Přiznám se, že jako dítě jsem vždycky toužil po tom, aby prázdniny trvaly mnohem déle než jen dva měsíce. Dnešním školákům a studentům se to docela vyplnilo. Ale neměnil bych. Léto s rouškou na ústech nestojí za nic. Prázdniny, kdy se řada kulturních a sportovních akcí musela zrušit, jakbysmet. Přelidněné Jeseníky člověka taky nelákají, a když k tomu připočteme neutuchající hysterii a zmatky kolem koronaviru, byl bych vděčný za jeden měsíc úplně obyčejných prázdnin. 

Uvidíme, co přinese podzim. Iluze si nedělám, ale rád si nechám něco zdát. Třeba se můj se o klidnějším závěru roku nakonec vyplní.