SPORT

MEGA ROZHOVOR TÝDNE: Kolo je pro mě jako droga, přiznává „létající“ číšník Martin Ježek

20. července 2016, 16:00, Petr Fišer
MEGA ROZHOVOR TÝDNE: Kolo je pro mě jako droga, přiznává „létající“ číšník Martin Ježek Šumperk - Zaujetí, snahu, odhodlání, chuť a velkou odolnost mu může závidět leckterý jedinec, který si sportem přivydělává nebo se jim dokonce živí. Pokud se kovaný slávista MARTIN JEŽEK do něčeho zakousne, pevný stisk ho jen tak neopustí. Známá postava šumperské číšnické scény patří mezi zapálence, co sedlají vybraného koníčka se vší vervou a vážností.

 Když mu bylo deset, začal v Zábřeze jako živé a sportovně nadané dítě s volejbalem. Také se mu zamlouvala atletika, triatlon, tenis, pingpong a nejrůznější víceboje. K tomu stačil na galuskovém kole najezdit přes šest tisíc kilometrů. Odbíjené se věnoval pětkrát až šestkrát týdně, pod vysokou sítí si zahrál dorosteneckou ligu a kvalifikace o vyšší mužskou třídu. „Líbilo se mi, že můžu vypouštět přebytečnou páru tím, že se vypráskám do balónu. Byla toho spousta. Klasické šestkové soutěže, plážové turnaje, antukové debly, řada letních akcí. Na „Suďáku“ v Horních Studénkách jsem byl šestnáctkrát, jednou jsem dokonce utrpěl slavné vítězství,“ bilancoval s úsměvem na tváři ostřílený matador. Volejbalovou kariéru ukončil v nedalekém Šumperku po dlouhých pětadvaceti letech. „Důvody byly čistě zdravotní. Měl jsem sedm kotníkových výronů, problémy se zády, částečně vykloubené rameno. Čas zastavit nejde, každý člověk stárne. Ale když vás zdravotní trable limitují tak, že ztrácíte motivaci, nemá cenu se trápit a pokračovat,“ vyřkl vysvětlující verdikt.

Proč jste si jako náhradu vybral zrovna horská kola?
„Potřeboval jsem pohybovou změnu. Z volejbalu jsem začínal být nepříjemně bolavý, po zápasech jsem se dával do kupy celý týden. Horská kola mi pomáhají zlepšovat fyzickou kondici a zároveň posilují celkovou vůli. Když vyjedeš a pokoříš nějaký vrchol nebo když se ti povede zvládnout podle představ adrenalinový sjezd, máš z toho radost. Vždycky je to výzva, každý posun tě žene dopředu. A pokud se o rok později ve stejném závodě zlepšíš o dvacet minut a do kopce to šmikáš, že na tebe soupeři nestačí, je to jasný signál, že se nesnažíš zbytečně a že to má cenu.“

Vyhledáváte „bikerskou samotu“ taky kvůli civilnímu zaměstnání?
„Určitě. Vyjedeš si do přírody, v lese si užíváš ticha nebo si pustíš do uší oblíbenou muziku. Pro mě je to relax se vším všudy. Relativně daleko od lidí, relativně daleko od všedních starostí. Jste pánem svého času a nakládáte s ním přesně tak, jak chcete.“

V samotných závodech to ale žádná přehnaná pohodička není. Stalo se vám někdy, že jste se ocitl na takovém dně, že jste chtěl se svým kolem praštit, odhodit ho do příkopu a na všechno se vykašlat?
„Zapomenout nejde na první návštěvu Jizerských hor. Venku byly minus tři stupně, mlha na deset metrů a k tomu sněžilo. V těchto šílených podmínkách jsme měli ujet 63 kilometrů.“

Jak to dopadlo?
„Zvládl jsem to. Z tří a půl tisíc přihlášených to tehdy vzdalo patnáct set účastníků. Víc než kdy jindy to bylo o vůli. Klepal jsem se jako osika, byl jsem zmrzlý napadrť. V osm večer jsem se sprchoval a pořád jsem měl fialové prsty. Rodina a známí, co byli se mnou, mysleli, že zkolabuju. Já byl ale rozhodnutý, že z kola neslezu, ať už se děje cokoliv a třeba padají obří trakaře.“

Co je v horských kolech důležité mít, abyste dokázal obstát a nekončil v poli poražených?
„Strašně moc věcí. Nesmíš se nechat unést a vyprovokovat úvodním tempem nejlepších borců. Jestli to přepálíš a přeceníš své síly, můžou tě chytat křeče nebo začít bolet břicho. V tu chvíli jsi nahraný. Taky je zapotřebí částečná opatrnost, aby ses nestal součástí zbytečné kolize. Musí ti vydržet kolo. Můžeš píchnout, přervat řetěz nebo mít jiné technické potíže. A ze základních atributů? Rychlost, technika, dravost, odvaha, taktika. To všechno je nutné propojit s patřičnou fyzickou připraveností.“

Takže trénujete po celý rok?
„Bez toho to nejde. Je to celoroční záležitost.“

A když je v zimě hodně nevlídně?
„Čtyři měsíce jsem pravidelně cvičil v posilovně. Pokud je na kolo chladno, jdu si zaběhat. Běhání mě moc baví, je to jedna z mých nejoblíbenějších disciplín. V příštím roce bych chtěl zvládnout půlmaratón v Olomouci a jestli to půjde dobře, v budoucnu bych rád prověřil své možnosti a schopnosti na věhlasném maratónu v Praze.“

Při sportovních aktivitách vydáváte velké množství energie. Podřizujete tomu svůj jídelníček a stravovací návyky?
„Strava je velmi důležitá. Stejně jako udržování správné tělesné váhy. Kdybyste moc zhubnul, ubývala by vám svalová hmota, což není dobře. Nedávno jsem absolvoval jedno měření u pana Andrleho, který se tím zabývá. Chtěl jsem zjistit, jak na tom jsem a jestli nedělám něco špatně. Dopadl jsem relativně dobře, podle aktuálních hodnot je můj odhadovaný fyzický věk srovnatelný s třiatřicetiletým sportovcem. Na to, že je mi o jedenáct víc, to nebyl špatný výsledek. Používám doplňky stravy od Nutrendu. Iontové nápoje, gely, tyčinky. Sice spadám do kategorie hobby jezdců, ale bez přísunu minerálů, proteinů a dalších nezbytných podpůrných věcí se neobejdu. Jednou začas se vyplatí investovat do masáže a rehabilitace. Vrcholoví borci mají špičkový servis každý den, u nás je to o penězích. Tělu to každopádně ulehčí a pomůže.“

Co by se dělo, kdybyste doprovodné náležitosti vynechával?
„Loni jsem byl při stejné zátěži daleko unavenější. Kromě hlavy mě ve větší míře bolely všechny svaly, které jsem zatěžoval. V obyčejné stravě všechno důležité a potřebné nenajdete, proto musíte tělu pomáhat různými doplňky. Pokud mu něco chybí, časem to přestane zvládat a dá to najevo.“

Použil jste někdy doping?
„Nic zakázaného bych si nikdy nevzal. Všechno jsou to oficiální produkty.“

Kolik najezdíte ročně kilometrů?
„Ono je to spíš o tom, že bys měl jezdit každý den. Takovou hodinku až dvě. V dubnu o trochu míň a postupem času přidávat. Svaly, které trénuješ, je nutné co nejčastěji zatěžovat v pravidelných dávkách a intervalech. Není ideální, když si najdeš volno jednou za týden a nabrané manko chceš dohnat tím, že během několika hodin urazíš sto kilometrů. V mém případě jsem limitovaný prací.“

Dá se říct, že se pro vás horská kola změnila v pozitivní drogu, kterou potřebujete k životu a nejlépe při každé příležitosti?
„Teď už jo. Když vím, že na mě čeká den volna, začínají mě pálit nohy a těším se, jak zase budu točit pedálama. V minulém roce jsem si v rámci zátěže přivodil tříselnou kýlu. Na kolo jsem šel ještě pět dní před operací a zpátky do sedla se vrátil šestnáctý den po zákroku. Prostě jsem to nemohl vydržet. Samozřejmě po konzultaci s výborným doktorem, který o mě celou dobu pečoval.“

Máte představu, kolik času sportovní lásce věnujete?
„Radši to nepočítám. Bez pochopení manželky bych se neobešel. Sama vrcholově tancovala pod vedením mistra Hrubého, který patří v naší hospůdce k pravidelným návštěvníkům. Vždycky jsme se snažili podporovat vzájemně.“

Jste schopen najít hlavní důvody toho, proč je cyklistika v České republice tolik populární?
„Je pravda, že se můžeme považovat za cyklistický národ. Je to vidět i na závodech, v posledních letech na ně jezdí hrozně moc hobby bikerů. Nejspíš je baví, že konečný efekt tvoří sloučenina přírody, relaxu, adrenalinu a nevšedních zážitků. Mě osobně lákají čím dál víc extrémní záležitosti. Čím delší kopec musím vyšlapávat, tím víc mě to naplňuje. Když při prudkém dvacetikilometrovém stoupání neslezeš z kola a dáš to například i s křečí v noze a žaludeční nevolností, můžeš se považovat za morálního vítěze a zařvat si hlasité jo! Neskutečně si tím pěstuješ narůstající vůli a odolnost.“

V regionu se každoročně pořádá seriál Šumperského poháru. Proč ho vynecháváte?
„Protože dělám v hospodě, volný mám akorát jeden víkend za čtrnáct dní. Musím se podle toho zařídit, na ježdění mi zbývá víc prostoru během týdne. Nerad bych o další kus okrádal rodinu a děti. Proto radši volím dosud neprozkoumaná místa, kde jsem nebyl, a dávám jim přednost před lokalitami, kam se můžu vydat v rámci tréninku. S manželkou vypadneme na tři dny, ubytujeme se v pěkném hotelu, dáme si dobrou večeři, poznáme nové lidi a jiný kraj. V příštím roce ale zvažuju účast na štíteckém Rampušákovi a bikemaratonu v Leštině.“

Pravidelně se vracíte do Jizerských hor. Co vás na říjnovém podniku tolik fascinuje?
„Je to pěkná tečka na závěr sezóny. I když občas pořádně chladná. Závody Author Cupu jsou proslulé výbornou organizací. Časomíra, servis i celkové zázemí se přibližují pořadatelství vrcholných akcí na úrovni mistrovství republiky nebo Světového poháru. To se mi moc líbí. Jste součástí něčeho, co má kvalitu a celorepublikovou prestiž.“

Ne vždycky to ale dopadne slavně. V uplynulém ročníku jste doplatil na skutečnost, že jste disponoval jinou výbavou než hlavní partner seriálu, který mu propůjčil své jméno.
„To je pravda. Měl jsem sjeté destičky a jeden kotouč. Servisáci od Authoru mi vzniklou závadu odmítli opravit, celý závod jsem tak absolvoval prakticky bez brzd.“

Přežil jste to ve zdraví?
„Zadkem jsem nemohl brzdit vůbec, předkem jen velmi omezeně a hlavně opatrně. Brzda by se mi mohla přehřát, zaseknout a už bych letěl přes řídítka. Při jednom sjezdu jsem málem smetl pořadatele. Člověk si musí dávat bacha, aby nezpůsobil zranění sobě nebo někomu jinému. Byla to moje chyba, nebyl jsem dostatečně nachystaný. Až příliš jsem spoléhal na to, že mi pomůžou přímo na místě. Bohužel jsem se zmýlil. O to víc mě potěšilo, že jsem zajel dosud nejlepší čas, kterého jsem v Jizerkách dosáhl. Nebýt zásadních komplikací, mohlo to být ještě mnohonásobně lepší.“

Ustlat na závodních růžích jste si nemohl ani před časem u Znojma. Co se přesně přihodilo?
„Těsně přede mnou spadly dvě holky. Při sjezdu měly ošklivou bouračku, trochu jsem do nich narazil. Protože byly dost dotlučené, považoval jsem za morální a lidskou povinnost, abych jim pomohl na úkor vlastního výsledku. Ztratil jsem tím zhruba čtvrthodinu.“

Zastavili by i ostatní?
„Ve většině případů ano, ale najdou se i výjimky. Zvlášť ti, co se nedívají na nic jiného než na konečné umístění, by kolem vás jen prosvištěli jako blázni. Jinak není pomoc od druhých ničím neobvyklým. Klidně vám půjčí řetěz, duši, pumpičku, pití. Kdybych jel dál, mohl jsem být o nějakých dvacet minut rychlejší. I když osobní cíle potřebujete, a já osobně jsem na sebe hodně tvrdý, nakonec převažuje dobrý pocit. Pokaždé si sám pro sebe v hlavě sesumíruju, kolik mě čeká kilometrů, jaký je profil trati a v jakém časovém rozmezí by se to dalo zvládnout. Když se to povede, jsem spokojený. Ve Znojmě to byl docela očistec. Vedro, prašno, hrozně moc lidí a start odpálený naráz bez postupných vln jako v Jizerkách, takže se nedalo pořádně předjíždět. Na to, abyste se mohli kochat přírodou, tentokrát nezbýval prostor.“

Provozovat bikerský sport není levnou záležitostí. Na kolik vás takové soutěžní kolo přijde?
„Kdyby jen kolo. Zadarmo není ani posilovna, regenerace, zimní doplňky, oblečení, boty, helma, rukavice… Tisícovky lítají, ani nevíte jak. To, na čem jezdíte, tvoří nejnáročnější položku a je nezbytná pravidelná obměna. Už dnes plánuju nákup celoodpružené devětadvacítky. Pohybuje se v cenových relacích kolem šedesáti tisíc korun.“

Opravdu platí, že čím dražší, tím lepší?
„Mým snem je kolo od firmy Specialized. Je to jedna z nejlepších a nejkvalitnějších značek na světě, kromě jiných ji proslavuje náš špičkový biker Jarda Kulhavý. Na celoodpruženém kole můžeš líp jezdit sjezdy, můžeš být rychlejší, můžeš si užívat většího pohodlí. A hlavně můžeš využívat jeho potenciálu. Není to o tom, abych machroval s něčím značkovým. Jde mi o to, abych se mohl dál posouvat ve výkonu a tím pádem i ve výsledkových listinách. Nejsem bohatý Pražák, který vysází na prkno 200 tisíc a pak s ním jezdí akorát krmit labutě. Za rok přijde na to, že ho cyklistika vlastně nebaví a drahou hračku prodá hrubě pod cenou. Třeba za sedmdesátku. Pokud jde o kvalitu, v horských kolech je obrovský rozdíl.“

Jak dlouho už pracujete v českém pohostinství? A dala se profese číšníka zkombinovat s kariérou aktivního volejbalisty?
„I když jsem se vyučil automechanikem, nakonec jsem zdědil geny po dědovi a tátovi a vydal se stejným směrem jako oni. Oba měli vlastní hospodu. Číšníka dělám už 23 let. Ještě když jsem pracoval na Majáku, tak to bylo během hracích víkendů pořádně hektické. Šichtu jsem skončil v sobotu ve tři ráno, o čtyři hodiny později musel vstát na dvojzápas v přeboru a v pět vpodvečer se zase vracel zpátky do rachoty.“

Naplňuje vás práce číšníka i po takové době?
„Někomu by se mohlo zdát, že mě musí ničit stereotyp. Já si naopak myslím, že každý den je v mojí profesi jiný. Baví mě být v kontaktu s lidmi a kamarády. Do naší hospody v centru města se naučili chodit házenkáři, volejbalisté, florbalisté, fotbalisté, tenisté, kolaři, hokejisti a další sportovci. Jsem za to moc rád. I za to, že můžu poprvé v životě pracovat někde, kde se nekouří. Za ty roky máš toho smradu plné zuby.“

Je číšnická branže náročnější fyzicky, nebo psychicky?
„Při těžších směnách strávíte na place šestnáct až sedmnáct hodin a naběháte přitom spoustu kilometrů. Lehké to není ani po psychické stránce, nejednou si připadáte jako důkladně vymačkaný citrón. Potom není nad to, když sednete na kolo a uklidíte se s ním někam do lesa, kde panuje naprostý klid a osvobozující ticho. Je to balzám k nezaplacení.“

Funguje to i naopak? Je to tak, že se do práce těšíte?
„Ve svém volnu chodím na pivko jen velmi zřídka. Věnuju se manželce, dětem, sportu a zahrádce. Jsem vášnivý zahrádkář (smích). Odpočinout si ale dokážu i v práci, myšleno hlavně pokud jde o hlavu. Pobavíte se se známými, proberete spoustu témat a můžete se odreagovat od všedních starostí, co přináší běžný život. Menší trápení je to při pěkném počasí, kdy bych mnohem radši řádil na kole. Přes zimu se mi dělá líp.“

JAK TO VIDÍM JÁ

Proč zrovna Martin Ježek? Možná vás volba hlavní postavy velkého letního rozhovoru překvapila. Bývalý závodní hráč soutěžního volejbalu nemá vitrínu plnou medailí, individuálních ocenění ani nefiguruje na předních místech bikerského žebříčku. Jen je zamilovaný. Kromě své ženy a dvou dětí zbožňuje horská kola. A to tak, že v tom lítá až po uši.
Na stále populárnější cyklistické odrůdě je jednoznačně závislý. Zatímco řada jiných sportovců má dny, kdy se jim nechce a do tréninku se musí nutit, správně zapálený číšník z malé hospůdky v blízkosti pěší zóny v Šumperku využívá sebemenší skulinu ve svém volnu, aby ujížděl co možná nejdál od městského ruchu. A dává si přitom důkladně do těla. V nabitém programu je vděčný za každou hodinu, kterou může trávit výšlapem na Dlouhé stráně, Červenohorské sedlo, Praděd nebo kopce v okolí. V honbě za stále lepší výkonností se snaží žít zdravě a všechno podřizuje tomu, aby byl schopen překonávat vytýčené mety. Není jich málo. V hlavě pohodového sympaťáka se rodí jedna výzva za druhou.
Za celou novinářskou praxi jsem potkal jen velmi málo takhle odhodlaných hobby sportovců. Je to srdcař, pro nějž se stala zábava spojená s horskými koly životním stylem. Za to, jak hluboko všemu propadl v pozitivním smyslu, má můj obdiv. Stejně jako všichni ostatní aktivní „hobíci“, kteří se v jeho příběhu poznají.



Foto: red

Závody Author Cupu se těší obrovskému zájmu. V Jizerských horách pravidelně startují přes tři tisíce bikerů. Martin Ježek bývá jedním z nich.


Doporučit tento článek přátelům na FacebookuSdílet na Facebooku Poslat známému e-mailem upozornění o tomto článkuUpozornit známého Verze pro tiskTisknout NahoruNahoru

NÁZORY K ČLÁNKU
Redakce Rej.cz není odpovědná za obsah diskuze. Každý přispěvatel nese právní odpovědnost za své zveřejněné názory.

Datum: 20.7.2016 16:32
Titulek: Držím palce Martine
Autor: Babltý
57
Vyhýbej se havariím !!!!
Reagovat
Datum: 21.7.2016 05:56
Titulek: To není rozumné ....
Autor: Templ
39
... při jízdě lesem si pouštět hudbu.
Reagovat
Datum: 21.7.2016 22:11
Titulek: Re: To není rozumné ....
Autor: Bluth
46
obzvášť když se kolem pohybuje p. Templ s motorovkou :D
Reagovat

NA FLÁM FEST ZADARMO


Hrajte s REJEM o 5 vstupenek na FLÁM FEST, který se uskuteční na zábřežském bazénu v sobotu 9. září. Stačí, když pošlete správnou odpověď na soutěžní otázku a budete mít špetku štěstí při losování. Příští týden zveřejníme jména pěti šťastlivců, kteří půjdou na festival zadarmo.

Soutěžní otázka:

Kolikátý ročník Flám festu se letos uskuteční?

A) druhý
B) čtvrtý
C) šestý

Odpovědi posílejte do čtvrtka jako SMS ve tvaru ODPOVĚĎ, JMÉNO, BYDLIŠTĚ na číslo 605 854 541. (Cena jedné SMS odpovídá standardní textové zprávě dle ceníku vašeho tarifu.)


VYHODNOCENÍ

Vstupenku na novou animovanou komedii EMOJI VE FILMU, kterou promítá šumperské kino OKO až do 23. srpna, vyhráli Petra Jelínková z Nového Malína, Adéla Borseníková ze Sobotína a Daniel Poštulka ze Šumperka.
Blahopřejeme! Výhra na vás čeká v pokladně kina OKO Šumperk.