KULTURA

"Lidé již odvykli poslouchat básníkům..." - rozhovor s Robertem Pochem

26. července 2009, 00:00, téma OBYČEJNÍ LIDÉ KOLEM NÁS, Stanislava Marešová
Malebné městečko v podhůří Jeseníků. To je Šumperk. A ten je rodištěm spousty šikovných lidiček, kteří umí věci, nad kterými mnozí žasneme. Připomeňme si některé šumperské rodáky.
REJ.CZ: Začneme zcela obyčejně a lidsky. Jak se žije básníkovi v Šumperku?

Robert Poch: Jak se žije básníkovi v Šumperku? Smutně, nevesele? Melancholicky? Nadmíru osaměle? Přemýšlivě? Nebo snad svobodně a volně? Možná je to způsobeno zdejším nízkým nebem a silným vzduchem? Nebo snad lidmi? Ale má duše je plná melancholických tónů a barev. Řekl bych.

Prožívání lidí, města a krajiny je pro básníka vždy intenzivnější, více zesíleno vnímavým chápáním světa kolem sebe. Tak i pobývání ve světě je básníkovi vždy složitější a více citlivější než je obvyklé u lidí, kteří nejsou stiženi básnictvím, nebo chcete-li, zatím nemají básnického ducha.

REJ.CZ: Je pro Vás město inspirující?
Robert Poch: Ano, a nejenom Šumperk samozřejmě. Však tím, že v Šumperku bydlím bezmála dvacet let, jsem městem jemně prosáklý až k dřeni, až do mých hloubek, ze kterých prýští má inspirace. Šumperk se zcela jistě podílí svým dílem na mé tvorbě. Projděte se ulicemi, náměstími, hřbitovním zátiším nebo kolem břehů Desné, vyjděte před svítáním nebo za soumraku a pocítíte genius loci zdejšího města. Ta nepopsatelně jemná, tolik tajemná zákoutí prosycená mnohdy až magickými tišinami.

REJ.CZ: Je jeho atmosféra básníkům vstřícná?
Robert Poch: Pokud mám mluvit o atmosféře vytvářené interakcí mezi lidmi, nikoliv. Ale vzdám-li se lidí, přestanu vnímat pouze povrchy těl, slov a jednání, pak je pro mne Šumperk zcela jistě vstřícný. Potom se stavidlo básnění uvolňuje. Duši protkávám krajinou anebo vnitřními, skrývanými světy nového neznáma. Procházím, splývám, vznáším se neviditelně a ve skrytu, nepozorován, a pokud svou duši nechávám snít na březích nicoty a nedovolím lidem, aby vtrhávali, vlamovali se do mého niterného světa, potom je zdejší atmosféra básníkovi hluboce vstřícná.

REJ.CZ: Jsou posluchači a čtenáři kritičtí?
Robert Poch: Ano, a jsem tomu velmi rád. Básník je ten, který mluví, přednáší, hovoří, je zpěvákem duší, je zvěstovatelem míru, ticha, ale i nabízí otázky probouzející nepokoj probuzené zvědavosti. Naznačuje cesty k jiným světům, myšlenkám.
Nabízím klíče od bran, vytvářím nová vnímání slov. Však lidé neradi naslouchají, jsou zvyklí monologicky křičet a jednat. Proto přichází také kritika, která chrání to staré a původní a nežádá si změnu. Lidé již odvykli naslouchat básníkům. Je proto i na mě, aby se tomu opět vyučili?

REJ.CZ: Vydal jste již svou třetí publikaci. Jak je odlišná od těch předchozích?
Robert Poch: V roce 2002 jsem v nakladatelství Pavel Ševčík – VEDUTA vydal prvotinu, lyricko-esejistickou básnivou knížku Platinové barvy. K mému překvapení Platinové barvy získaly ocenění v literární soutěži Mělnický Pegas. To mi dodalo odvahu, abych následně pojal myšlenku napsat povídkový soubor, který by lépe vystihl můj autorský záměr psát o lidech, se kterými jsem se potkával a domníval se, že je nutné vyjevit i jejich příběhy. Nakonec ze zamýšleného povídkového souboru vznikla novela Špinavá holka, jejíhož vydání se ochotně ujalo nakladatelství a vydavatelství Tribun.eu, jež se rozhodlo vydat zatím v pořadí třetí knížku - soubor hororových povídek Mrtví se přicházejí někdy rozloučit.

REJ.CZ: Jak vznikala, rodila se, a jak probíhalo celé to martyrium před vydáním?
Robert Poch: Autorské texty, které daly vzniknout třetí knize, vznikaly neuvěřitelně dlouho. Nebudete mi to snad ani věřit, ale některé povídky zrály v šuplíku od mých šestnácti let (například povídka Cizinec nebo Dotek jsou datovány rokem 1982).
Vydání knihy je dlouhodobý proces, který sestává z několika částí. Nejprve musíte knihu napsat. Pokud se domníváte, že váš příběh je natolik zajímavý, aby zaujal případného vydavatele, to zjistíte buď veřejným čtením, nebo v mém případě, že několik mých autorských textů vyšlo tiskem v Moravském severu díky veliké ochotě paní Singrové, za což jí moc a moc děkuji. Díky těmto zkušenostem získáte zpětnou vazbu. Následně tedy hotové dílo nabízíte případným vydavatelům. Je to ale běh na velmi dlouhou trať. Čeká vás mnoho odmítnutí, výmluv a občas i vrácení rukopisů. Když ale nakonec někdo souhlasně přikývne, všechno z vás spadne. Ale to je teprve ten pravý začátek. Dílo ještě musíte upravit. Čekáte a upravujete, provádíte korektury a čekáte. Uběhne nejméně dalšího půl roku, než se knížka začne objevovat na pultech obchodů.
Robert Poch na autorském čtení LISTOVÝ ANDĚL - čtvrté setkání šumperských básníků
v listopadu 2008

 
REJ.CZ: Vypouští se Vám Vaše dílo do života lehce nebo s obavami?
Robert Poch: S obavami určitě ne. Je to moje vizitka. Promítnutý čas do slov a vět. Lehce také ne, protože za knížkou vidím hodiny, týdny a měsíce nejenom vytváření textu, ale i jednání s vydavatelem.

 
REJ.CZ: Když pročítám Vaše básně, napadají mě otázky na obyčejné lidské každodennosti. Kdy Vás napadají témata Vašich básní?
Robert Poch: Právě při těch běžných, všedních, rutinních všednodenních věcech. Lidský život se skládá z pocitů mnohem více, než si myslíme, jsme ochotni připustit. Všední den je plný tajemných světel. Setkávání s obyčejnými, navyklými a banálními situacemi to patří k lidskému životu stejně jako cokoli jiného. Pocity utvářejí naše prožívání všednosti. Kdo se naučil dívat na svět očima básníka, vnitřním zrakem, ten během dne vidí tolik inspirujících situací, že nemá čas žít všední život. Proto mé básně inspiruje obyčejná lidská každodennost. Právě o tom je moje připravovaná druhá lyricko-esejistická básnivá knížka Letmý prosévač iluzí, která by měla být mou čtvrtou knihou v celkovém pořadí.

REJ.CZ: Jak tyto básně vznikají?
Robert Poch: Mnohdy nečekaně. Ráno se probudím a hlavou mi zní verš. Večer usínám a hlavou mi rytmicky zní nějaký text. Nebo se procházím krajinou. Básně ve mně vznikají jakoby náhodně. Slova vytrysknou a jsou na papíře. Tak je tomu i s povídkou.

REJ.CZ: Téma smrti nové knížky není až tak vzdáleno od předchozích povídek z let 2001 až 2002. Zvolil jste název Mrtví se přicházejí někdy rozloučit. Co Vás vede touto cestou?
Robert Poch: Jsem v nějakém prostředí. Z něj nabírám, nasávám, nechám se prosáknout atmosférou, pocity, náladami a vznikne příběh. Protože usiluji lidi pozorovat zevnitř, nikoli z venku, zevnějškem a tím, co o sobě chtějí křičet, ukazovat do světa, pokouším se nahlédnout pod povrch. Zahlédnout jejich skutečné motivy, hnací pohnutky, tedy to, co skrývají pod hladinou. A co tam objevuji? O tom je kniha hororových povídek. Neviditelné, skrývané emoce, zahalované
patologické choutky, to máme v sobě všichni. Nikdo není jen čisté světlo, ani čistou tmou. Jsme směsicí života a smrti a jsme velmi inspirující obraz temnoty, krásy i tajemna.

REJ.CZ: Co je inspirací a stěžejním tématem toho všeho?
Robert Poch: Jako bychom žili mezi zrcadly, která odrážejí náš zevnějšek. Většina lidí tato zrcadla přikrývá, zahaluje černými, pestrobarevnými nebo bílými rouchy, nechce vidět, slyšet, naslouchat svým vnitřním hlasům, vidět vlastní obraz. Pak jsou ale lidé, kteří nejen touží naslouchat sobě, ale touží nahlížet za svět, který se ukrývá za těmi zrcadly. Nechtějí toliko žít pouze odrazy. Chtějí vidět, slyšet, nahmatat a okoušet mnohem více. Mé knihy by měly právě takové lidi inspirovat a dodat jim odvahu vykročit, vyběhnout, vznést se za zrcadla a nahlédnout jinam. Vykouknout ze sebe, podívat se na sebe jakoby zvenku. Nejenom se introspektivně prohlížet.
Stěžejním tématem mé tvorby je touha psát o všem, co mohu chápat, prožívat a rozdělit se s jinými lidmi o své poznatky a zkušenosti mé cesty životem a nabídnout alternativu, existují i jiné světy, nikoli pouze jenom ten váš.

REJ.CZ: Cizí Vám není ani hudba. Co Vás vede k muzice, která je přece jen pro řadu posluchačů exotickou a netradiční?
Robert Poch: Sheyla zpěvačka pop-orient izraelského stylu a já jsme si začali jednoho zimního prosincového dne brnkat na Kineret (kytary) a zjistili jsme, že by nebylo špatné složit společně nějakou písničku a vznikl první popěvek ŠALOM, LE-CHAJIM JISRAEL (Ahoj, na zdraví Izraele), asi byla venku hodně velká zima a mráz, že jsme zatoužili po teplém izraelském slunci anebo po hladkém šumění deště nad HAKOTEL HAMAARIVI (Západní zeď), či po něžné vůni rozkvetlých moruší a mandlovníků a tichém pohledu směrem na HAR TAVOR (hora Tábor). A tak pomalu začala vznikat písnička za písničkou.
Co nás vede k muzice? Vzpomínky, láska, touha. Muzika je pro nás další otvíraná brána. Dává nám křídla a prostor, abychom mohli vzlétnout a unášet se sněním.

 
 


Mrtví se někdy přijdou rozloučit

Robert Poch

Povídkový soubor Mrtví se přicházejí někdy rozloučit je výběr Pochových povídek z let 2002 až 2007. Hororové příběhy nás nechávají zabřednout do mystického neznáma, které se rozprostírá kolem nás a o kterém mnozí nevíme. Poch před námi otevírá světy plné podivných, vědecky dosud neověřených záhad. Klade otázky; za neviditelnou oponou reality, co se tam děje? Proč z neviditelných míst přicházejí? A proč někteří mohou vnímat a vidět a komunikovat s neznámem? Poch nás ujišťuje, že ale také existují lidé, kteří tuto schopnost nejen že mají, ale jsou navíc obdařeni zvláštními schopnostmi, jako v povídce Metamorphosis, kdy hlavní hrdinka získává skutečně zvláštní a unikátní schopnost. Poch naznačuje, že nemusí to být pouze bytosti tam z venku, které nám pomáhají, ale můžeme to být i my. V povídce Cesta starého mládence je hlavním hrdinou mladý inženýr programátor, který pomáhá řešit dávnou vraždu. V příběhu nazvaném Neviditelná láska autor naznačuje, že když někdo opravdu chce, tak může s milovanou bytostí skutečně zůstat až na věky. V jiné povídce podivínský sběratel je majitelem mnoha vzácných kamenů, ale jakým způsobem se jeho sbírka rozrůstá, to se čtenář dozví v příběhu nazvaném Hrůzný Věštec.

V knížce čtenář nalezne deset příběhů, deset různých lidských osudů a deset záhadných událostí. Nelze je vnímat lidskýma očima a určitě nahmatat smysly, které známe.

Po přečtení této knížky budete na vážkách, byla to halucinace nebo realita? Je to výmysl nebo se příběhy skutečně staly?
 

Foto: www.kauer.cz


Doporučit tento článek přátelům na FacebookuSdílet na Facebooku Poslat známému e-mailem upozornění o tomto článkuUpozornit známého Verze pro tiskTisknout NahoruNahoru

NÁZORY K ČLÁNKU
Redakce Rej.cz není odpovědná za obsah diskuze. Každý přispěvatel nese právní odpovědnost za své zveřejněné názory.

Datum: 30.7.2009 16:15
Titulek: Konečně pan Autor
Autor: osvícená
232
204
Robert Poch je úžasný spisovatel a básník, těším se na jeho další knížky. JE SUPER.
Reagovat
Datum: 8.9.2009 09:51
Titulek: Re: Konečně pan Autor
Autor: Petra
243
169
Právě jsem dočetla Platinové barvy, pěkné básničky a kdy vydá novou knížku? Básničky o lásce jsou hezké, když bude ta druhá o lásce taky si ji koupím
Reagovat
Datum: 29.9.2009 22:16
Titulek: Re: Konečně pan Autor
Autor: Robert
232
181
Uf, uf, děkuji
Reagovat
Datum: 6.10.2009 21:10
Titulek: Re: Konečně pan Autor
Autor: Robert
souhlas
0
nesouhlas
0
příspěvek smazán redakcí
Reagovat
Datum: 7.10.2009 12:27
Titulek: Re: Konečně pan Autor
Autor: Zdenka
194
194
Knížku za 249,- Kč+poštovné nebo bez poštovného? To tedy nemusím. Roberte, možná jsi nebo budeš dobrý pisálek, ale obchodník asi ne.
Reagovat
Datum: 12.10.2009 21:39
Titulek: Re: Zdenka
Autor: Robert
169
204
Bohuzel o prodejni cene knizky nerozhoduje autor, ale nakladatel.
Reagovat
Datum: 12.10.2009 07:04
Titulek: Re: Konečně pan Autor
Autor: MM
233
213
Mě se to taky docela líbí. Pan Poch je docela fajn človíček a spisovatel???? To jsem teda ale vůbec nevěděla. :-D
Reagovat
Datum: 28.10.2009 11:37
Titulek: Můj blog na idnes.cz
Autor: AUTOR ROBERT POCH
222
173
Dovoluji si Vám sdělit i informaci o mém blogu, pokud Vás zajímá sociální téma a vše co s tím souvisí děkuji za návštěvu
http://robertpoch.blog.idnes.cz/
Reagovat
Datum: 30.7.2009 16:45
Titulek: basníci ještě nevyhynuli
Autor: Monika
300
225
Robert Poch na mě působí při svém básnickém čtení nesměle stojí tam sám zcela opuštěný na svém soukromém pódiu s chlapecky zasněným výrazem teď konečně přišla moje chvíle ruku si dává do pasu ale neví vlastně kam si jí má odložit tiše přemítá zda se jeho poezie bude líbit ruka u těla je neklidná ale on předčítá dál své básně v které době že to dnes žijeme ve dvacátém století zdá se ale že to našeho autora moc nezajímá na jeho podiu se tiše začínají rozžínat první zablesky oslnujících světel jeho slov jsou opravdová a do dnešní tvrdé doby plné shonu se příliš nehodí ale proto přece máme basníky aby jsme nezapomněly snít
Reagovat
Datum: 13.9.2009 10:59
Titulek: Re: basníci ještě nevyhynuli
Autor: Miška
225
187
Moc hezký rozhovor, početla jsem si a v hodně věcech souhlasííííííím
Reagovat
Datum: 20.9.2009 16:32
Titulek: Re: basníci ještě nevyhynuli
Autor: Robert
144
182
Děkuji za hezká sova:-)
Reagovat
Datum: 21.9.2009 08:47
Titulek: Re: basníci ještě nevyhynuli
Autor: Bobik
212
201
hahaha, ty překlepy mě někdy dostanou víc, než samotný diskuze....
Reagovat
Datum: 21.9.2009 10:29
Titulek: Re: basníci ještě nevyhynuli
Autor: Robert
210
192
Omlouvám se "Miška"- tiskařský šotek vidím se objevuje také na internetu a nikoli jen v novinách :-)
Reagovat
Datum: 23.9.2009 19:48
Titulek: Re: basníci ještě nevyhynuli
Autor: Robert
214
191
Děkuji Vám "Monika" za povzbudivá slova, těch skutečně není nikdy dost. Děkuji
Reagovat
Datum: 2.10.2009 17:16
Titulek: Re: basníci ještě nevyhynuli
Autor: Radek
229
217
Monika ze vy jste Pochova tajna fanynka
Reagovat
Datum: 3.10.2009 16:54
Titulek: Re: basníci ještě nevyhynuli
Autor: Robert
197
203
Vážím si názorů Moniky stejně jako kohokoli jiného :-)
Reagovat
Datum: 30.7.2009 20:26
Titulek: .
Autor: ficcino
240
191
neznám, nebyla by nějaká ukázka?
Reagovat
Datum: 31.7.2009 00:51
Titulek: Re: .
Autor: Anonym
196
184
Ukázka z tvorby je na webu autora www.shysheen.com
Reagovat
Datum: 14.8.2009 17:00
Titulek: Re: .
Autor: Daniela
206
177
A také na webu obce spisovatelů. Nebo si kupte knížku v knihkupectvíanebo půjčte v knihovnách
Reagovat
Datum: 13.9.2009 19:23
Titulek: Re: .
Autor: ficcino
192
147
díky, ale tolik času autorovi, kterého neznám a na kterého nemám solidní recenzi, věnovat nehodlám
Reagovat
Datum: 23.9.2009 12:44
Titulek: Re: .
Autor: Tulipán
214
213
Ale já znám a nepíše špatně, slíbil že teď udělá tlustý román.
Reagovat
Datum: 4.10.2009 15:27
Titulek: Re: .
Autor: Autor
195
219
Ficcino jste drsný chlapík ?
Reagovat
Datum: 4.10.2009 15:37
Titulek: Re: .
Autor: ficcino
210
185
ne, jsem tlustej posera
Reagovat
Datum: 4.10.2009 20:56
Titulek: Re: .
Autor: Jimbo
215
192
:D Už dlouho mě tak nepobavila jediná věta.
Reagovat
Datum: 5.10.2009 15:09
Titulek: Re: ficcino
Autor: Robert
115
201
začínám mít lehké mrazení v zádech Ficcino že bych snad ne doufám mohl asi tušit o koho jde?:-)
Reagovat
Datum: 5.10.2009 15:41
Titulek: Re: ficcino
Autor: petr
214
206
Mistře, a co takhle čeština...žádné problémy?
Reagovat
Datum: 5.10.2009 18:31
Titulek: Re: ficcino
Autor: Robert
184
199
Pokud vezmu, že jsem se cíleně a striktně vyhýbal čárkám mezi souvětími a tečkám za větami; pak jsem nepochybil. :-)
Reagovat
Datum: 14.9.2009 16:33
Titulek: Silná slova
Autor: Robert
195
180
Ficcino, neskrývejte se pod pseudonymem. Raději si přečtěte moji tvorbu a solidní recenzi napište Vy :-)
Reagovat
Datum: 14.9.2009 18:15
Titulek: Re: Silná slova
Autor: ficcino
230
179
já to nemyslel nijak špatně, ale prostě nemám čas hledat o každém malíři, grafikovi, básníkovi atd., o kterém si někde přečtu, další informace. pokud je v např. v novinách recenze, ve které mě něco zaujme, tak si tu práci dám, jestli rozumíte. a pseudonym je pro mě na internetu nutnost, nemám potřebu, aby mě nějakej magor (samozřejmě teď nemyslím Vás) otravoval.
Reagovat
Datum: 15.9.2009 20:12
Titulek: Re: Silná slova
Autor: Robert
247
197
Ale jsem rád, že pro pár slov v diskusi pod článkem jste si pár minut drahocenného času svého našel. :-)
Reagovat
Datum: 15.9.2009 13:35
Titulek: Bez titulku
Autor: Jirka
219
187
Katastrofa je to!!!!
Reagovat
Datum: 15.9.2009 15:18
Titulek: Re: Bez titulku
Autor: Robert
193
168
Zkuste definovat-co je katastrofa?
Reagovat
Datum: 17.9.2009 14:20
Titulek: Nejprve
Autor: daniela
192
190
Nejprve si tvorbu autora musíte přečíst a teprve potom hodnotit. Myslím že po přečtení novely Špinavá holka změníte názor.
Reagovat
Datum: 21.9.2009 13:43
Titulek: Re: Nejprve
Autor: Jirka
204
187
Nejste vy man6elka pana Pocha? Nelíbí se mi to, a je to katastrofa.
Reagovat
Datum: 21.9.2009 15:51
Titulek: Re: Nejprve
Autor: Monika
243
204
Ale,Jiříku,nebo chceš-li oslovit trochu chlapsky Juro či Juraji, katastrofických filmů jsem viděla už spoustu. Zdá se mi, že z tebe mluví trochu závisti. Jirko zkus něco napsat. Běž do toho, a pak kritizuj. Ráda si od tebe pak něco přečtu. Zatim čaou a nepruď. Monika.
Reagovat
Datum: 21.9.2009 18:11
Titulek: Re: Nejprve
Autor: Jirka
204
206
Jistě, to jsem čekal, nevím proč bych dělal něco co neumím a neumí to ostatně ani pan Poch. Úplně pukám závistí nad tím amatérským počinem.
Reagovat
Datum: 21.9.2009 20:17
Titulek: Re: Nejprve
Autor: Robert
220
209
Alias "Jirko", vždyť o nic nejde, tak proč se hned Vy (a Monika) tak durdíte, no tak, chce to pohodu a klídek. Váš názor "Jirko" mě velmi potěšil, (samozřejmě i "Moniky",. Ale "Jirko" v prvé řadě se vždycky chci já sám potěšit napsanou povídkou, básničkou atd., každý přece máme nějakého koníčka. Vy snad ne?
Reagovat
Datum: 17.9.2009 18:26
Titulek: Pan autor
Autor: Pochův čtenář
234
209
Pan Poch píše velmi zajímavým, stylem. Už jeho básnická prvotina stála za počtení. Jedná se o útlou knížku, ale na přemýšlení je velmi silné kafe. Četl jsem jeho novelu Špinavá holka (autor mi ji osobně zapůjčil) a příběh o mladé dívce ..., je plně zasazen do šumperských reálií. A to se cení. Pokud si mohu dovolit někomu doporučit Pochovu tvorbu, dělám to rád a s ochotou. DRŽÍM Vám PĚSTI pane Pochu a pište, pište a pište!!!!
Reagovat
Datum: 23.9.2009 18:50
Titulek: Děkuji
Autor: Robert
204
169
Děkuji za tak povzbudivý názor. Škoda, že jste se nepředstavil/a.
Reagovat
Datum: 13.10.2009 19:09
Titulek: Bez titulku
Autor: םרמה
227
188
נרגשי רבן, אתה מדהים סופר
Reagovat
Datum: 13.10.2009 19:19
Titulek: Re: Bez titulku
Autor: םרמה
210
207
Mirma děkuji, Váš vzkaz se dá přeložit - jsem nadšená roberte, jsi úžasný spisovatel. Děkuji @}->--
Reagovat
Datum: 15.10.2009 07:14
Titulek: Re: Bez titulku
Autor: Robert
214
179
Odkud se to tady vzalo?
Reagovat
Datum: 15.10.2009 11:42
Titulek: Re: Bez titulku
Autor: Marťan
176
190
Vod JYŘIKovejch spojenců, Narcise !
Reagovat
Datum: 15.10.2009 16:31
Titulek: MUSIME SI UJASNIT POJMY
Autor: AUTOR ROBERT POCH
211
175
Přátelé,
1. tohle je SKUTEČNĚ můj první příspěvěk do této diskuse.
2. vůbec nechápu proč se někdo štymuje do této diskuse přes proxy (přes moje IP), co z toho máte?
3. rozhodně se nechci a nebudu takové diskuse účastnit.
4. veškeré mé diskusní příspěvky budou označeny AUTOR ROBERT POCH a emailová adresa bude v e-mailu jasně a zřetelně uvedena co by řádný odkaz.
5. BAVME SE O HUDBĚ A POEZII, prosím!
S pozdravem
AUTOR ROBERT POCH
Reagovat

NA DYMYTRY ZADARMO


Hrajte s REJEM o pět vstupenek na koncert skupiny DYMYTRY, která vystoupí v pátek 27. října v kulturním domě v Zábřeze. Stačí, když pošlete správnou odpověď na soutěžní otázku a budete mít špetku štěstí při losování. Příští týden zveřejníme jména pěti šťastlivců, kteří půjdou na metalový koncert zadarmo.

Soutěžní otázka:

Jaká image je typická pro členy kapely Dymytry?

A) Zahalují si tváře
B) Oblékají se do kožichů
C) Všichni nosí plnovous

Odpovědi posílejte do čtvrtka jako SMS ve tvaru ODPOVĚĎ, JMÉNO, BYDLIŠTĚ na číslo 605 854 541. (Cena jedné SMS odpovídá standardní textové zprávě dle ceníku vašeho tarifu.)


VYHODNOCENÍ

Vstupenku na festival DŽEMFEST, který se uskuteční v pátek 20. října v Domě kultury Šumperk, vyhráli Klára Hollarová ze Šumperka a Petr Horáček z Mohelnice.
Blahopřejeme! Výhra na vás čeká v pokladně DK Šumperk (po-pá, 14-18 h).