupil i s horečkou. Stalo se to hodněkrát a jsem přesvědčený o tom, že to mělo negativní vliv na můj organismus a moje zdraví. Potřeboval jsem peníze a hlavně jsem nechtěl vypadnout ze základní sestavy. O to mi šlo především,“ odhaloval šumperský odchovanec, jenž se v rodném městě podílí na trénování divizního áčka a zároveň je součástí ambiciózního projektu ve fotbalové Olešnici, kde patří mezi největší hráčské opory. Letos s ní vykopal postup do okresního přeboru. „Jestli mám obavy, že se nemoc vrátí? Určitě se hlídám daleko víc než dřív. Takové trápení bych nikomu nepřál. Hlavně nikomu z mých blízkých,“ dodal na závěr.
POZOR! Obsáhlý rozhovor se Zdeňkem Opravilem najdete v aktuálním vydání Týdne na severu.


Foto: Petr Fišer

Zdeněk Opravil s dcerou Terezou. I ona propadla fotbalu.


Doporučit tento článek přátelům na FacebookuSdílet na Facebooku Poslat známému e-mailem upozornění o tomto článkuUpozornit známého Verze pro tiskTisknout NahoruNahoru

NÁZORY K ČLÁNKU
Tento článek dosud nikdo neokomentoval, přidejte svůj názor.