ZPRAVODAJSTVÍ

Jiří Giesl: „Nemyslím si, že jsem super extra podnikatel.“

22. března 2016, 15:00, Hana Písková
Jiří Giesl: „Nemyslím si, že jsem super extra podnikatel.“ Šumperk - Minulý pátek jsem smutnila. V klášterním kostele v Šumperku se konala první Pecha Kucha (projekt, jehož záměrem je vytvořit prostor pro vzájemné setkávání lidí – pozn. red.), které jsem se díky pracovním povinnostem v jiném městě nemohla účastnit. Jejím spoluorganizátorem byl Jiří Giesl, kterému byla nedávno udělena Cena města Šumperka v kategorii podnikání. Byla jsem ráda, že si na mě dva dny před akcí, v kolotoči práce kavárníka a navíc jako novopečený dvojnásobný tatínek udělal čas. Při příjemném rozhovoru v jeho kavárně jsem nabyla dojmu, že se snad historickému centru Šumperka na radničním kopečku blýská na lepší časy.

 Vím, že tomu, jak se u nás říká, „malému podnikání“ se věnuje váš táta i bratr. Rodina na vás v tomto směru asi měla vliv. Ten rozjezd vlastního podnikání pak může být možná o něco jednodušší, je to tak?
Určitě. Odkoukáte to dobré i to špatné a poučíte se z toho. Člověk tak získá větší nadhled a ví, co nedělat. Kavárnu jsme v podstatě otevřeli proto, že jsme měli volné nevyužité prostory a já jsem věděl, že když to nebude fungovat, tak to prostě zavřeme a nepoloží nás to. Kavárna se ale docela radostně rozjela, tak jsem samozřejmě rád. Prvotní myšlenka byla, že bychom tu kavárnu chtěli dělat modernějším způsobem, než je v Šumperku běžné.

Co bylo dřív, láska ke kávě a sen o vlastní kavárně, nebo sen o vlastní kavárně a teprve potom vztah ke kávě a učení se věcí za pochodu?
To nebyla láska ke kávě, já jsem spíš měl pocit, že tomu rozumím. A musím říct, že práce v provozu kavárny mě z tohoto omylu vyvedla. Pořád se učím. Do té doby, než jsme otevřeli kavárnu, jsem si myslel, že existuje jen jedna cesta, ale káva je široký pojem, těch cest je mnohem víc a mě to čím dál víc baví.

Když jste mluvil o těch cestách kávy, v čem spočívají, pokud to není tajné?
Jde o to, že po revoluci u nás nastoupil trend italské kávy a Češi si zvykli pít italské espreso. Spousta věcí se ale mění, paradoxně i v té Itálii. Staří Italové na svou kávu pořád nedají dopustit, mají své silné značky, ale celosvětově je tu nová generace, která kavárenství posouvá jinam, dělá to zajímavěji.

V čem to spočívá?
Teď se dává hodně důraz na to, že víte, odkud ta káva pochází, kdo ji vypěstoval, kdo ji zpracoval, za jakých podmínek se koupila. I způsob pražení kávy je jiný. Kavárníci si s kávou více hrají, více se baví s lidmi, kteří ji pijí. Ti lidé mají potom větší zájem a není jim jedno, jakou má kvalitu. Už si jen tak nedají kafe u mekáče.

Kromě kávy nabízíte i vlastní sladké i slané dobroty. Prošel jste nějakými kurzy, nebo to zvládáte jako samouk?
Peče manželka s mámou a manželka teď už vlastně ani moc ne, protože na svět přišlo naše druhé dítě. Nikdo z nás ale není profík. Máma dělá věci na základě tajných rodinných receptů a některé dělá už dvacet let. Podle mě je důležitější nadšení a to, že si s tím vyhrajete a uděláte to s láskou. Pak by to mělo chutnat všem.

Když tak sleduji ruch ve vaší kavárně, zdá se, že sem hodně chodí vaši vrstevníci, kamarádi. Na těch jste to na začátku postavil?
To rozhodně ne. Nejhorší, co může být, je podnik postavený na kamarádech, když vás navštěvují jen kámoši. Naopak, ta komunita kamarádů a vrstevníků mě od toho odrazovala, což je pochopitelné. Když se tady totiž s kýmkoli bavíte, tak vám řekne, že rozjíždět cokoli u radnice je nesmysl. A já jsem si řekl, že to nesmysl není, že to místo je moc pěkné a že stojí zato s tím něco udělat a třeba i dát impulz někomu dalšímu, kdo by tu chtěl s něčím zajímavým začít.

Po delší době jsem se prošla kolem šumperské radnice a zdá se, že v postranních uličkách se rozjíždějí nové věci.
Nedaleko se otevřela nová pizzerie a já z toho mám radost. To je takový můj sen, že když tady bude více zajímavých podniků, tak pak je teprve možné, že to bude fungovat, že to lidi přitáhne.

Slyšela jsem, že chcete přispět k oživení centra města. Úspěch měla Šumperská žranice a teď se pouštíte do dalších akcí, jaké ambice v tomto směru máte?
Myslím, že je tu parta lidí, která má chuť s tím něco dělat. Oprášili jsme Šumperský okrašlovací spolek, který tu kdysi už byl. Jedním z cílů je dávat impulzy městu i podnikatelům k tomu, aby se tu něco pomaličku začalo dít. Je to běh na dlouhou trať. Ono se to ale podobně vyvíjí ve všech městech. Vždycky v určitém období jsou některé části města obydlené a navštěvované víc a jiné míň.

Před časem jsem mluvila s některými podnikateli, kteří mají své obchůdky na náměstí. Někteří by byli rádi, aby tam vznikla pěší zóna, jiní tvrdí, že je dobře, když je kolem radnice parkoviště. Jaký názor na to máte vy?
Já si myslím, že lepší by byla pěší zóna a parkování by se mohlo vyřešit třeba tady pod kopcem. Mám totiž pocit, že devadesát procent parkovacích míst u radnice využívají lidé z úřadu, což asi není úplně dobře. Když si představím, že tam jede něco vyřizovat starší člověk a nemá v tu chvíli kde zaparkovat, jsem přesvědčen, že se to dá řešit jinak, je to vidět v jiných městech. To, že je radnice v obležení aut, také nahrává k tomu, že se tam moc nekonají veřejné akce.

Vy jste za svůj počin s kavárnou získal za loňský rok Cenu města Šumperka. Co to pro vaši generaci znamená?
Téhle otázky jsem se trochu bál. Já mám s cenami obecně trochu problém. Myslím, že by se nemusely vyhlašovat každý rok. To, co stojí ten jeden večírek při předávání cen, za to by se dala udělat spousta jiných, zajímavějších akcí. Navíc mám někdy pocit, že je někdo vybrán na krev, jen aby se cena předala. Ten pocit mám i u sebe, protože si nemyslím, že bych byl nějaký super extra podnikatel, mám se hodně co učit. Víc bych to asi nechtěl rozebírat.

Jaké akce ještě chystáte?
Teď v pátek nás čeká v klášterním kostele Pecha Kucha. Je to takový hodně zajímavý večírek, kdy se lidi vtipnou formou mohou dozvědět hodně o hostech, což jsou lidé, kteří něco výjimečného dokázali, nebo něco zajímavého plánují. S tou myšlenkou přišel Radek Auer, se kterým jsme rozjeli okrašlovací spolek. Organizace akce je jeho práce, já mám na starosti jen překvapení večera. Tuhle akci bychom chtěli udělat alespoň dvakrát do roka. Jinak na konci dubna bude další Šumperská žranice a na konci května Dny kávy, a připravujeme ještě spoustu jiných věcí.


Doporučit tento článek přátelům na FacebookuSdílet na Facebooku Poslat známému e-mailem upozornění o tomto článkuUpozornit známého Verze pro tiskTisknout NahoruNahoru

NÁZORY K ČLÁNKU
Redakce Rej.cz není odpovědná za obsah diskuze. Každý přispěvatel nese právní odpovědnost za své zveřejněné názory.

Datum: 23.3.2016 08:26
Titulek: Bez titulku
Autor: Anonym
17
Jirku znám osobně a mohu říct jen více takových lidi.
Reagovat
Datum: 23.3.2016 12:16
Titulek: Pikola je super
Autor: Iva
18
Miluju nedělní brunch v Pikole.Fandím nejen panu Gieslovi a jeho rodině, ale i celému Okrašlovacímu spolku. Vypadá to, že do Šumperka konečně zavál svěží vítr a snad brzy pročistí i Radnici :-)
Reagovat
Datum: 23.3.2016 14:10
Titulek: Jirka?
Autor: aaa
23
Místní brouk Pystlík :-)
Reagovat
Datum: 24.3.2016 14:10
Titulek: Pikola...
Autor: Anonym
19
V Pikole jsem byla jednou a neoslovila mě. Obsluha ochotná, ale interiér " každý pes jiná ves" . Na křesílko v přední části Pikoly jsem se neměla ani chuť posadit, protože bylo flekaté a působilo nečistě. A to nejsem zvyklá na žádný luxus.
Ale fandím mladým, kteří chtějí něco ve městě zlepšit.
Svého času ve městě vycházel občasník Víme proč, který jsem velmi ráda četla a přispívala do něj. Pan Auer byl tuším také členem redakční rady. Škoda, že občasník již nevychází / asi z finančních důvodů/, témat, které by bylo dobré " pranýřovat", je ve městě stále hodně. Věra
Reagovat
Datum: 31.3.2016 13:46
Titulek: Bez titulku
Autor: Marta
18
Paní, co vám vadí flíček, zůstańte raději doma as kochejte se svými stejnými židlemi.
Reagovat
Datum: 19.4.2016 08:55
Titulek: Extra podnikatel v insolvenci
Autor: Jarda
22
Reagovat
Datum: 21.4.2016 08:48
Titulek: Re: Extra podnikatel v insolvenci
Autor: Jimbo
22
Pan Giesl dostal cenu zcela opravnene. Je typickou ukazkou ceskeho podnikatele. Nabrat uvery, nadelat dluhy u dodavatelskych firem nasledne vyhlasit bankrot a smat se vsem do xichtu. Jeste ze u nas na radnici dokazou ocenit lidi co se neboji.
Reagovat

SOUTĚŽ O FILMOVÁ TRIKA


Hrajte s REJEM o čtyři originální trika k filmu HLEDÁ SE DORY, který šumperské kino OKO uvádí denně až do 30. června. Stačí, když pošlete správnou odpověď na soutěžní otázku a budete mít špetku štěstí při losování. Příští týden zveřejníme výherce, kteří získají originální filmové triko, a pozor, ke každému triku získají výherci také vstupenku do kina na animovanou komedii z podmořského světa.

Soutěžní otázka:

Ve kterém roce byl do kin poprvé uveden film Hledá se Nemo?

a) 2000
b) 2003

Odpovědi posílejte do čtvrtka jako SMS ve tvaru ODPOVĚĎ, JMÉNO, BYDLIŠTĚ na číslo 605 854 541. (Cena jedné SMS odpovídá standardní textové zprávě dle ceníku vašeho tarifu.)


VYHODNOCENÍ:

Vstupenku na MALÍNSKÉ SLAVNOSTI, které se uskuteční v sobotu 25. června v areálu za sokolovnou v Novém Malíně, vyhráli Jiří Klimeš ze Šumperka, Bohdana Kargerová z Nového Malína, Petr Plhal z Králce, Klára Karlíková ze Zábřeha a Jana Wurzlerová ze Šumperka.
Blahopřejeme! O výhru se přihlaste v den akce přímo u vstupu na slavnosti.