KULTURA

Jak se žije bývalému prezidenstkému fotografovi? - Štepán Hon v Šumperku

2. února 2005, 21:11, mars
Fotogran Štepán Hon byl rok oficiálním fotografem Fotograf Štepán Hon byl rok oficiálním fotografem Prezidentské kanceláře.
Jak poznal prezidenta Klause?
Je oficiální fotograf jen mužem v pozadí?
Jaký je prezident v soukromí?
Fotograf Štepán Hon byl rok oficiálním fotografem Prezidentské kanceláře.
Jak poznal prezidenta Klause?
Je oficiální fotograf jen mužem v pozadí?
Jaký je prezident v soukromí?

Štěpán Hon se narodil v Teplicích roku 1976.Dostudoval Vyšší odbornou školu publicistiky v Praze a poté zde až do dneška působí jako externí pedagog.Mezi jeho vášně patří cestování, které ho přivedlo v roce 1996 do Ukrajiny. Od té doby navštěvuje a fotograficky mapuje Zakarpatskou oblast Ukrajiny. Výsledky této práce byly poprvé oceněny v rámci soutěže Czech Press Photo 2000. Získal i druhou cenu na Czech Press Photo v roce 2001. Spolu s kamarádem Tomášem Hodanem natočil dokumentární film Zakarpatská oblast, Rachovský rajón. Pracoval pro mnohé časopisy jako Týden, Reflex, Respekt a Mladá Fronta Plus. V červnu 2003 se dostal na Hrad a působil tu jako oficiální fotograf Prezidentské kanceláře. Na naše otázky si udělal čas pár dní před vernisáží svých fotografií, která se bude konat 3.února 2005 ve Vlastivědném muzeu Šumperk.

Fotíte na digitál nebo jste věrný klasice? Jaký zásadní rozdíl vidíte jako odborník v této nové digitální oblasti?
“Zatím jsem více méně věrný klasice i když stále víc mě poptávka nutí svoji živnost alespoň částečně digitalizovat. U digitálních fotoaparátů se každý rok zlepšují veškeré parametry a rychlostí zpracování a přenosu dat se jim samozřejmě analogové fotoaparáty nemohou rovnat. V tomto směru je výhoda digitálů nesporná. A rozlišením už se s analogy v podstatě také vyrovnaly. Nicméně poctivá bromostříbrná, krásně zrnitá, černobílá zvětšenina se z digitálu udělat nedá.“

Jak se člověk v tak mladém věku dostane až místo fotografa Prezidentské kanceláře?
„Náhoda a kamarádi. Před Famu jsem vystudoval novinařinu a mnozí z mých spolužáků a kamarádů se postupem času dostávají na různé posty v mediálním světě, což je dobré. Jeden z nich začal pracovat v tiskovém oddělení Prezidentské kanceláře a tím v podstatě začala moje spolupráce s nimi.“

Kdy jste začal fotografovat, co nebo kdo Vás k tomu přivedl, jaké byly ty první krůčky?
“Začátky fotografování mám spojeny s cestováním. V osmnácti jsem jel s kamarádem stopem do Indie. Nakonec se z toho vyklubal půlroční výlet. Měli jsme tehdy praktiku a deset diákových filmů. Bavilo mě fotit lidi, které jsem potkal, ulice měst, přírodu. A propos... to, co nám tehdy s notnou dávkou zdrženlivosti vydrželo půl roku, dokážu dnes bez problémů profotit za pár hodin.

Jak se promítá Vaše profese do osobního života? Fotíte kudy chodíte?
„Nefotím kudy chodím. Fotil jsem převážně na cestách, kterých, pravda, po té, co se mi narodil syn, výrazně ubylo, ale zato zase fotím synka a jeho maminku. Ale nejsem člověk, kterému fotoaparát přirostl k oku na trvalo. Dokážu ho i na mnoho dní odložit a velmi často vnímám focení jen jako práci.“

Jaký je prezident Klaus jako fotografovaný objekt? S kterými významnými hosty prezidenta jste měl možnost se setkat? Jak vnímáte atmosféru na Hradě přes objektiv fotoaparátu?
„Byl jsem muž v pozadí, nenápadný stín prezidenta, bezejmenný z realizačního týmu, který se kolem prezidenta pohybuje. S významnými lidmi jsem se nesetkával, jen jsem šmíroval, jak se s nimi setkával Klaus. Mě nikdo ruku nepodával, ale viděl jsem takhle například Ruského prezidenta Putina v jednom z jeho sídel kousek za Moskvou, nebo Henryho Kissingera, když přiletěl na návštěvu do Prahy, prezidenty mnoha zemí, vědce, umělce, ale oni si mě pamatovat určitě nebudou. Jinak se Klaus fotografuje celkem dobře. Umí se tvářit, nehrbí se, ruku podává dlouze, dlouze se usmívá, zná moc médií a chce, aby vypadal dobře. Ale, když jsem začal fotit na hradě, doufal jsem, že proniknu alespoň částečně do Klausova soukromí a podaří se mi nafotit i jeho méně oficiální tvář. Nevydařilo se a to byl také jeden z důvodů, proč jsem nakonec z jeho služeb po necelém roce odešel.“


Doporučit tento článek přátelům na FacebookuSdílet na Facebooku Poslat známému e-mailem upozornění o tomto článkuUpozornit známého Verze pro tiskTisknout NahoruNahoru

NÁZORY K ČLÁNKU
Tento článek dosud nikdo neokomentoval, přidejte svůj názor.

NA KONCERT ZADARMO


Hrajte s REJEM o 5 vstupenek na komponovaný koncertní recitál textaře MICHALA HORÁČKA, který se uskuteční v pátek 6. října v Domě kultury Šumperk. Stačí, když pošlete správnou odpověď na soutěžní otázku a budete mít špetku štěstí při losování. Příští týden zveřejníme jména pěti šťastlivců, kteří půjdou na koncert zadarmo.

Soutěžní otázka:

K jaké písni nenapsal text Michal Horáček?

A) Dívám se, dívám
B) Levandulová
C) Lásko, voníš deštěm

Odpovědi posílejte do čtvrtka jako SMS ve tvaru ODPOVĚĎ, JMÉNO, BYDLIŠTĚ na číslo 605 854 541. (Cena jedné SMS odpovídá standardní textové zprávě dle ceníku vašeho tarifu.)

VYHODNOCENÍ

Vstupenku na galakoncert našeho nejznámějšího tenoristy ŠTEFANA MARGITY, který zazpívá v sobotu 23. září v kulturním domě v Zábřeze, vyhráli Marcela Krmíčková ze Sudkova, Martina Kubešová ze Šumperka a Zdenka Zapletalová z Hrabenova.
Blahopřejeme! Výhra na vás čeká v pokladně IC Zábřeh (v budově kulturáku).