KULTURA

Filmový Alois Nebel dorazil do Šumperka

13. října 2011, 20:00, téma KULTURNÍ ŽIVOT, ron
Filmový Alois Nebel dorazil do Šumperka Šumperk - V šumperském kině Oko se ve středu 12. října 2011 večer uskutečnila jako volná součást festivalu Džemfest projekce filmu Alois Nebel. Pořadatelé dlouho dopředu slibovali účast jeho tvůrců, z nichž se nakonec dostavil jen spisovatel a scénárista Jaroslav Rudiš.
Snímek režiséra Tomáše Luňáka zobrazuje v realistické, snové, fiktivní, fantazijní a zejména ve výtvarně komiksové podobě na pozadí zlomových historických a společenských událostí několik pohnutých lidských příběhů a osudů. Zejména při divokém odsunu Němců ze Sudet a po změnách režimu v roce 1989. Jen okrajově se dotýká podpůrných dílčích dějových motivů, stejně jako charakteru stěžejních postav, jejichž jednání je už dopředu přesně vymezeno. Proto se nerozvíjejí, vzájemně nedoplňují a neobohacují. Neposouvají příběh potřebným směrem dopředu k uměleckému rozuzlení. Namísto něho se dočkáme čítankového happy endu. Dávná oběť násilného odsunu je nepřekvapivě pomstěna a tragicky osamělý Alois „Mlha“ zastírá svou sžírající samotu náhodným životním setkáním s paní Květou, poznanou na toaletách Hlavního nádraží v Praze. Záměrem těchto řádků není nabídnout recenzi, nýbrž podat pouhý popis atmosféry projekce uváděného filmu.
 

Názory divácké a odborné veřejnosti na filmového Aloise Nebela se však už dnes začínají značně a pochopitelně rozcházet. Následná beseda v kinosále se sympatickým scénáristou Jaroslavem Rudišem objasnila některé málo známé detaily z příprav náročného projektu. Třicet dnů se natáčel s herci v horském exteriéru. Další dva roky jej téměř půl stovka výtvarníků ručně dotvářela v ateliéru. Celkem spolykal pět let poctivé práce. Jeho tvůrci nechtěli od samého počátku natáčet hraný film, proto mu vtiskli komiksovou podobu. Při ní použili technologii rotoskopie kombinující hraný a kreslený (komiksový) film.
 

Přítomný scénárista a spisovatel Jaroslav Rudiš poděkoval za diváckou podporu a odpovídal na položené dotazy. Přiznal, že z filmu při jeho dokončování odstranili vše “jasné“ a ponechali v něm jen to ostatní, ne vždy zcela srozumitelné. Proto nebude pro nejednoho diváka snadné správně se vyznat nejen v dějové zápletce, ale současně spolehlivě vnímat jeho myšlenkové, umělecké ztvárnění a poslání. Pouze jeden dotaz hosta zjevně zaskočil. „Proč nespolupracujete v tvůrčím týmu se ženou…?“ Následoval bezelstný úsměv a poděkování za inspiraci.

 

 
Filmoví diváci se rozcházeli do nočních šumperských ulic s pocitem, že zhlédli film, o němž se bude ještě dlouho vzrušeně a rozporuplně diskutovat. Právem.





Doporučit tento článek přátelům na FacebookuSdílet na Facebooku Poslat známému e-mailem upozornění o tomto článkuUpozornit známého Verze pro tiskTisknout NahoruNahoru

NÁZORY K ČLÁNKU
Tento článek dosud nikdo neokomentoval, přidejte svůj názor.