SPORT

Loštická ikona Emil Hekele: V cyklokrosu není žádný prostor na sebemenší kompromisyROZHOVOR

21. prosince 2016, 15:00, Petr Fišer
Loštická ikona Emil Hekele: V cyklokrosu není žádný prostor na sebemenší kompromisy Loštice - Je to jeden z případů, kdy jablko nestačilo padnout daleko od stromu, protože na něm trvale zůstalo. EMIL HEKELE se příkladně potatil a v cyklistice známé příjmení proslavuje i na prahu čtyřicátých narozenin. Zdatně ovládá nejen klasické silniční, ale i horské kolo. Jeho doménou zůstává extrémně náročný cyklokros. V letošní sezóně se mu v něm vede až nad očekávání dobře.

 „Zase mě to hrozně baví. Nechybí mi motivace ani chuť tvrdě a poctivě dřít. Uvidíme, co bude za rok nebo za dva, dlouhodobější cíle si nikdy nedávám. Stále platí, že mě živí práce a ne kolo,“ odhalovala velká loštická persóna.

Kolikrát týdně trénujete?
„V současné době pětkrát. A do toho spousta cestování a víkendové závody. Ono dost záleží, o jakou fázi sezóny jde. A taky, jak jste na tom časově. Jestli můžete trénovat ráno, odpoledne nebo jen večer. Třeba v létě se dá jezdit potmě, protože je tepleji. Už mám něco za sebou, takže nemusím tolik hrotit objemovou část. Každý preferuje svůj systém, mně vyhovuje devadesát minut až dvě hodiny denně. Jako starší závodník se všechno snažím směrovat do kvality a ne do kvantity.“

Cyklokros je po všech stránkách těžkým sportem. Jak moc nelibě nesete skutečnost, že se v něm točí daleko méně peněz než třeba ve fotbale?
„Vždycky mi to vadilo. Ten nepoměr je strašný. Pokud se rozhodnete pro fotbal, stačí vám kopačky, které stojí pár tisíc. U nás si za podobnou částku nekoupíte ani přední kolo. Po materiální stránce se cyklokros řadí k nejdražším sportům. A to se nebavím o výplatách, prémiích, bonusech a odměnách. V porovnání s fotbalem mi to připadá absolutně neadekvátní. Mělo by to být daleko vyváženější, a to nejen s ohledem na cyklistiku, ale i na další sporty. Podle mě tečou takové hrozné finance do hokeje a fotbalu z velké části jen proto, že se tam dost často perou špinavé peníze.“

Na jakou sumu si přijde vítěz cyklokrosového závodu v Českém poháru?
„Zhruba na deset tisíc korun. A v případě dalších medailistů to rychle padá. Připadá mi to jako absolutní výsměch s ohledem na to, kolik musíte investovat do materiálního vybavení. Před třiceti lety se cyklistice věnovalo daleko víc dětí z toho důvodu, že pořízení závodního kola nepředstavovalo tak drahou položku. Na stavu mládežnické základny je to znát. Protože v rámci Českého poháru kolikrát nefungují ani základní věci a podmínky nejsou takové, jaké by měly a také mohly být, člověk si dost často klade otázku, jestli se mu tento seriál vůbec vyplatí objíždět.“

Můžete být konkrétnější?
„Pořadatelé se musí držet tabulek a ve většině případů při vypisování finančních odměn pro tři nejlepší jezdce v elitní kategorii nepřekračují nejníže stanovenou hranici. Víc prostě nedají, i když by třeba mohli. Když si pak jako závodník spočítáte náklady a uvědomíte si, kolik jste všemu věnoval a obětoval času, nutí vás to k zamyšlení, jestli to má cenu. Zvlášť když to máte rozjeté na druhé místo, o které přijdete jen vinou dvou defektů za sebou. Třeba jako já nedávno v Uničově. Neodvezl jsem si ani korunu, zrušil materiál za několik tisíc a rázem jsem se ocitl v nehezkém mínusu. Cyklokros nedělám pro to, abych díky němu zbohatnul, ale protože mě baví. Na druhou stranu si nemůžu dovolit vyhazovat peníze oknem a v krajním případě na něm finančně vykrvácet.“

Obrací se každá koruna i ve světě?
„Nedávno jsem se bavil s jedním svazovým bafuňářem a ten mi tvrdil, že stejné podmínky mají i v Belgii a jiných cyklokrosových baštách. Poklepal jsem si na čelo a musel mu odpovědět, že nejspíš žije na jiné galaxii. Zrovna v Belgii, která patří mezi absolutní světovou špičku, se všechno odehrává na úplně jiné úrovni. Mnohonásobně vyšší a kvalitnější! Kdybych měl použít fotbalové přirovnání, jsou to takové rozdíly, jako mezi Barcelonou a Šumperkem. Jako byste chtěl jezdit Formuli 1 s embéčkem. Potom dojede náš závodník ve Světovém poháru třicátý a považuje se to za špatný výsledek. Když ale nemá adekvátní podmínky, těžko může být lepší. Nejednou to dopadá tak, že musí skončit z finančních důvodů. U nás si papaláši zvykli na úspěchy z minulosti a problémy, které českou cyklistiku sužují a provázejí, nechtějí vidět ani řešit a pro nápravu nic nedělají. Neinvestuje se do ní tolik, kolik by se mělo.“

V devětatřiceti letech porážíte řadu mladších závodníků, několikrát jste zastínil i mistra republiky Radomíra Šimůnka. Čím si to vysvětlujete? Jste tak dobrý, nebo vašim soupeřům chybí větší kvalita?
„Je to divné, ale je to tak. Moje svědomí je čisté, vrací se mi zodpovědnost a cílevědomost z tréninku. V případě mladších kluků je úroveň přípravy horší než z dob, kdy jsem byl v jejich věku. Nedřou a nepracují tolik jako kdysi já. Nejspíš je to dobou, v můj prospěch mluví i větší zkušenosti. Taky se mění profil tratí. Nemůžu se zbavit dojmu, že jednoznačně k horšímu. Závodí se na co nejmenším prostoru s co možná největším počtem zatáček. Za těchto okolností až tolik nerozhoduje výkonnost, což se nám vrací jako bumerang ve Světovém poháru. Naši zástupci tam končí ve třetí nebo čtvrté desítce. I tak si to na svazu dělají dál po svém a nad kvalitou zohledňují úplně jiné faktory a hlediska.“

Co je pravdy na tom, že jste obdržel nominaci na závod do Belgie a odmítl jste se ho zúčastnit?
„Jednalo se o víkendovou akci v už zmiňovaném svěťáku. Protože si všechno musíme hradit ze svého, nezbylo mi nic jiného, než se omluvit z finančních důvodů. Momentálně na takový zájezd nemám peníze.“

Vzhledem k tomu, že se vám na domácí scéně daří, automaticky jste se zařadil na seznam potenciálních favoritů před blížícím se mistrovství republiky. Cítíte v kostech, že by to v Hlinsku mohlo klapnout?
„Vstup do sezóny jsem měl poněkud rozpačitý. Vždycky mi trvá přibližně měsíc, než se rozzávodím a dostanu do správného tempa. Teď je to hodně dobré, s aktuální formou jsem velmi spokojený. V Českém poháru dojíždím kolem druhého, třetího nebo čtvrtého místa. Troufám si tvrdit, že za podmínek, které mám, ani víc dokázat nemůžu. Na republice chci uspět, nakročeno je solidně. Věřím, že by se z toho mohl vyklubat životní výsledek. Zatím jsem byl nejlíp dvakrát šestý. Uvidíme, jak to bude vypadat přímo na trati. Na jakém se pojede povrchu, jak se závod bude vyvíjet, v jaké formě přijedou ostatní. Rozhodovat můžou maličkosti.“

A co světový šampionát v Lucembursku? Troufal byste si?
„Reálné je i mistrovství světa. Hodně bude záležet na výkonu a výsledku z Hlinska. Když tam ztratím sedm minut na vítěze, nemám v Lucembursku co dělat. Při nominaci se zohledňuje i vaše postavení ve světovém žebříčku.“

Jak se cítíte ráno po závodě? Je na vás znát, že čas zastavit nejde a roky rychle přibývají?
„Zatím žádnou opotřebovanost necítím. Vyhýbají se mi zranění i pády, zdraví mi slouží. Že by mě třeba bolely klouby, to vůbec. Připadám si, jako by mně bylo pětadvacet.“

Dejme tomu, že za sebou máte nelehký závodní víkend. Co pro vás představuje nejlepší možný relax?
„Ono se to nezdá, ale v zápřahu jsme prakticky denně. Spoustu času navíc strávíme cestováním. Nepotřebuju vyloženě relaxovat někde na gauči s nohama nahoře. V mém případě je to o tom, abych v pondělí mohl vypnout, nemusel se na kolo ani podívat a vyčistil si hlavu. Říkám tomu pondělní vysvobození. Vůbec nejhorší je páteční frmol před závodem, kdy se musí všechno nachystat a připravit.“

Máte šest a půl ročního syna. Byl byste rád, kdyby se vydal ve vašich cyklistických šlépějích?
„Cyklistice rozumím, jsem jí odkojený a můžu říct, že ji miluji. Na druhou stranu mi vadí, že u nás díky svazu nejedna věc nefunguje, jak by měla. Naoko to možná nevypadá špatně, ale opravdová realita je bohužel úplně jiná. Chtěl bych, aby syn sportoval a byl cílevědomý a ctižádostivý jako já. Zároveň ale nevím, jestli by vzhledem k okolnostem bylo dobré, aby se velmi drahému cyklistickému odvětví věnoval vrcholově. Uvidíme, až čas ukáže.“

V minulosti jste se nebál chopit organizátorské taktovky. Proč už v Lošticích nejsou k vidění vrcholné národní podniky?
„V lednu 2014 u nás bylo mistrovství republiky, v září stejného roku závod Českého poháru. Byla to pro mě srdeční záležitost, moc mě to bavilo a naplňovalo. Moje pořadatelské srdce ale dotlouklo. Proinvestujete desítky hodin svého času a ze svazu vám nikdo nepoděkuje, natož aby vás pochválil. Nezaznělo od nich ani „bů“. Proto jsem se rozhodl, že budu jen závodit a s vlastním volnem naložím jinak.“

Čím vším musí cyklokrosař oplývat, aby byl úspěšný?
„U cyklokrosu je potřeba přemýšlet. Stejně jako v šachu o několik kroků dopředu. Potřebujete kvalitní materiál a podporu rodiny, týmu nebo trenéra. Prostě někoho, kdo se vám věnuje. Důležitá je řada aspektů, které do sebe musí zapadat. Když vám několik věcí hapruje, jen stěží můžete být konkurenceschopný. Musíte makat na sto procent, být v psychické pohodě, dodržovat životosprávu. Jestli se chcete měřit se špičkou, není žádný prostor na sebemenší kompromisy. Vlastně musíte fungovat jako profík.“

Takže proflámovaná noc den před závodem nepřipadá v úvahu?
„U mě určitě ne. Ale znám kamaráda, kterému to nevadilo. Samozřejmě to není ideální a pouze v jednom z deseti případů se nic nestane. Jakmile se nejen před závodem, ale i v průběhu celého týdne dostatečně nevyspíte, váš výkon to zákonitě ovlivní a nemůže být ani zdaleka optimální.“

A po úspěšně absolvované závodnické šichtě si skleničku dáte?
„Většinou se závodí celý víkend, takže na žádnou párty nezbývá čas. Závody jdou rychle za sebou a je jich strašně moc. S parťákem, co mi pomáhá, jsme se domluvili, že něco spácháme po sezóně. Zatím je úspěšná, takže k tomu bude dobrý důvod. Nic velkého, jen malá oslavička s klasickým posezením.“

Máte rád Vánoce?
„Nevadí mi. Vnímám je jako možnost být v klidu a s rodinou.“

Omezujete se při konzumaci cukroví a jiných kalorických bomb, které ke svátkům neodmyslitelně patří?
„Cukroví mám rád, ale nijak zvlášť to nepřeháním. Nikdy jsem neměl problém s tím, že bych přes Vánoce nabral na váze. Furt jsem v zápřahu, hýbu se po celý rok. Začátkem ledna mě čeká vrchol sezóny v podobě mistrovství republiky, takže je nutné, abych byl maximálně připravený. I proto si nemůžu dovolit přibrat, naopak bych přes vánoční svátky potřeboval malinko shodit.“

Může v cyklokrosu prorazit někdo, kdo má nadváhu?
„Nemůže. Ani v silniční cyklistice. Možná v nějakém šíleném sjezdu, kde se nemusí šlapat. Tam by třeba vyhrál. Pokud je určujícím faktorem výkonnost, bez níž se neobejdete, je zapotřebí si váhu hlídat. Je to alfa a omega. Pokud je vaše výška klasická, maximem je 75 kilogramů. Já mám o dva míň a jeví se mi to jako dostačující. Když jsem byl o pár kilo těžší, hned jsem to cítil. Připadal jsem si těžký a neobratný.“


Doporučit tento článek přátelům na FacebookuSdílet na Facebooku Poslat známému e-mailem upozornění o tomto článkuUpozornit známého Verze pro tiskTisknout NahoruNahoru

NÁZORY K ČLÁNKU
Redakce Rej.cz není odpovědná za obsah diskuze. Každý přispěvatel nese právní odpovědnost za své zveřejněné názory.

Datum: 21.12.2016 16:39
Titulek: realita
Autor: aNONYM
39
Pan cyklista očividně vůbec nechápe vztah sportu a ekonomiky. Existenci přímé úměry mezi popularitou sportu a penězi točících se v něm nezná. I styl jeho úvah je až humorný. Fotbal a hokej nejsou nejpopulárnější a tím pádem nejbohatší proto, že se v nich perou špinavé peníze, ale špinavé peníze se v nich perou proto, že jsou nejpopulárnější a nejbohatší. A to je rozdíl. Jeho sport je okrajový a pro většinu populace nezajímavý. A proto se v něm točí méně peněz. Je to naprosto přirozený jev.
Reagovat
Datum: 21.12.2016 18:07
Titulek: virtuální Re: realita
Autor: A.B.Solvent pomocné
34
Poloviční míra chudomyslnosti náleží tázajícímu - jaké votázky, také odpovědi

http://sumpersky.rej.cz/clanky/potrestany-hekele-se-brani--cileny-podvod-jsem-nespachal
Reagovat
Datum: 21.12.2016 20:13
Titulek: Re: virtuální Re: realita
Autor: aNONYM
40
Jojo, těm Hekeleho srandovním výmluvám z této události se směju dodnes.
Reagovat
Datum: 21.12.2016 22:03
Titulek: Bez titulku
Autor: Anonym
82
Český národ je fakt neskutečný. Jakmile je někdo upřímný, hned je vůl. Bože můj. A to, že ve skoro 40 letech prohání nejlepší borce z republiky, to samozřejmě nikdo neřeší..
Reagovat
Datum: 21.12.2016 22:30
Titulek: Re: Bez titulku
Autor: aNONYM
29
Kačenka Neumannová byla taky upřímná a taky měla vymakaná stehna. Ale kupodivu to není dostatečná kvalifikace pro jakoukoliv činnost.
Reagovat
Datum: 22.12.2016 00:50
Titulek: s upřímností nejdál dojdeš Re: Bez titulku
Autor: Jyrka z RaJe
37
Tak podívejte se, nejupřímnější z českého národa byl velkej Standa. V jeho šlépějích blaženě šlape další upřímnej Bohouš, přeborník na privatizaci OKD. Upřímně daroval vekslákům 6 MILIARD státního majetku a furt je upřímně vysmátej s rovnátkama a nákrčníkem.

http://p2.uloziste.com/fotky7/vc30b26bab2e8e2b/2ff7921ef94f3289.jpg

Reagovat
Datum: 2.1.2017 15:23
Titulek: Hekele na bedně v zahraničí
Autor: Ondra
24
Emil Hekele opět bodoval, když 1.1.2017 zajel v zahraničním závodě C2 Pétange (LUX) pódiové třetí místo. Gratulace a skvělá forma pro MČR v Hlinsku 7.1.2017!
Reagovat

DO KINA ZADARMO


Hrajte s REJEM o tři vstupenky na novou animovanou komedii EMOJI VE FILMU, kterou promítá šumperské kino OKO až do 23. srpna. Stačí, když pošlete správnou odpověď na soutěžní otázku a budete mít špetku štěstí při losování. Příští týden zveřejníme jména tří šťastlivců, kteří půjdou do kina zadarmo.

Soutěžní otázka:

Kde se odehrává děj animované komedie Emoji ve filmu?

A) uvnitř mobilního telefonu
B) uvnitř mrazáku na zmrzlinu
C) uvnitř lidského těla

Odpovědi posílejte do čtvrtka jako SMS ve tvaru ODPOVĚĎ, JMÉNO, BYDLIŠTĚ na číslo 605 854 541. (Cena jedné SMS odpovídá standardní textové zprávě dle ceníku vašeho tarifu.)


VYHODNOCENÍ

Vstupenku na hudební přehlídku REVIVAL INVAZE, která se uskuteční v pátek 25. srpna v Pavlínině dvoře v Šumperku, vyhráli Pavlína Lešovská ze Šumperka, Martina Hejduková z Velkých Losin, Radka Pospíšilová z Kolšova, Petr Fišer ze Šumperka a Edita Mederová z Rejhotic.
Blahopřejeme! Výhra na vás čeká v pokladně DK Šumperk.