KULTURA

Clarinet Factory: „Podle not nehrajeme už roky“

23. června 2014, 15:00, Ondřej Polák
Clarinet Factory: „Podle not nehrajeme už roky“ Šumperk - Netradiční zážitek přinese zahajovací koncert Klášterních hudebních slavností poslední červnovou sobotu v klášterním kostele v Šumperku. Jeho začátek pořadatelé posunuli až na 22. hodinu, neboť součástí hudebního přednesu bude dechberoucí světelná show, která vynikne za tmy.

Pořad s názvem Hudba z ticha v podání souboru CLARINET FACTORY má být podle všeho věc nevídaná a premiérová. Rozhovor pro Týden na severu poskytli čtyři ostřílení klarinetisté jen pár dnů před šumperským vystoupením a prozradili v něm mimo jiné, jaké hudební žánry nikdy nezkoušeli zaranžovat.

Co vás vedlo k tomu být jiní? Standardní interpretace klasické hudby vás nebavila, nebo jste se chtěli prostě jen odlišit od desítek podobných těles?
No, dá se říci, že ani klarinetové kvarteto samo o sobě není obvyklým tělesem. Většina jiných hraje buď nějaké úpravy nebo soudobou hudbu, ale poměrně nekvalitní. My jsme takto před dvaceti lety rovněž začínali, nicméně srážka se zpěvačkou a ikonou českého jazzu Janou Koubkovou nás již tehdy navždy vychýlila ze zaběhaných představ o komorním souboru. Jana jednoho dne přišla a prohlásila: "Hele, kluci, nechcete už konečně odhodit ty noty a začít něco tvořit přímo na pódiu". Nevěřili jsme tomu, ale fungovalo to. Ona dobře vypozorovala, že nejsme jen akademičtí hudebníci, všichni jsme vyrostli jako multiinstrumentalisté a pocházíme z prostředí venkova, kde se hudebník nemůže specializovat na jeden žánr. No a od té doby nás s notami nepotkáte. No a jestli se chceme odlišovat? Ani ne, chceme jen hrát své tóny.

Od vzniku vašeho souboru uplynula více než jedna dekáda, během níž jste se snažili interpretovat nejrůznější žánry a experimentovat na poli klasiky, jazzu ale i například elektronické hudby. Je nějaký hudební žánr, který jste zkoušeli společně uchopit, ale nenašli jste k němu tu správnou cestu?
Za dvacet let jsme zkusili skutečné leccos, kromě klasiky, kterou dodnes bereme jako základ, to byly třeba i šansony, swingovky, volné improvizace, etno, vámi zmiňovaná elektronika, ale na kontě máme i spolupráci s Blue Effect nebo Tata Bojs. Pár slepých uliček jsme asi zažili, ale spíše vznikly, když jsme se do něčeho nutili.

Například?
Třeba nás donutili pořadatelé pro nějaký koncert zaranžovat písničku Bílé Vánoce. To bylo naposled, kdy jsme něco takového udělali. A neumíme si představit, že bychom se pustili třeba do country nebo reggae, jsou to vyhraněná hřiště, kam se nám nechce vstupovat.

Prohlašujete, že chcete posluchačům sdělovat nové věci a ne být muzeem. Co přesně tohle tvrzení znamená?
To je taková trochu okázalá proklamace, ve skutečnosti máme ke všem starým věcem obrovskou úctu. Ale chceme sdělit asi to, že se cítíme svobodní, že spolu hudbu nehrajeme proto, abychom se něčemu přiblížili.

Vaší zřejmě nejsilnější muzikantskou zbraní je improvizace. Jaké to je, když začnou naráz improvizovat všechny čtyři klarinetisté, jeden se ponoří do jazzových vod, druhý do etna, třetí plave v moderní hudbě a čtvrtý zůstane v klasické poloze... Neutopíte se v takové záplavě tónů?
Tohle, co popisujete, se vůbec nekoná, máme svůj vlastní styl a společný respekt k němu. Navíc se známe velmi dobře takřka již třicet let, vyrůstali jsme u stejných učitelů... Naše improvizace je jednotná a každé překvapení je imitováno a využito ostatními. Při improvizacích nemyslíme na hudbu, ale na společnou energii, maximální otevřenost vůči sobě a nakonec i publiku. Naším krédem je: méně znamená více.

Prostředí klášterního kostela v Šumperku jste už měli možnost poznat. Jak na šumperský koncert vzpomínáte a jak pozorné zde máte publikum?
Publikum v Šumperku je zjevně hudby znalé, měli jsme možnost tu vystoupit několikrát, ale pokaždé trochu jinak žánrově zaměřeni. Poslední koncert byl velmi specifický, sestavili jsme ze studentů velký klarinetový orchestr a balancovali na hraně staré barokní hudby a našich improvizací a skladeb. Nyní ale přijíždime se zcela ojedinělým projektem Hudba z ticha, který měl velkou odezvu na dvou premiérách v Praze letos v únoru. Koncert je pokaždé tvořen na míru danému prostoru, jeho významnou částí je vizualizace, práce s prostorovým ozvučením a interakce. Snažíme se nasytit co nejvíce smyslů posluchače, ale poněkud jinou formou, než jak jsou zvyklí z televizních show. A jeden bonbónek snad mohu prozradit, budeme s sebou mít laserovou harfu, na kterou budou i zcela neznalí posluchači moci s námi improvizovat!


Foto: archiv

„Naším krédem je: méně znamená více,“ říkají členové souboru Clarinet Factory.


Doporučit tento článek přátelům na FacebookuSdílet na Facebooku Poslat známému e-mailem upozornění o tomto článkuUpozornit známého Verze pro tiskTisknout NahoruNahoru

NÁZORY K ČLÁNKU
Tento článek dosud nikdo neokomentoval, přidejte svůj názor.

NA KONCERT ZADARMO


Hrajte s REJEM o 5 vstupenek na komponovaný koncertní recitál textaře MICHALA HORÁČKA, který se uskuteční v pátek 6. října v Domě kultury Šumperk. Stačí, když pošlete správnou odpověď na soutěžní otázku a budete mít špetku štěstí při losování. Příští týden zveřejníme jména pěti šťastlivců, kteří půjdou na koncert zadarmo.

Soutěžní otázka:

K jaké písni nenapsal text Michal Horáček?

A) Dívám se, dívám
B) Levandulová
C) Lásko, voníš deštěm

Odpovědi posílejte do čtvrtka jako SMS ve tvaru ODPOVĚĎ, JMÉNO, BYDLIŠTĚ na číslo 605 854 541. (Cena jedné SMS odpovídá standardní textové zprávě dle ceníku vašeho tarifu.)

VYHODNOCENÍ

Vstupenku na galakoncert našeho nejznámějšího tenoristy ŠTEFANA MARGITY, který zazpívá v sobotu 23. září v kulturním domě v Zábřeze, vyhráli Marcela Krmíčková ze Sudkova, Martina Kubešová ze Šumperka a Zdenka Zapletalová z Hrabenova.
Blahopřejeme! Výhra na vás čeká v pokladně IC Zábřeh (v budově kulturáku).