KULTURA

Dílo Zbyňka Semeráka se po osmnácti letech vrací do Jílkovy galerie

9. ledna 2019, 08:00, Miroslav Koval (redakčně upraveno)
Dílo Zbyňka Semeráka se po osmnácti letech vrací do Jílkovy galerie Šumperk – Do první únorové neděle se mohou příznivci výtvarného umění seznamovat s „vysněným světem“ Zbyňka Semeráka. Stejnojmenná výstava temper a kreseb potrvá v šumperské Galerii Jiřího Jílka od středy 9. ledna. Slavnostní vernisáž se uskuteční v šest hodin večer.

V životě bezbranný a mezi lidmi až bezradný, od nepaměti kreslil a maloval si svůj vlastní, vysněný svět. „Maminka říkala, že jsem se s tužtičkou už narodil," řekl nám, když jsme se v roce 2000 u něho doma probírali štosy jeho temper a kreseb, uložených v deskách, které už neunesl. Matka umřela a bylo nad jeho síly zvládnout i základní nezbytnosti. O rok později odešel do domova důchodců, kde v létě 2003 ve dvaapadesáti letech zemřel.

Obrazy utkané z detailů

Zastihli jsme Zbyňka znovu ještě v mezidobí čekání v nemocnici. Kreslil tam tmavomodrou propiskou na poskládaný arch papíru drobné záznamy výšky kolem deseti centimetrů a půjčil nám jich pár spolu s obrazy na právě chystanou výstavu. Do galerie pak ale ani nevstoupil, nešel se nikdy podívat a jen se rozpačitě usmíval, když mu i sestry a doktoři výstavu chválili. Lidem se vyhýbal a jen málokdy s někým promluvil šeptem sotva pár slov. O to výmluvnější jsou jeho obrazy, hustě utkané z nejdrobnějších detailů, které by mohly být ve své nenápadnosti i samostatným a až monumentálním motivem.

Maloval dennodenně

Na stolku u okna s výhledem do proluky se stromy mezi bloky domů dennodenně maloval a prožíval tam příběhy z dávnověku, ale i ze současnosti - anebo spíš z časů rané techniky, té, co už dosloužila. Byly to snad nejčastěji lodě nebo vlaky. Ty především v jemných tužkových kresbách, na které později dobře neviděl, a proto pak temperou v zářivě bílé s jasnými akordy slavnostní červeně maloval už v jednodušší a jednoznačnější formě. Své motivy čerpal z knih, nad kterými snil o tom, co mu život odepřel. Promítal se do nich a často je sám i ve svých malbách přítomný. Stromy, rostliny, zvířata a ptáci s ním domov sdíleli a jen mezi nimi svobodně žil plným životem.
Lednová výstava, za kterou vděčíme Pavlovi Konečnému, po osmnácti letech v galerii Zbyňkova druhá, je tichou vzpomínkou, ale i připomínkou, že Zbyněk nedělitelně k Šumperku patří.


Foto: GJJ

Obrazy šumperského výtvarníka Zbyňka Semeráka zaujmou hustotou nejdrobnějších detailů, které by mohly být ve své nenápadnosti i samostatným motivem.


Doporučit tento článek přátelům na FacebookuSdílet na Facebooku Poslat známému e-mailem upozornění o tomto článkuUpozornit známého Verze pro tiskTisknout NahoruNahoru

NÁZORY K ČLÁNKU
Tento článek dosud nikdo neokomentoval, přidejte svůj názor.