SPORT

"Nutkání překonávat nemožné je nemoc," přiznává český rekordman. ROZHOVOR

10. srpna 2005, 20:08, Stanislava Marešová
"Nutkání překonávat nemožné je nemoc," přiznává český rekordman. ROZHOVOR Šumperk - Na sobotní pivní slavnosti, které se budou již tento víkend konat v Sobotíně, zavítá i český rekordman s největším počtem českých rekordů na jednu osobu. Jan Skorkovský zběh před více jak dvaceti lety od své práce veterináře, aby se mohl věnovat své vášni. "Nutkání překonávat nemožné je nemoc, nevyléčitelná nemoc, která se stále prohlubuje," přiznává český rekordman.
Šumperk - Na sobotní pivní slavnosti, které se budou již tento víkend konat v Sobotíně, zavítá i český rekordman s největším počtem českých rekordů na jednu osobu. Jan Skorkovský zběh před více jak dvaceti lety od své práce veterináře, aby se mohl věnovat své vášni. "Nutkání překonávat nemožné je nemoc, nevyléčitelná nemoc, která se stále prohlubuje," přiznává český rekordman.

V podstatě nikdy jsem u svých rekordů a neobvyklých výkonů nevycházel z toho, jaký rekord dokázal někdo druhý," říká snad na rekordy nejvíce povolaný rekordman, který je na vše, co doposud dokázal náležitě pyšný. Má ostatně na co. Jeho rekordy jsou již léta rok co rok zapisovány do světové Guinessovy knihy rekordů.

Své umění předvede i našim západním kolegům na mistrovstí světa ve fotbale v roce 2006. Jak sám říká, stále objevuje a učí se nové a nové triky a dovednosti. Ve spojení s hudbou, kterou před lety ke své "práci" přidal, je to už nekonečný proces. "Na listopad mám pozvání na festival světových rekordmanů do Německa. Plánuji předvést největší počet fotbalových dovedností během jediné akce," prozrazuje jeden ze svých plánů. Obsáhlou zpověď muže, který svůj život zasvětil pokořování věcí, které se zdají jako zhola nemožné, si můžete přečíst nyní na REJ.CZ.

REJ.CZ:Člověk který se rozhodne živit rekordy musí mít v sobě velkou dávku exhibicionismu. Máte to v sobě i Vy? Jak se vůbec stane, že se z dobře situovaného muže, který má svým okolím život "nalinkován" stane vlastně taková "věc veřejná"?

Jan Skorkovský: "Vytváření rekordů je skutečně součástí mého povolání. Je to ale vlastně jenom nadstavba a kvalitativní zhodnocení sportovně-umělecké aktivity, kterou intenzívně rozvíjím a zdokonaluji v podstatě celý svůj život, tedy téměř 50 let. Aby v současnosti mohl člověk v jakémkoliv oboru vytvořit nejlepší výkon nebo objevit něco nového, dosud neobjeveného, musí projít dlouhou cestou přípravy, poznávání, tréninku a především lásky k oboru, kterým se zabývá. Určitá dávka exibicionismu zde musí jistě také fungovat, ale u mě není zdaleka nejdůležitější vlastností pro kariéru rekordmana. Na druhou část otázky bych odpověděl, že jsem se nikdy nepovažoval za dobře situovaného muže. Ve svém životě se sice snažím řídit obecně platnými zvyklostmi a předpisy, nemám ale přitom dojem, že bych měl někdy život od svého okolí "nalinkován". I přes 1 200 rekordů na které mám certifikát, mě "drží" stále pocit, že si vlastně celý život "hraji" jen tak pro sebe. Abych zanechal skutečně veřejně přístupnou stopu, snažím se v současnosti o realizaci filmového dokumentu o své kariéře."

REJ.CZ:Jak se žije s rekordmanem? Vnímá Vaše rodina a nejbližší okolí Váš život s rekordy jako něco zvláštního nebo si už za ty roky zvykli?

Jan Skorkovský: "Na tuto otázku by asi lépe odpověděla manželka, případně děti nebo mé nejbližší okolí. Faktem je, že se manželka ke sňatku se mnou rozhodovala někdy před 25 lety, kdy jsem byl veterinární lékař a jako začínající rekordman jsem měl jen pár světových nej... Deset let známosti před svatbou, vysokoškolské vzdělání a intuice asi manželce stačily k tomu, aby uznala, že budoucnost se mnou nebude o nějakém "šílenství".Osobně považuji svoji rodinu za vynikající a fungující zázemí. Ke svému okolí se snažím chovat "nenápadně" a vstřícně a taková je i odezva. Naplno a veřejně se realizuji vždy v dostatečné vzdálenosti od místa, kde žiji jako běžný občan už třicet let.

REJ.CZ: Kdy jste přišel ke svému prvnímu rekordu a který to byl?

Jan Skorkovský: "Před více než třiceti lety jsem ještě pomýšlel na kariéru slavného fotbalisty a předpoklady i tréninkové úsilí k tomu směřovaly. Byl jsem tehdy sice fotbalovou nadějí v prvoligovém klubu, ale jako velký individualista jsem začal mít pocit, že spoléhat na dalších deset spoluhráčů bude pro mě stále více složité a nevyhovující. Zlom nastal ve dvaceti letech, kdy jsem při studiu na vysoké škole sám s fotbalem skončil. Nastalo "vzduchoprázdno", které jsem vyplnil velmi intenzívním individuálním tréninkem, při kterém jsem fotbalový míč mohl mít pouze pro sebe. Brzy mi ale jen "kopačák" nestačil a přibral jsem další rekvizity. Tehdy začal proces mé fotbalové mutace, který funguje a pokračuje i v současnosti. Kariéru rekordmana ale u mě odstartovala celostátní soutěž časopisu Mladý svět v přeskocích přes švihadlo, myslím že v roce 1980. Přihlásil jsem se a vyhrál v československém rekordu 2 204 přeskoků/10 minut. Možná je zajímavé, že rekord platí dodnes, dokonce se u nás zatím nikdo nedostal přes "magickou" hranici 2 000 přeskoků pro desetiminutový limit. Zhruba na deset let jsem tehdy i švihadlu tak propadl, že z toho byly všechny mužské československé individuální "švihadlové" rekordy, včetně tří rekordů světových. První fotbalové rekordy jsem udělal v roce 1983, v televizním seriálu Rekordy pro každého.

REJ.CZ: "Jak se trénuje na rekord? A jak se cítíte, když se Vám nepodaři rekord nakonec překonat? Vzdáte své snažení? Co když Váš rekord překoná někdo jiný?

Jan Skorkovský: "Ohledně tréninku na rekord mohu nabídnout jeden-dva příklady za všechny. Zhruba před půl rokem se mi poprvé podařilo přemístit tenisák z oka na ucho a zpět bez jakékoliv jiné pomoci. První byl nápad, který následoval po stovkách nápadů předchozích. Pak jsem trénoval tuto dovednost denně zhruba pět roků. Statisíce nepodařených opakování a najednou se to podaří. Zpravidla když se to poprvé zvládne, podaří se to brzy znovu. Abych ale takový trik předváděl na vystoupeních a v rytmu hudby, k tomu je třeba jistota, kterou lze získat pouze dalším dlouhým tréninkem. No a pak je možné a reálné najít příležitost a vyhlásit pokus o rekord, například kolikrát dokážu přehodit míček z oka na ucho a zpět za minutu, na vytrvalost atd. Pak je rekord stanoven. Přestože dalším tréninkem rekordem podloženou dovednost zdokonaluji, zabývám se zpravidla vytvářením rekordů v dalších nových nápadech a nabídkách. Než jsem např. odehrál své první show na tenisovém kurtu bez tenisové rakety proti klasickému tenistovi, strávil jsem deset let sólo hry na tenisové stěně, kromě další specielní tenisové dřiny. Každým rekordem je dána i výzva pro konkurenci, kterou samozřejmě ze všech dostupných zdrojů průběžně sleduji. Ohlas na každý můj výkon právě konkurence může zvýšit, proto je vítána.

REJ.CZ: Jste ješitný? Vnímáte své případné "soupeře" jako hrozbu nebo dokážete poradit jak to nebo to udělat lépe?

Jan Skorkovský: "Kdo není ješitný. Co vím jistě je skutečnost, že celý život jdu za určitým cílem a k tomu vynakládám nadstandartní, poctivé úsilí. Z tohoto pohledu vnímám i své "soupeře". Určitě dokážu na základě vlastních zkušeností ocenit, pokud někdo usiluje o jakýkoliv rekord. Na různých festivalech jsem potkal mnoho rekordmanů, kteří dokázali naprosto neuvěřitelné věci. Taková setkání jsou obohacením i perfektní motivací k další práci. Hrozbu "soupeřů-konkurence" skutečně necítím a pokud kdokoliv projevil zájem a mohl jsem poradit, udělal jsem to."

REJ.CZ: Existuje vůbec nějaký rekord, který se Vám zatím nepodařilo překonat? Na který se chystáte a cítíte ho jako tvrdý oříšek?

Jan Skorkovský: "Jsou výkony, na které jsem mimořádně dlouho a tvrdě trénoval a nakonec to nevyšlo. V letech 1985 až 86 jsem marně hledal vhodnou příležitost k vytvoření rekordu na absolutní vytrvalost v přeskocích přes švihadlo. Měl jsem natrénovány neskutečné objemy několika miliónů přeskoků a chtěl jsem dokázat 24 hodin non-stop. Světový rekord byl tehdy 12 hodin. Ještě déle, poctivěji a intenzivněji jsem se připravoval na přechod USA s míčem hraným nohama a hlavou ve vzduchu, který byl plánován na rok 1994, kdy se konalo v USA fotbalové mistrovství světa. Mediálně hodně prezentovaný projekt s názvem "Novodobý fotbalový Kolumbus" tehdy zkrachoval na tom, že mě do USA nepustili bez pracovního povolení, se kterým během přípravy nikdo nepočítal. K takovýmto extrémům nebylo možné později se již znovu vracet. Vynaloženou námahu jsem ale myslím zužitkoval ve stovkách dalších jiných rekordů. Jinak co mi hodně let "nedává spát" je např. zdolání Eifelovy věže s míčem fotbalově mimo zem. Vím, že výkonnostně by to pro mě neměl být problém. Na schodech s míčem běžně trénuji a mám zde i řadu specielních rekordů. Před fotbalovým mistrovstvím světa 1998 ve Francii jsem dokonce nabízel přidat si k "Eifelovce" ještě aspoň 10 km reklamního běhu s míčem ve vzduchu centrem Paříže. Pokud se vhodný organizátor přeci jen objeví, jsem schopen tento atraktivní pokus kdykoliv absolvovat."

REJ.CZ: Dostanete pak o to větší chuť to navzdory všemu dokázat? Umíte se třeba smířit s tím, že to prostě nejde?

Jan Skorkovský: "Dnes už jsem se dostal do té fáze kariéry, že by se zdálo, že bych mohl "mít už splněno". Moje snažení není ale zdaleka pouze o plnění rekordních tabulek. Je to komplexní a v podstatě celoživotní realizace v plnohodnotném a netradičním sportu i umění, které jsem bez jakéhokoliv návodu objevil a rozvíjím. Dnes už je to nejen ta řehole plná vůle a nadšení, ale i hra,zábava a obživa založená na zkušenostech. Přináší mi stále nová poznání, možnosti a neobvyklé zážitky. Protože k této práci mám dlouhodobý a velmi poctivý vztah, mohu už celkem odhadnout situaci tak, abych nepotřeboval navzdory všemu cokoliv dokazovat nebo se musel těžce smiřovat s tím, že něco prostě nejde nebo nevyšlo."

REJ.CZ: Trénujete nebo připravujete se teď na nějaký nový rekord? Nebo chystáte novinku, něco co jste ještě nedělal třeba s jiným nářadím, pomůckou atd.?

Jan Skorkovský: "I v jiných rozhovorech jsem už uvedl, že to co dělám je posedlost, nevyléčitelná nemoc, která se stále prohlubuje. Tento stav mě nutí nejen nepřestávat, ale dokonce v jistých kvalitách zvyšovat dávky. Před pár lety jsem např. hledal vhodný rekord ke svým padesátým narozeninám. Tak mě napadla možnost dokázat symbolických 50 rekordů během jediné hodiny. Certifikát na světový rekord v počtu rekordů v hodinovce, který jsem si k uvedenému jubileu "nadělil" zněl nakonec na 75 rekordů. Až teprve takto dokázaná hranice mě přivedla k úvaze, že je možné předvést za hodinu i "kulatých" 100 rekordů. Protože se mi ale nakonec povedlo zlepšení až na číslo 119, musím ještě něco udělat s tím jediným rekordem chybějícím do "magické stodvacítky". Před deseti-patnácti lety jsem sice překonával s míčem území státu a vrcholky hor, ale např. tehdy bych si netroufl ani na těch 50 rekordů v hodinovce. Na takovou kvalitu bylo třeba k odtrénovaným dvaceti letům dalších deset-patnáct přidat. Vzhledem k tomu, že věk mě zatím v nových nápadech neomezuje a rozvoj v komunikaci, např. internet dává nové šance, mohu sice litovat, že současné podmínky nebyly dříve, na druhou stranu bych ještě mohl leccos do důchodu stihnout.“

Tenisu bez rakety předcházel třicetiletý trénink

V přírodě trénuji nejraději s tenisákem

Vystupovat budu ve stanici Muzeum


Doporučit tento článek přátelům na FacebookuSdílet na Facebooku Poslat známému e-mailem upozornění o tomto článkuUpozornit známého Verze pro tiskTisknout NahoruNahoru

NÁZORY K ČLÁNKU
Tento článek dosud nikdo neokomentoval, přidejte svůj názor.

NA KONCERT ZADARMO


Hrajte s REJEM o pět vstupenek na společný koncert kapel UDG, O5 a RADEČEK a písničkáře POKÁČE, který se uskuteční v pátek 1. prosince v zábřežském kulturáku. Stačí, když pošlete správnou odpověď na soutěžní otázku a budete mít špetku štěstí při losování. Příští týden zveřejníme jména pěti šťastlivců, kteří půjdou na koncert zadarmo.

Soutěžní otázka:

Jak se jmenuje společné turné UDG, O5 a Radeček a Pokáče?

A) Kamarádi tour
B) Rivalové tour
C) Parťáci na turné

Odpovědi posílejte do čtvrtka jako SMS ve tvaru ODPOVĚĎ, JMÉNO, BYDLIŠTĚ na číslo 605 854 541. (Cena jedné SMS odpovídá standardní textové zprávě dle ceníku vašeho tarifu.)

VYHODNOCENÍ

Vstupenku na nový film MILADA, který promítá kino OKO v Šumperku 27. listopadu, vyhráli Šárka Siblová ze Šumperka, Vilma Sadilová z Libiny a Renda Šmíd z Kolšova.
Blahopřejeme! Výhra na vás čeká v pokladně kina.