ZPRÁVY

Patricio Malundo: „Jsem jako zápalky poblíž benzínu“ROZHOVOR

28. dubna 2015, 20:03, Hana Písková
Patricio Malundo: „Jsem jako zápalky poblíž benzínu“ Šumperk - Patricia, kterému většinou všichni říkají Patriku, jsem si při přestěhování do nového bytu v Šumperku všimla hned. Nejen proto, že měl čokoládovou pleť, ale hlavně pro jeho nezkrotný temperament. V té době chodil do základní školy a mě bavilo sledovat, jak dokáže navázat kontakt s každým, kdo se ocitl v jeho blízkosti. Na rozdíl od nás dospělých, kteří si často k tělu jen tak někoho nepustíme, ten malý člověk tenkrát hlasitě zdravil prodavače v okolních obchodech a měl vždycky přehled, kdo se právě přistěhoval, nebo odstěhoval. Představit si tohle dítě, jak sedí sešněrované ve školní lavici, bylo nemyslitelné. Dnes je Patrikovi sedmnáct let a je šéfredaktorem školního rádia na šumperské průmyslovce.

 Pamatuji si, jak jsem před pár lety vešla do budovy šumperské průmyslovky o velké přestávce a říkala jsem si, odkud se line ta hlasitá hudba a jak na to asi reagují učitelé. To byl ten váš školní rozhlas?
Řek bych, že ano. Já v něm teda vysílám teprve druhý rok, protože jsem ve druháku. Naše školní rádio funguje ale už někdy od roku 1995 nebo 1996, kdy ho založila paní učitelka Valouchová. Doufám, že je rok od roku lepší.

Jak vlastně takové školní rádio funguje?
Máme rozhlasové studio. Je to vlastně obyčejná místnost, kde se učí angličtina, ale my tam máme skříň a v té skříni máme mixážní pult, počítač, mikrofon, je tu wi-fi, prostě všechno, co k vysílání potřebujeme. Zvuk jde do školních chodeb přes reprobedny.

Je to prostě školní rádio, nebo má nějaký název?
Vždycky se tomu říkalo školní rádio, ale loni jsme ho pojmenovali rádio Průmka.

A má vaše rádio přísnou dramaturgii?
Máme dramaturgii. Takový můj supervizor je paní učitelka Valouchová. Moc si jí vážím, patří k těm přísnějším učitelům a máme k ní respekt. V pondělí máme zaměření na muziku všech možných žánrů, takové pohodovky. V úterý nabízíme retro. Ve středu je metal, ve čtvrtek hrají prvňáci a hrají hitparádovky nebo pohodovou českou muziku. V pátek hrajeme nejnovější písničky.

A mluvené slovo?
Mluveného slova je méně, protože na vysílání máme jen 20 minut. Hrajeme každý všední den o velké přestávce. Jsem ale zastáncem toho, že rádio by neměl být jen hudební přehrávač, takže na internetu třeba hledáme zajímavosti, které se týkají toho určitého dne a na programu jsou také pozvánky na různé kulturní, klubové akce.

A co učitelé? Poslouchají školní rádio?
Tisíc lidí má tisíc chutí, třeba paní učitelka Šebestová za námi přijde a nechá si zahrát písničku na přání. Učitelé se dělí na dvě skupiny, jedna s rádiem sympatizuje a druhá to absolutně zavrhuje. Chápu, že náš fyzikář, který má kabinet právě na chodbě, kde se hraje, asi není moc nadšený.

Co tě práce v rádiu naučila?
Nejtěžší bylo naučit se pracovat s technikou. Získal jsem určitou disciplínu, protože na vysílání se musím připravit, a ukázalo mi to nový životní směr, protože je to něco, co mě naplňuje a baví. Vlastně první rádio jsem si zkusil už na základce. Ke konci osmé třídy jsem dosáhl toho, že jsem mohl přijít před vyučováním do ředitelny a deset minut vysílat.

Chceš říct, že jsi přesvědčil vedení školy a mluvil do toho přístroje, který slouží většinou řediteli k předávání informací žákům a učitelům?
Ano. Do školy jsem dorazil už v 7 hodin 20 minut. Paní zástupkyni předložil text, který jsem si napsal, že ho do rozhlasu přečtu. Ona to zkontrolovala a mohl jsem to se dvěma písničkami odvysílat. Pravda je, že mi to nedovolili dlouho. Zarazili mi to kvůli chování, které prý bylo nevyhovující.

Takže jsi byl zlobivé dítě?
Byl jsem hyperaktivní děcko a u učitelek jsem byl ve škatulce „zlobiví“. Jsem prostě jak zápalky blízko benzínu. Když mi někdo dá podnět a škrtne se mnou, všechno vyletí do povětří.

A chtěl by ses do budoucna i živit jako moderátor nebo dýdžej?
Zatím mě to baví jako koníček, jestli by mě to bavilo i jako povolání, nevím. Hlavně doufám, že budu dělat, co mě baví. Asi teď dělám nějaké kličky ke svému životnímu snu, který momentálně ještě ani neznám.


Doporučit tento článek přátelům na FacebookuSdílet na Facebooku Poslat známému e-mailem upozornění o tomto článkuUpozornit známého Verze pro tiskTisknout NahoruNahoru

NÁZORY K ČLÁNKU
Tento článek dosud nikdo neokomentoval, přidejte svůj názor.

DO KINA ZADARMO


Hrajte s REJEM o tři vstupenky na novou animovanou komedii EMOJI VE FILMU, kterou promítá šumperské kino OKO až do 23. srpna. Stačí, když pošlete správnou odpověď na soutěžní otázku a budete mít špetku štěstí při losování. Příští týden zveřejníme jména tří šťastlivců, kteří půjdou do kina zadarmo.

Soutěžní otázka:

Kde se odehrává děj animované komedie Emoji ve filmu?

A) uvnitř mobilního telefonu
B) uvnitř mrazáku na zmrzlinu
C) uvnitř lidského těla

Odpovědi posílejte do čtvrtka jako SMS ve tvaru ODPOVĚĎ, JMÉNO, BYDLIŠTĚ na číslo 605 854 541. (Cena jedné SMS odpovídá standardní textové zprávě dle ceníku vašeho tarifu.)


VYHODNOCENÍ

Vstupenku na hudební přehlídku REVIVAL INVAZE, která se uskuteční v pátek 25. srpna v Pavlínině dvoře v Šumperku, vyhráli Pavlína Lešovská ze Šumperka, Martina Hejduková z Velkých Losin, Radka Pospíšilová z Kolšova, Petr Fišer ze Šumperka a Edita Mederová z Rejhotic.
Blahopřejeme! Výhra na vás čeká v pokladně DK Šumperk.