SPORT

Martin Strnad nahlédl do fotbalového ráje: „Bylo to něco neskutečného!“

4. května 2016, 16:00, Petr Fišer
Martin Strnad nahlédl do fotbalového ráje: „Bylo to něco neskutečného!“ Londýn - Jako by někdo mávnul kouzelným proutkem a zničehonic jste se ocitli v úplně jiném světě. Fotbalově jiném. Připadáte si tam jako v ráji nebo v nejbáječnější pohádce a přejete si jediné – aby nikdy neskončila. Bývalý hráč Velkých Losin, Šumperka nebo Sigmy Olomouc MARTIN STRNAD o tom ví své. Na vlastní kůži si užil něco, co je pro stejně zapálené jedince k nezaplacení. Plnými doušky mohl nasávat nenapodobitelnou atmosféru anglické Premier League. „Bylo to něco neskutečného,“ svěřoval se s upřímným obdivem.

 Výlet do Londýna dostal jako dárek ke čtyřicátým narozeninám. Společně s ním nastoupil do letadla i současný trenér losinských fotbalistů Jiří Mika. „Lístky nám pomohl sehnat Radek Kováč. Za West Ham v minulostí hrával a pořád tam má dobré jméno. Komunikace byla jednodušší v tom, že někteří jeho bývalí spoluhráči v londýnském klubu stále aktivně působí. Obešlo se to bez potíží,“ pochvaloval si hladký průběh Strnad. O důvodech, proč to jeho kamarád dotáhl v úspěšné kariéře tak daleko, má okamžitě jasno. „Nebudu lhát, svým způsobem mě to trochu překvapilo. Je to kluk z vesnice jako my. V prvé řadě měl velké štěstí na trenéry. A taky dokázal chytit příležitost za pačesy. Vždycky ho zdobila pracovitost, poctivost a bezkonfliktnost. Má bezproblémovou povahu, ve všech mančaftech byl a je oblíbený. Nikdy mu nescházela píle a vůle. To je základ, bez kterého to nejde. Některým mladým fotbalistům v dnešní době bohužel chybí,“ vyřkl svůj ortel.

Trefa do černého


Atraktivní zápas mezi West Hamem a Manchesterem City sledoval s otevřenou pusou. Kulisa, která jeden ze šlágrů kola provázela, mu regulérně učarovala. „Ježily se mi chlupy na zádech. Je úplně jedno, jestli se jedná o desetiletého chlapce nebo osmdesátiletého dědu. Zpívají a hlasitě fandí úplně všichni. Je to něco neuvěřitelného. Zkazíte balón a nikdo vám nenadává, naopak se vás snaží povzbudit. Jednoduchým míčem přenesete hru na druhé křídlo a dočkáte se uznalého potlesku. I za blbou přihrávku na pár metrů! Když fanoušci West Hamu sborově spustili hymnu svého milovaného klubu, naskakovala mi husí kůže. To v Česku nikdy nezažijete. Možná za první republiky, když hrávala Dukla se Slavií. Ale teď určitě ne,“ rozplýval se fotbalově dlouho činný bombarďák s obávanou levačkou.
Porovnávat anglickou a českou ligu podle něj nejde v žádném ohledu. „Má jinou úroveň, točí se tam milióny liber, hrají v ní špičkoví borci. Jako správní profesionálové to od zahajovací do poslední minuty odjezdí po zadku, makají nahoru – dolů a ještě k tomu přidávají herní kvalitu. My jsme navíc měli štěstí, trefili jsme se do černého. Úvodní gól padl hned ve druhé minutě z první akce, za ohlušujícího hukotu jsme neslyšeli vlastního slova. Nakonec z toho byla plichta 2:2. Škoda, že ve čtvrté minutě nastavení skončila domácí standardka na břevně. Kdyby z toho byla vítězná branka, stadión by nejspíš spadl a musel by se stavět znovu,“ popisoval zasvěceně. Nejvíc se mu zamlouval výkon hostujícího útočníka Aguera. Hlavně jeho zásluhou Manchester neprohrál. Argentinský snajpr se nebál zodpovědnosti a dvakrát vyrovnal.

Velký poznávací zájezd

Boleyn Ground, legendární stánek populárních Kladivářů z východního Londýna, byl narvaný k prasknutí. Hučelo to v něm jako v úlu. „Zvenku vypadá docela staře a nemoderně. Vevnitř je ale útulný, šikovně uzavřený a všechno se tam krásně rozléhá. S kolosem, který jsme viděli na Arsenalu, se to každopádně srovnávat nedá. Rozdíl v kapacitě je veliký,“ vypozoroval bez problémů.
Z hlavního města Spojeného království viděl víc, než původně předpokládal. „Přijel jsem hlavně kvůli fotbalu. Taky jsem myslel, že se trochu pobavíme. K mému překvapení se z toho vyklubal důkladný poznávací zájezd. Jirka Mika nastudoval jakousi knížku a chopil se role poctivého průvodce, který nic neošidí. Chvílemi to hrozilo tím, že mě z něj trefí šlak. Museli jsme obejít úplně všechno. Mě to přitom vůbec nebralo, bylo to utrpení. Na střídání stráží u paláce jsme čekali hodinu. Hrůza! Do Mikáče bych nikdy neřekl, že má takové choutky,“ podivoval se s úsměvem na tváři vyhlášený vtipálek.
Nátura Angličanů ho nepřekvapila. Fotbal je pro ně náboženství a také obchod, který se uctívá a provozuje čistě a bez nekalých praktik. „Mimo jiné je to dané historií a kulturou. Dlouhé roky jsme žili v jiném režimu, navíc jsme Slované, kteří jsou k podvádění náchylnější. Oni bývali válečníky a dobyvateli. Fandovství se tam dědí z generace na generaci. Do Anglie bych klidně jezdil na fotbal každý víkend. Když ho máte rád, je to pro vás zážitek jako hrom. Bohužel se jedná o záležitost, která je nákladná na čas a hlavně na peníze,“ posteskl si.

Český fotbal smrdí od hlavy jako ryba

Stav českého fotbalu ho netěší. A moc optimistický není ani při výhledu do budoucna. „Podobně jako v politice je to furt stejné. Od vedení až po chybující rozhodčí, které za obrovské přehmaty nikdo pořádně netrestá. Potom se ale nemůžeme divit, že sponzorů nepřibývá, ale spíš ubývá. Kdo by chtěl podporovat něco, co je prolezlé korupcí? Zvlášť, když se to těžce dokazuje a většinou s tím nic nezmůžete. Nelichotivé nálepky se fotbal u nás jen tak nezbaví. Občas se najde někdo, kdo má vůli negativní věci změnit, ale většinou pohoří. Od těch nahoře dostane přes prsty a vyvíjená snaha vyšumí. Hokej je v Česku populárnější z prostého důvodu. Protože produkuje čistší prostředí, lidi zajímá víc,“ pustil se do obšírnější analýzy ostřílený harcovník.
Když vidí, jakým způsobem někteří mladíci promrhávají svůj potenciál, je mu do breku. „Kolikrát mají víc talentu, než jsme měli my. Jenže s ním neumějí nakládat. Ještě pořádně nic neodkopali a už se vidí v Bundeslize. Hlava jim lítá v oblacích, což je samozřejmě špatně. Morálka je daleko horší, než bývala. Fotbalu jsem dával maximum, podřizoval jsem mu všechno. A dnes? Trenéry považují za idioty, co tomu nerozumí. Nás za důchodce, kteří jen blbě kecají. Jsem přesvědčený o tom, že soutěže mívaly v minulosti daleko větší kvalitu,“ stál si za svým Martin Strnad. „Charakter, vůle a odhodlání jsou často na nule. Já bych pro výhru udělal cokoliv. Třeba i zabil vlastního bráchu. V nadsázce samozřejmě. Rvát se o výsledek a nechávat na hřišti maximum a celou duši i srdce mi u současné generace chybí. Je jiná a nejsem si jistý, že je to dobře. I s ohledem na to, že má podmínky jako prase a skoro vůbec si jich neváží,“ nešetřil otevřenou kritikou.


Foto: mik

Dlouholetý losinský fotbalista si čas strávený na stadiónu londýnského West Hamu nemohl vynachválit.


Doporučit tento článek přátelům na FacebookuSdílet na Facebooku Poslat známému e-mailem upozornění o tomto článkuUpozornit známého Verze pro tiskTisknout NahoruNahoru

NÁZORY K ČLÁNKU
Redakce Rej.cz není odpovědná za obsah diskuze. Každý přispěvatel nese právní odpovědnost za své zveřejněné názory.

Datum: 5.5.2016 15:16
Titulek: anglická vs česká liga ?
Autor: Honza
125
Nejdříve gratulece k Vašim 40.nar.Jinak to co píšete o našem současném fotbale je
"svatá pravda".Pokud bude náš fotbal ovládán lidmi, kteří mu moc,nebo vůbec nerozumí,ale
berou jej jenom jako prostředek k získání peněz za každou cenu, tak je to o ničem.Přeji Vám hodně zdraví . To co odvádíte šumperskému fotbalu zaslouží pouze obdiv a úctu.
Reagovat