Hromadná procházka udělala poslední krok, umělci mají šanci v Hořícím domě

   KRAJ - Nářky na úpadek kultury, komercionalizaci a malou diváckou (čtenářskou a další) základnu jsou mnohdy opodstatněné, jindy zase zbytečné. Tak tomu ovšem bylo vždy, dnešní situace není ničím neobvyklá: jedno divadlo se zavírá, druhé o kousek dál otvírá své brány prvním divákům.

   Do olomouckého divadla v Hodolanech se minulou sobotu vrátil téměř po deseti letech umělecký soubor. Studio Hořící žirafy, čili dobře známý a dobře fungující projekt Davida Drábka a Darka Krále, nalezlo konečně po několika přesunech své zázemí a svou domovskou scénu. Hodolanské divadlo dříve sloužilo hudebním žánrům (muzikálům a operetám), dnes existuje jako Hořící dům.

   "Nejedná se jen o zázemí pro Hořící žirafy, rádi bychom dali šanci všem souborům i mladým umělcům. Všichni ti, kdo tlučou v hospodách pěstí do stolu a do nekonečna opakují ´já kdybych mohl...´, teď mají šanci, protože teď můžou. Je to na nich, my nabízíme prostor, oni ať nabídnou schopnosti. Chceme dát šanci každému." Tak zní parafráze slov Davida Drábka a Darka Krále k myšlence vzniku Hořícího domu.

   Pravidelný provoz sice v Hodolanech začne až v září, ale již v červnu se tu Hořící žirafy budou "rozehrávat" - budete mít možnost uvidět všechny úspěšné inscenace dvojice Drábek-Král. Hořící dům zůstává součástí Moravského divadla.

   O dvacet kilometrů dál bohužel učinila v prostějovském Městském divadle, kterému chyběl stálý soubor, svůj poslední krok soukromá herecká společnost Hromadná procházka. Před dvěma lety ji založili herci Pavel Hromádka a Pavel P. Procházka, kteří odešli ze Severomoravského divadla v Šumperku.

   Hromadná procházka odehrála v prvním roce své činnosti šest premiér a vydávala se dokonce na četné zájezdy. První opustil odvážně zkonstruovanou loď jeden z kapitánů - finanční důvody vedly Pavla Hromádka k odchodu. Město se sice snažilo přispět, ale ponor soukromého uměleckého plavidla byl stále větší.

   Odchody herců znamenaly také neustálé přezkušování inscenací, což nakonec spolu s existenční nejistotou Hromadnou procházku definitivně vyčerpalo. Je možné, že nekomerční divadla v menších městech nemohou přežít dlouhou dobu. Na druhou stranu je jisté, že jsou lidé, kteří to stále zkouší, a to je mnohem důležitější. (Rej přeje Hořícímu domu hodně štěstí a Hromadné procházce děkuje za skvěle odvedenou práci.)

   Související články naleznete v rejovém tématu.