KULTURA

Neónová výstava Pavla Korbičky

19. dubna 2006, 19:25, Pavel Netopil, red
Neónová výstava Pavla Korbičky
Šumperk - Ve čtvrtek 13. dubna Ivo Netopil slavnostně zahájil výstavu PLASTORY, jejíž název reflektuje materiál, ze kterého jsou objekty a instalace Pavla Korbičky vytvořeny.

Šumperk - Ve čtvrtek 13. dubna Ivo Netopil slavnostně zahájil výstavu PLASTORY, jejíž název reflektuje materiál, ze kterého jsou objekty a instalace Pavla Korbičky vytvořeny.

Korbičkův zájem se soustředí - ať se jedná o staticky zakotvené sochařské instalace nebo pomíjivé tělesné akce - na v čase pohybující se vizuální vjemy symbiotických průniků hmoty a prázdna, uzavřené i otevřené formy a konečného s nekonečným, k čemuž využívá nejrůznějších prostředků denního i umělého světla.

I když se zcela určitě jedná o téma staré jako lidstvo samo, ukrývá v sobě stále značný obrazový potenciál, který se vlivem nových technologií ještě může značně rozšiřovat. Pavel Korbička ale pracuje zcela záměrně s nevirtuálními - tedy hmatatelnými prostředky - nechává je smyslovou projekcí působit na diváka přímo. To, co nám pak zviditelňuje a zprostředkovává, je jakýmsi průnikem napříč klasickými oblastmi výtvarného umění, v němž se setkávají možnosti architektury, scénografie nebo i designu.

Neónové světlo využíval již od svých studií. Postupem času (2003) však pro sebe objevil tvarové a vizuální možnosti polykarbonátových desek - lexanu, jejichž vlastnosti a vnitřní konstrukce výborně odpovídají jeho záměrům. Struktura vnitřních kanálků lexanu dobře "nese" světlo a plotny hmoty se dají dobře tvarovat podélným ohýbáním. Z jejich průmyslově vyráběných modulů (210 x 600 x 1 cm) pak Korbička začal vytvářet prostorově vyhnuté a tím i samostojící objekty, které z boku nebo z hran prosvětluje červeným a modrým světlem neónu. Tyto stavby pak uplatňuje jednotlivě, ve dvojicích anebo i v nejrůznějších sériových řazeních. Variabilitu provedení ale vždy odvozuje od daného místa, které dostal k dispozici. Stejně jako v architektuře nebo scénografii je světlu odkazovanému k určitému půdorysu, hmotě a barvě přisuzována prostorotvorná funkce. Její jednoznačnost však Pavel Korbička svými přístupy znejišťuje. Jde zde o jednoduché ale současně velmi efektivní jevy, v nichž díky transparentnosti hmoty dochází ke zřetězení a průhledům pomyslných prostorových plánů, vnímatelných podle situace a změn stanoviště diváka, sledujícího zářící přesahy vertikální linky neónu ve vodorovné osnově průhledů lexanu.

Pavel Korbička (*1972 v Brně)
vystudoval Akademii výtvarných umění v Praze (1992 - 1993 ateliér Socha - prostor - instalace prof. Stanislava Kolíbala; 1993 - 1998 ateliér Konceptuálních tendencí prof. Miloše Šejna). Vystavuje od roku 1990, z toho samostatně od roku 1998. V roce 1995 byl vybrán za ČR společně s Šárkou Sedláčkovou na "Evropské projekty pro mladé umělce - GERMINATIONS IX" v Řecku a v roce 2001 získal pobytové stipendium Ministerstva kultury ČR v Mezinárodním centru Egona Schieleho v Českém Krumlově. Od roku 1998 působí jako pedagog na Fakultě výtvarných umění VUT v Brně. Žije a pracuje v Brně a v Praze.


Doporučit tento článek přátelům na FacebookuSdílet na Facebooku Poslat známému e-mailem upozornění o tomto článkuUpozornit známého Verze pro tiskTisknout NahoruNahoru

NÁZORY K ČLÁNKU
Tento článek dosud nikdo neokomentoval, přidejte svůj názor.