ZPRAVODAJSTVÍ

Miroslav Macek: „Mám své paralelní vesmíry.“ ROZHOVOR

28. listopadu 2017, 16:00, Hana Písková
Miroslav Macek: „Mám své paralelní vesmíry.“  Zábřeh - Ještě na začátku listopadu jsem měla Miroslava Macka ze Zábřeha ve škatulce bývalý politik a zubař. O pár dní později bylo všechno jinak. Zjistila jsem, že napsal pokračování jedné z mých nejoblíbenějších knížek – Jirotkova Saturnina a začala jsem zjišťovat, že má tento muž, jak on sám říká, hned několik paralelních světů. Je vášnivý zahrádkář, milovník a překladatel Shakespearových sonetů, bibliofil, numismatik a bůhvíkdo ještě, a že v příštím životě by se mu líbilo být třeba chocolatierem. Do Zábřeha jsem jela právě v den, kdy vyšla jeho nová knížka Saturnin se vrací, kterou zatím pozitivně hodnotí recenzenti i samotní čtenáři.   

 Napsat pokračování Saturnina považují mnozí přímo za troufalost. Když jste dostal nabídku od nakladatelství, říkal jste si, že právě vy jste ten, který to napíše nejlíp, protože Saturnina velmi dobře znáte? 
Ne, ne, to vůbec ne. Mě to lákalo jako výzva. Když člověk překládá, zvláště poezii, tak pro ten konečný výsledek je podstatně jednodušší, když se člověk v podstatě tím původním spisovatelem stane. Prostě dostane se do takového nějakého transu, kde tím spisovatelem je. Když jsem začal před třiceti lety překládat Shakespearovy sonety, s některými jsem bojoval třeba pět nebo šest týdnů, než se mi podařilo napsat je tak, abych byl s tím překladem spokojený. Později, když jsem opravdu přečetl hodně knížek o Shakespearově době, o jeho tvorbě, o jeho konkurentech, jak tehdy vůbec vypadalo básnictví, podařilo se mi dostat do takového transu a sám jsem jeden sonet ve stylu Shakespeara dokázal napsat. Trvalo mi to 15 minut. Najednou jsem zjistil, že to je ta nejlepší metoda, a od té doby, pokud píšu něco takového nějakým stylem, snažím se být tím autorem. 
 
Do jaké míry jste psal pokračování Saturnina s lehkostí a do jaké míry jste urputně přemýšlel nad strukturou toho textu, nad stylistikou? 
Co se týká té kostry, struktury té knížky, ta je více méně daná, má-li to být pokračování té původní. A já jsem rozhodně nechtěl udělat to, že by sice šlo o stejné postavy, ale ty postavy by nebyly identické s  těmi v první knize. Protože by i mě rozčilovalo, kdybych četl a najednou by určitá postava reagovala jinak, měla by jiný jazyk, to by málokdo skousnul, já také ne. Takže jsem se snažil absolutně s těmi postavami, s jejich charakterem, s jejich vyjadřováním, jejich interakcemi, prostě pokračovat dál. Tím, že první kniha končila svatbou, tak tahle svatbou začíná, aby to navázalo.  A pokračuje to podobným dějem se stejnými postavami. Jen dvě postavy jsem vytvořil navíc. Jednak pro zpestření děje a taky proto, že mě například neuvěřitelně lákala postava nového manžela tety Kateřiny. Umožnila mi rozvinout moji představu a vyjádřit, dejme tomu, moje názory, moje myšlenky Saturninovskou formou. 
 
Mě jste potěšil tím, že jste prý zapracoval na postavě Milouše, protože to je jedna z mých oblíbených postav. Co o ní odtajníte čtenářům, kteří knížku ještě nečetli? 
V první třetině knihy zůstává Milouš stejný, chová se stejně, a pak v toku času tím, že je nucen začít pracovat a zamiluje se, nastane u něho jistý vývoj, který je zase ale logický, to znamená je miloušovský tak, jak má být. Pak už na čtenářích, aby posoudili, jak se mi to povedlo, nebo ne. 
 
Pro vás je psaní asi velká radost. 
Já píšu celý život. První knížku jsem napsal v šesti a půl letech, tedy ne celou, ale začal jsem ji.  Šlo o dobrodružný román. Tenkrát to bylo jen pár stránek, ale pak jsem psal v podstatě celý život vlastní poezii i vlastní prózu, překládal jsem a stále překládám poezii, a to většinou do šuplíku.  Největší radost mám z toho tvoření. Mám to podobně, jako můj, bohužel zesnulý, přítel Albín Brunovský, slavný slovenský grafik, který říkal: „Já si prostě s tou deskou pohraji, teď se s ní mazlím, konečně udělám první otisk, uvidím, jak to vypadá, a pak nastane ta příšernost, že musím nechat natisknout dvě sta kusů a podepsat, to já už bych nemusel.“ Takže přesně takhle je to se mnou. Pro mě to končí tím, že ta radost z té hry je u konce. 
 
Takže ty autogramiády, které teď s novou knihou budete muset absolvovat na mnoha místech v republice, to bude peklo? 
Ano, to musím přetrpět. Ale zase na druhé straně, jednak jsem smluvně vázán s nakladatelstvím a jednak si uvědomuji, že se člověk dostane mezi lidi a tím pádem nepavoukovatí, jak se říká. (smích) 
 
Díky té knize taky spousta lidí zjistí, co teď vlastně všechno děláte, a poznají vás z jiných stránek. 
Víte, já jsem si za svůj život vybudoval paralelní vesmíry. To jsou vesmíry, kde mám svoje přátele, svoje činnosti, svoje vazby. A v okamžiku, kdy se z nějakého důvodu už začnu mírně nudit nebo chci zase zkusit něco nového, přesunu se černou dírou do jiného vesmíru s úplně jinými přáteli, úplně jinými kontakty a tam zase přebývám. A takhle se celý život pohybuju mezi zahradničením, exlibris, numismatikou, filatelií, filmovými kluby, starožitníky, grafiky a tak dál. To je strašná výhoda. Jednak se člověk nenudí, a když se mu třeba zbortí jeden ten vesmír, nic se neděje, protože těch vesmírů má spoustu. 
 
Přece jen ale některé věci jsou i u vás trvalé. 
Jsou samozřejmě koníčky, které trvají celoživotně, to je třeba ta zahrada. Teď už není tak dokonalá jako před čtrnácti dny, kdy hrála všemi barvami, teď už spadlo listí. Zahrada je výhoda, nutí člověka udržovat se v kondici, hlavně na podzim, a na druhou stranu učí člověka pokoře, protože přijde mráz a něco vám zničí nebo vám něco uschne a vy se s tím musíte smířit a zas pokračujete dál. 


Doporučit tento článek přátelům na FacebookuSdílet na Facebooku Poslat známému e-mailem upozornění o tomto článkuUpozornit známého Verze pro tiskTisknout NahoruNahoru

NÁZORY K ČLÁNKU
Reagovat na příspěvek:
Datum: 17.4.2018 18:52
Titulek: Slavná tunelářská veš Miroslav Macek, místopředseda ODS
Autor: petr
Tunelář Macek vykradl nejen Knižní velkoobchod (okamžitě po privatizaci začal Macek rozprodávat lukrativní nemovitosti Knižního velkoobchodu, desítky miliónů shrábl do vlastní kapsy a vytunelovaný Knižní velkoobchod převedl nakonec na bezdomovce), ale Macek měl své zlodějské pracky i v "experimentální privatizaci šumperské nemocnice", tedy naší Okresní nemocnice Šumperk.

Privatizace šumperské nemocnice za směšných 115 milionů Kč partičce lékařů ódéesáků
Usnesením vlády České republiky č. 400 ze dne 13. července 1994 byl schválen přímý prodej Okresní nemocnice Šumperk předem určenému nabyvateli, tj. soukromé společnosti Nemocnice Šumperk, spol. s r. o., za účetní hodnotu nemocnice ke dni prodeje, tj. za cenu 115 milionů Kč. Podpis Václav Klaus (ODS).
Novými majiteli nemocnice se tak stali společníci soukromé společnosti Nemocnice Šumperk, spol. s r. o.:
šumperští lékaři MUDr. JAN KORGER - poslanec ODS (1992) a šumperský zastupitel ODS (1994 - 1998), zemřel v roce 2016, MUDr. PAVEL BROŽ, MUDr. TOMÁŠ JANÍČEK, MUDr. PAVEL VALOUŠEK, MUDr. PETR ŽÁK a ING. JAROSLAV VORÁČ - dnes předseda ANO Šumperk a člen šumperského zastupitelstva za Babišovce. Každý z nich tehdy v roce 1994 vložil do spol. s.r.o. vklad pouhých 20.000,- Kč, základní kapitál Nemocnice Šumperk, spol. s r. o. byl pouhých 120.000,- Kč.

V roce 1997 poslankyně Eva Fischerová (ČSSD) označila privatizaci šumperské nemocnice za nepovedenou, za ekonomické a morální selhání. Navrhla odstoupení od kupní smlouvy mezi Nemocnicí Šumperk a Fondem národního majetku a vrácení zprivatizovaného podílu státu. Privatizaci podle ní napomohla jednání s fondem vedená dvěma bývalými poslanci (POSLANEC ODS MIROSLAV MACEK A POSLANEC ODS MUDr. JAN KORGER), z nichž jeden se stal společníkem nemocnice (MUDr. JAN KORGER).
Poslankyně Eva Fischerová (ČSSD) kritizovala prodej části garáží a objektu údržby včetně pozemku. Uvedla: "Nabyvatelé od počátku vložili od počátku pouhých 100 tis. korun, své kmenové jmění posléze rozšířili, ale až ze získaných odměn, které si po roce hospodaření s privatizovaným majetkem sami sobě vyplatili. Dlužno podotknout, že finanční potíže společnosti nevznikaly až nyní, neboť již v minulém roce se společnost snažila prodat část nemovitostí předmětné nemocnice."..."Přitom nelze zapomínat, že na vybudování nejnovější části nemocnice, chirurgického pavilonu, se částkou 60 až 100 mil. korun podílely na úkor budování své infrastruktury téměř všechny obce a města okresu Šumperk." http://www.psp.cz/eknih/1996ps/stenprot/015schuz/s015023.htm

Deset let po privatizaci, v letech 2004 - 2006, pak otcové - ODS privatizéři za své podíly ve skomírající šumperské nemocnici dostali skutečně zázračný vývar od Chreneka a Polacha, zvláště pak P. Brož (15 milionů), Valoušek, Janíček (oba přes 16 milionů), Korger a Voráč (oba přes 6 milionů), viz internetový Obchodní rejstřík, smlouvy o převodu obchodního podílu.

Provoz nemocnice stojí na příjmech ze zdravotních pojišťoven a rozdíl mezi státním a soukromým zařízením spočívá v nakládání s ušetřenými, de facto veřejnými, financemi. Zaměstnanci soukromých nemocnic mají zpravidla nižší mzdy. Majitel soukromé nemocnice si může dělat se svými zisky, co chce.
Redakce Rej.cz není odpovědná za obsah diskuze. Každý přispěvatel nese právní odpovědnost za své zveřejněné názory.

Jméno:

E-mail:

Titulek:

Text:
 

Zadejte, prosím, aktuální rok (4 číslice):