ZPRAVODAJSTVÍ

Jana Winigová: „Zábřeh mi poskytuje relaxaci, Šumperk práci.“ROZHOVOR

3. ledna 2017, 16:00, Hana Písková
Jana Winigová: „Zábřeh mi poskytuje relaxaci, Šumperk práci.“ Šumperk - Říká, že ke své práci se dostala shodou okolností. Žije v Zábřehu, gymnázium vystudovala v Šumperku a poté si vybrala vyšší odbornou školu v České Třebové. Odtud ji osud zavál zpět do Šumperka, kde absolvovala praxi v domě pro osamělé rodiče s dětmi, kterému ovšem většina lidí neřekne jinak, než azylák. Jana Winigová říká, že ji sem přivedl zájem o práci s dětmi. Po ukončení praxe tady už zůstala jako náhradnice a později získala stálé místo sociální pracovnice. S dětmi i rodiči v tíživé situaci pracuje naplno pět a půl roku.

 Co je vlastně vaše hlavní práce?
To hlavní je pomáhat, podporovat lidi, kteří z nějakého důvodu přišli o bydlení a řeší svou nelehkou situaci.

Jaký bývá ten nejčastější důvod, že se v takové situaci ocitnou?
Nejčastěji je to ztráta bydlení spojená s nedostatkem peněz. Jako hlavní příčinu vnímám to, že těmto lidem chybí základ z rodiny jak zvládat běžný život. Tím pádem se pak dostávají do různých kolizí, když mají fungovat jako rodiče.

Dá se to v dospělosti dohnat?
Myslím, že dá. Je spousta organizací, které v tom mohou být nápomocné. Na druhou stranu, až tady jsem si uvědomila, co všechno člověk má z rodiny, a pokud nemá, jak je těžší získávat nové návyky v pozdějším věku. Je spousta věcí, které nám nejsou jen tak dány, učíme se je od svých rodičů. Naučit se dají i později, ale dá to víc práce a je to samozřejmě poznat.

Co jsou ty největší nedostatky v návycích, které lidem, žijícím dočasně v domě pro osamělé rodiče s dětmi, chybí?
Obecně se to týká základního fungování domácnosti. Často neumí hospodařit s financemi, ani nejsou zvyklí pečovat o domácnost. Řekněme, že z velké části jde o jakousi disciplínu, zvládání denního režimu. Snažíme se jim ukázat, že nejde jen o to, nějak přežít, ale že důležité jsou představy o budoucnosti a určité plánování.

Těsně před Vánocemi jste dětem rozdávali dárky, které v rámci charitativní akce Strom splněných přání věnovali lidé ze Šumperka i okolí. Myslím, že jsou dva typy lidí. Jedni, kteří v těchto akcích vidí smysl a možnost pomoci, a druzí, kteří mají pocit, že dávat někomu něco zdarma prostě nefunguje. Jaké má toto obdarovávání podle vás dopad?
Dopad to má určitě na děti, které jsou ve složité situaci nevinně. Co se týká dospělých příjemců darů, rozdělila bych je také do dvou skupin. Jedni to berou jako něco příjemného, čímž nechci říct, že by si toho nevážili, ale nevidí za tím něco víc. A druzí si uvědomí, že je to perfektní, když někdo dá dárek jejich dětem k Vánocům, a dojde jim, že díky tomu mohou ušetřit peníze třeba na kauci, aby si mohli co nejdříve obstarat bydlení.

Je tu začátek roku. Jak bychom tedy z vašeho pohledu měli plánovat?
Když myslím na uživatele našeho domu, je důležité plánovat tak nějak reálně. Vždycky jim říkám, že každý z nás by chtěl tu krásnou bílou vilu se zlatým retrívrem, ale už málokdo si umí představit, co zatím všechno stojí. Zkrátka chce to vidět před sebou cíl a tu cestu k němu si rozložit do kratších úseků a umět se radovat z každé maličkosti. Důležité je také nenechat se zdrtit tím, že něco nevyjde, protože ono vždycky něco nevyjde.

Za dobu, co se věnujete osamělým rodičům s dětmi, se vlastně stáváte, alespoň na určitou dobu, součástí jejich životních příběhů. Jak se bráníte syndromu vyhoření?
Zuby nehty. Někdy je líp, někdy je hůř. Jsou chvíle, kdy cítím, že už si potřebuji od lidí odpočinout, protože bych už nebyla schopna reagovat tak, jak bych chtěla. Výhoda práce v našem domě spočívá v tom, že se pořád něco mění. Člověk nemá šanci si na něco zvyknout, protože za chvíli je všechno jinak. Za další výhodu považuji i to, že do práce denně dojíždím. Srdcem jsem Zábřežák. Zábřeh je pro mě město klidu a Šumperk město práce.


Doporučit tento článek přátelům na FacebookuSdílet na Facebooku Poslat známému e-mailem upozornění o tomto článkuUpozornit známého Verze pro tiskTisknout NahoruNahoru

NÁZORY K ČLÁNKU
Redakce Rej.cz není odpovědná za obsah diskuze. Každý přispěvatel nese právní odpovědnost za své zveřejněné názory.

Datum: 4.1.2017 09:47
Titulek: Že něco nevyjde?
Autor: Bloguška
25
To je standard i když se to ví třeba dopředu, ale MUSÏ se to zkusit. Že kromě hrabošů, nenažranců a zlejšů žijí ještě dobří lidé je velmi potěšující. Držím palce, ať je těch případů které nevyjdou co nejméně!! Být dnes děckem je někdy nad dětské síly a možnosti. Chce to jít do práce s myšlenkou-to jsem zvědavá co mně dnes zase nevyjde? A pak s úsměvem, tak vida, ono mně zase něco nevyšlo, to jsem se trefila!! Nenechat se zaskočit.
Reagovat