KULTURA

Kulturní život - květen/2004

22. dubna 2004, 14:03, téma KULTURNÍ ŽIVOT, Kulturní život
Kulturní život - květen/2004

K INZERÁTU NA OBÁLCE

Z velocipedu značky „Styria“, ověnčeného 1. cenou, se na nás usmívá a šátečkem nám mává „šik” sportovně oděná dívka.< br>

K INZERÁTU NA OBÁLCE

Z velocipedu značky „Styria“, ověnčeného 1. cenou, se na nás usmívá a šátečkem nám mává „šik” sportovně oděná dívka.

Bicykl si patrně nedávno předtím zakoupila v největší prodejně jízdních kol v Šumperku, v prodejně pana Engelberta Christa, která se v roce 1902, kdy tento inzerát vyšel v místních novinách Grenzbote, nacházela v domě dnešní ulice Lužickosrbská č. 13. Engelbert Christ, který nabízel kola již od ceny 60 zlatých a na skladě měl také jiné značky - například bicykly „Premiér”, se ovšem věnoval také prodeji motocyklů (na skladě měl kupříkladu značku „Republika”) a různého příslušenství. Nabídka byla přepestrá – obsahovala velký výběr acetylenových lamp, různých zvonků, pneumatik, ale dokonce také bičů. Člověka napadá, že tehdejší účastníci silničního provozu měli právo (nebo i povinnost?), pokud jim někdo překážel v cestě, prostě dotyčného sešlehat. V době, kdy inzerát v novinách vyšel, existoval v Šumperku již řadu let cyklistický spolek. Jeho ustavující schůze se konala 4. dubna 1889 a dva roky nato měl 30 členů, kteří již absolvovali různé dálkové jízdy, například do Opavy, Brna, ba i Prahy, Vídně a Vratislavi. Při stavu techniky a zejména povrchů silnic jistě úctyhodné výkony. V následujících letech spolek pořádal několik závodů. Velmi se vydařil „mezinárodní závod” 3. září 1893, jemuž předcházel slavnostní průvod čítající na 100 velocipedistů a ozdobou bylo 33 dívek ve slušivých cyklistických kostýmech. Závod se jel v ulicích města na okruhu dlouhém 700 metrů (dvě kola) a sledovalo ho zhruba 2000 diváků. Vítězem hlavního soupeření se sice stal přespolní Hubert Heieck z Olomouce, kapsu všem ale natrhl místní junior Franz Hloch (pozdější stavitel), který překonal Heieckův čas o 6 vteřin a stal se miláčkem publika – zajisté zejména oněch třiatřiceti kostýmovaných dívek. Jedna z nich je možná zachycena na reklamě. Její styl ve mě ovšem vzbuzuje obavy, zda udržela balanc a nehapala přímo na hrdinu dne. Možná v tom byl úmysl. On totiž Engelbert Christ ve svém obchodním závodě prodával také dětské kočárky – ale o tom až příště. -ách-

STALO SE V Květnu 60 let od smrti protinacistického bojovníka Romana Karl Scholze

10. května 1944 byl ve věznici vídeňského volksgerichtu popraven sekerou šumperský rodák, hrdina rakouského protinacistického odboje, dr. Roman Karl Scholz. Narodil se jako nemanželský syn tovární dělnice v Šumperku 16. ledna 1912. Později odešel se svou matkou do Rakouska a vstoupil do augustiniánského kláštera v Klosterneuburku u Vídně, kde složil řádové sliby a v roce 1936 byl vysvěcen na kněze. První jeho působiště bylo v Heiligenstadtu u Vídně, v letech 1936 až 1938 byl učitelem náboženství v Klosterneuburku, roku 1939 se pak stal docentem pro moderní filozofii. Byl mimořádně nadaný, ovládal jedenáct řečí, byl i básníkem a spisovatelem. Od roku 1935 se stal zapřisáhlým nepřítelem zrůdného nacismu. Anšlus Rakouska považoval za ohrožení politické i každé jiné svobody člověka. A to ho vedlo k organizaci osvobozeneckého hnutí Deutsche Freiheitsbewegung, později přejmenovaného na Österreichische Freiheitsbewegung. Jeho cílem bylo svržení nacistického režimu a obnova samostatného rakouského státu na demokratické základně. Chtěl především shromáždit kolem sebe nejlepší lidi, ty náležitě vyškolit, aby byli schopni v den porážky nacismu převzít moc i odpovědnost. Organizace byla rozšířena po celém Rakousku, čítala na čtyři sta členů. Scholz se snažil navazovat kontakty i s odbojem v zahraničí, navázal kontakty s moravským odbojovým hnutím, měl styky s českými emigranty v Bělehradě. Bohužel zrada jednoho ze zdánlivých stoupenců, vídeňského herce a konfidenta gestapa, udělala konec celé nadějné práci. Dr. Roman Karl Scholz byl 22. července roku 1940 zatčen gestapem v klášteře v Klosterneuburku. Čtyři roky prožil v patnácti káznicích, až ho senát vídeňského volksgerichtu 23. února 1944 odsoudil k smrti. Jeho tělo bylo po válce nalezeno v anatomickém ústavu ve Vídni a uloženo do klášterní hrobky v Heiligenstadtu. Dodejme, že u příležitosti 50. výročí Scholzovy popravy i rodné město Šumperk uctilo památku svého statečného rodáka. -sp-

ŠUMPERSKÉ SNĚMOVÁNÍ NABÍDNE BOHATÝ DVOUDENNÍ PROGRAM

Ve znamení městských slavností se ponese poslední májový víkend v Šumperku. Jeho obyvatelé si v pátek 28. a v sobotu 29. května již posedmé připomenou nejvýznamnější událost v dějinách města. V červnu roku 1490 zde totiž proběhl tzv. Šumperský sněm, tedy setkání moravských a slezských stavů, jež zde po smrti uherského a českého krále a markrabí moravského Matyáše Korvína rokovaly o zachování společného postupu při přijímání nového pána a svým postojem nakonec pomohly odvrátit rozštěpení zemí Českého království. Stejně jako loni spojí i letos místní radnice „sněmovní“ oslavy s mezinárodním Dnem dětí a zahájením letní sezony ve městě. Diváci se tak mohou těšit na dobový jarmark, bojová klání, ukázky lidových řemesel, zábavná hudební a divadelní vystoupení i řadu soutěží, novinkou pak bude výtvarná soutěž pro děti od tří do patnácti let a také pokus o překonání světového rekordu v tzv. pivní štafetě. Do doby dávno minulé se dnešní Šumperané i návštěvníci města přenesou již v pátek večer, kdy jim pořadatelé nabídnou průvod městem, osvícený hořícími loučemi. Ten se vydá za doprovodu bubnů z parku „u sovy“ pěší zónou k místní radnici, kde zástupce jednotlivých stavů přijme šumperský starosta. Hlavní „sněmovní“ veselí vypukne v sobotu 29. května. „Stejně jako loni i letos se stanou centrem veškerého dění Sady 1. máje v prostoru před Vlastivědným muzeem,“ říká šumperská koordinátorka cestovního ruchu Lenka Tkadlecová a dodává, že režie letošního ročníku se opět ujme ostravská umělecká a produkční agentura GRYFF, která se šumperské radnici osvědčila již během předchozích dvou ročníků. Před muzeem tak budou probíhat nejen rytířská klání, pouliční představení, fakírská a orientální vystoupení, ale šanci dostanou i samotní diváci. „V programu počítáme opět s rytířskými hrami pro děti a dospělé, během nichž si budou moci osahat skutečné rytířské zbraně, obléci si těžkou drátěnou košili, lněnou kytlici, nasadit přilbu a podobně. Každé z dětí navíc dostane sladkou odměnu,“ prozrazuje koordinátorka cestovního ruchu. Chybět podle ní nebudou ani historické lidové písničky, rytířský turnaj o Královnu šumperských slavností či jarmarečníci. „Lidé tu nenajdou žádné oblečení a spotřební zboží, ale pouze tradiční výrobky a samozřejmě něco dobrého na zub,“ ujišťuje Tkadlecová a upozorňuje, že od 9 do 17 hodin bude rovněž otevřena věž radnice. Současně s letošními oslavami bude v sobotu 29. května v areálu Pavlínina dvora probíhat pokus o překonání světového rekordu v největší pivní štafetě na světě, jež by mělo být zapsáno do Guinessovy knihy rekordů. Kromě pití zlatavého moku zde pořadatelé akce nabídnou autosalon, vystoupení Železného Zekona, ukázky boxu a tvrdého bojového umění a vystoupení řady hudebních skupin.
Zuzana Kvapilová

PRVOMÁJOVÉ OSLAVY PŘIVÍTAJÍ VSTUP DO SPOLEČNÉ EVROPY

Loni poprvé po delší pauze se vrátili lidé na prvního máje do šumperských ulic. Hlavní třídou tehdy prošlo na deset tisíc návštěvníků třetího šumperského autosalonu a májových oslav. Přilákali je nejen koně pod kapotami aut a jejich živí „kolegové“, ale také adrenalinové aktivity, soutěže a bohatý kulturní program. „Také letos hodláme připravit akci, během níž si přijde na své snad každý. Ať už je fanda do aut, rád poslouchá muziku nebo se rozhodne vyrazit s dětmi do ulic,“ říká Lenka Hrubá z organizačního týmu pořadatelské agentury RIO Čada a prozrazuje, že letos je připravený i zajímavý program pro ženy. V parku „u sovy“ a na „Točáku“ jim profesionálové poradí, jak se správně nalíčit, jakou kosmetiku používat a podobně. Letošní oslavy se podle ní navíc rozšíří i do přilehlých ulic a prostranství. „Díky podpoře šumperské radnice jsme navázali spolupráci s bezpečnostními složkami města, které představí během programu svou činnost na náměstí Republiky. S nimi se bude střídat desetinásobný šampion ČR a třetí jezdec mistrovství Evropy v trialu Miroslav Lisý, chybět nebude ani exhibice dvoumístné helikoptéry,“ doplňuje Hrubou Aleš Navrátil, který má celou akci na starosti. Část někdejšího „Gottwalďáku“ zabere rovněž výstava autotuningů, na kterou naváže u budovy pošty expozice amerických limuzín a další vystavovatelé. Tzv. Točák se 1. května promění v moderátorské stanoviště, lidé zde budou obdivovat nejen umění tanečních skupin a mažoretek, ale díky simulátoru nárazu si budou moci vyzkoušet, jaká je srážka v třicetikilometrové rychlosti. Před obchodním domem si pak přijdou již tradičně na své především děti, čekají na ně kouzelníci i řada soutěží. Hlavní pořadatelský stan bude v parku „u sovy“, kde budou po celý den vystupovat šermíři, taneční soubory a mažoretky. Právě zde budou návštěvníci autosalonu odevzdávat anketní lístky do soutěže o nejlepšího vystavovatele. Každý, kdo jej vyplní, získá nejen dárek, ale navíc postoupí do soutěže o ceny, které věnoval hlavní partner akce, pojišťovna Generali. Vylosování proběhne úderem páté hodiny odpolední v rámci festivalu „Vítej Evropo“, pořádaném ke vstupu naší země do Evropské unie. Právě festivalu „Vítej Evropo“ bude celou sobotu patřit náměstí Svobody. Představí se zde místní hudební skupiny a moderátorka provede návštěvníky po všech zemích rozšířené Evropské unie. Chybět nebude ani bungee trampolína, lunapark a výstava veteránů. „Takovým bonbonkem celé akce by mohl být horkovzdušný balon. Vše ale závisí na povětrnostních podmínkách, takže nezbývá, než si přát, aby počasí 1. května ukázalo svou příjemnější tvář,“ uzavírá ředitel akce Daniel Čada. -red-

PROVOZY 1 A 2 ZÁVODU 10 NÁRODNÍHO PODNIKU HEDVA V ŠUMPERKU

PROVOZ 1: Jako první s výrobou hedvábného zboží v Šumperku začínala firma Trebitsch, založená v roce 1837. Podnik byl budován na systému rozptýlené i soustředěné manufaktury vyrábějící zpočátku jen na ručních stavech. Od roku 1857 pracovali tkalci v pronajatém domě, o dva roky později firma získala tkalcovnu v Temenici a od roku 1872 vlastnila továrnu v Šumperku. Její stavba na dnešní ulici Lautnerově byla dokončena v říjnu 1874. Zvětšována byla četnými přestavbami v letech 1879 - 1911. Vznikl tak velký areál, který se takřka nezměněn zachoval až do roku 2002, kdy byla větší část továrny zbourána. Zbývající část továrny je nevyužitá, na místě zbouraného sálu byl postaven obchodní dům firmy Lidl. Hlavním sortimentem firmy Trebitsch byly šatovkové a podšívkové tkaniny z přírodního i umělého hedvábí s velkým použitím keprů. V roce 1938 byla textilní výroba částečně omezena a část objektu sloužila československé armádě. Za okupace byla celá majetková podstata pronajata firmě Würtenberská tkalcovna hedvábí ve Waldsee v Německu. V letech 1942 - 1943 došlo ke zrušení hedvábnické výroby. Závod byl vybaven strojním zařízením pro zbrojní průmysl sloužící Wehrmachtu. Válečná zbrojní výroba byla zaměřena na hřídele do leteckých motorů. Přestavba továrny nebyla dokončena, jelikož mezitím skončila válka. Pro potřeby výroby bylo započato s výstavbou kalící pece, která však zůstala nedokončená a ani v poválečných letech se pro ni nenašlo využití. V roce 1945 přešel závod jako konfiskát pod národní správu. Tehdy jeho prostory sloužily jako sklad nábytku odsunutých Němců. V roce 1946 závod převzaly Československé textilní závody, n.p. Praha a v roce 1948 byl začleněn do národního podniku Henap. S rekonstrukcí se začalo ke konci roku 1946, skončila v roce 1949, kdy byla dána do provozu sukárna, snovárna, šlichtovna a část tkalcovny. V druhém pololetí roku 1950 byli do závodu přemístěni všichni zaměstnanci ze závodu 02, který byl přenechán Závodu 1. pětiletky (pozdější Pramet). V roce 1951 bylo zrušeno podnikové ředitelství Henap a zbývající závody byly přičleněny pod n.p. Atlas Zábřeh n. M. Národní podnik Atlas se v roce 1958 stal součástí n.p. Hedva Moravská Třebová. Výroba zde byla ukončena 30. dubna 1998.

PROVOZ 2: Firma Enzinger byla založena Kasparem Enzingerem ve Vídni. V Šumperku měla od roku 1884 továrnu na výrobu hedvábného zboží na dnešní ulici Šumavské. V roce 1899 továrnu koupil Friedrich Karl Déri z Vídně. V Šumperku tak vznikla pobočka závodu na výrobu hedvábného zboží se sídlem v Potštátu na Moravě. Hlavním výrobním programem továrny firmy Déri byly hedvábné šatovky a šátky z přírodního i umělého hedvábí. V listopadu 1923 byla továrna prodána firmě Hermann Schefter ze Zábřehu. Po dobu 1. světové války se sortiment udržel beze změn a nedošlo k poklesu výroby. Po celou dobu okupace a 2. světové války byla zachována textilní výroba, její hlavní náplní byla výroba padákových tkanin. V letech 1946 - 1948 byla výroba stále víc orientována na export, kromě výroby dámských šatovek byla zaváděna výroba afrických šátků a brokátů. Po znárodnění, kdy byla majetková podstata podniku převedena do národního podniku Tkalcovny hedvábí, zůstaly hlavní náplní výroby africké šátky. V roce 1958 byly sloučeny n.p. Hedva a Atlas v jeden závod se samostatnými provozy. V roce 1961 byl tento závod přičleněn jako provoz 2 k závodu 10 Šumperk. Roku 1990 bylo rozhodnuto provoz 2 uzavřít, výroba afrických šátků byla přenesena na provoz 1. V současné době je továrna prázdná. Hana Nováková

ŠUMPERSKÁ VÝROČÍ

  • 2. května 1834 (před 170 lety) zemřel v Berlíně Ing. Ernst Reichel, profesor vysoké školy technické v Darmstadtu a Berlíně, stavitel velkých vodních elektráren. Narodil se 4. června 1757 v Šumperku.
  • 4. května 1929 (před 75 lety) zemřel v Šumperku Ignaz Seidl ml., průmyslník v Šumperku, městský radní a od roku 1917 čestný občan města Šumperka. Narodil se 25. září 1851 v Šumperku.
  • 4. května 1979 (před 25 lety) zemřel v Šumperku Ing. Josef Waller, strojní inženýr, od roku 1945 profesor a od roku 1957 ředitel průmyslové školy v Šumperku. Narodil se 4. října 1911 v Olomouci - Chválkovicích.
  • 6. května 1884 (před 120 lety) se narodil v Šumperku Max Birkner, ředitel továrny na parní stroje v Kolíně nad Rýnem, technik a úspěšný vynálezce. Zemřel 3. dubna 1946 v Kolíně nad Rýnem.
  • 10. května 1944 (před 60 lety) byl popraven ve Vídni Dr. Roman Karl Scholz, řádový kněz – augustinián, rakouský básník, prozaik a dramatik, organizátor protinacistického odboje ve Vídni. Narodil se 16. ledna 1912 v Šumperku.
  • 16. května 1754 (před 250 lety) zemřel ve Vídni Joseph Lowacek, akademický malíř ve Vídni. Bližší informace o něm nejsou známy.
  • 25. května 1894 (před 110 lety) se narodil v Postřelmově Karel Machola, úředník okresní nemocenské pokladny v Šumperku, předák KSČ na Šumpersku, za války vězněn nacisty, po květnu 1945 předseda MNV v Šumperku, od roku 1945 čestný občan města Šumperka. Zemřel 31. března 1961 v Šumperku.
  • 28. května 1924 (před 80 lety) se narodil ve Smidarech u Hradce Králové Jiří Šotola, básník, prozaik a dramatik, v letech 1951 – 1952 dramaturg a režisér Severomoravského divadla v Šumperku. Zemřel 8. května 1989 v Praze.
  • 30. května 1934 (před 70 lety) zemřel v Šumperku Richard Künzel, učitel a aktivní účastník německého spolkového života v Šumperku, v letech 1931 – 1933 starosta města. Narodil se 12. prosince 1877 v Šumperku. -zf-

    BAMBIRIÁDA 2004 SE BLÍŽÍ

    S příchodem měsíce května vrcholí přípravy na maraton prezentací organizací, které pracují s dětmi a mládeží, pódiových vystoupení, her, soutěží a zábavy. Už od prosince loňského roku zástupci více než dvou desítek organizací a DDM přemýšlejí nad tím, co nového pro vás připraví a jak by mohli zaujmout co nejvíce dětí a mládeže. Letošní Bambiriáda se uskuteční ve dnech 21. – 23. května a už dnes se můžete těšit na Crazy park ve Smetanových sadech, na Psinu v knihovně, Bambiriádní evropskou vesničku v Sadech 1. máje („u sovy“), na rafty a koně na Benátkách, na prezentace a pódiová vystoupení organizací v Sadech 1. máje. V sobotu proběhne vyhodnocení nejlepších sportovců z řad dětí a autogramiáda v letním divadle. Zvláštností od předchozích dvou ročníků Bambiriády bude i účast zahraničních hostů z Polska, Maďarska, Slovenska, Ruska a Finska. Budete je určitě potkávat během obou hlavních dnů, ale nenechte si určitě ujít jejich program „Jsme na jedné Zemi“ v neděli dopoledne. Připravujeme pro vás i večerní programy, v pátek program dětských talentů Hvězdná brána a v sobotu v podvečer vás čeká velké překvapení v podobě vystoupení populární osobnosti. V průběhu tří dnů můžete využít i volných vstupů na rozhlednu Háj, bazén Aquatoll, na radniční věž, do Vlastivědného muzea a Mini ZOO MěDDM Šumperk. Policie, hasiči a letiště připravují dny otevřených dveří. Přesný časový harmonogram bude otištěn v Horizontu, vyvěšen součastně s plakáty a během Bambiriády v infocentru před Vilou Doris. Jana Valová

    K ŠUMPERSKÝM PROMĚNÁM

    Prapůvodně se Nemocniční ulice jmenovala Schützengasse (Střelecká) a končila u mostu přes Temence (u Smetanových sadů). Název byl dán oficiálně v roce 1869 podle měšťanské střelnice, která se nacházela v místech dnešní „hasičárny”. Od roku 1894, po dostavbě městské nemocnice, se začal používat název Spitalgasse (Špitální), ale již deset let poté (1904) dostala ulice jméno podle Franze Urtlaufa (1824-1903), čestného občana města, který mimo jiné nechal postavit městský chudobinec (pozdější „porodnici”). Po roce 1945 získala ulice dnešní název. Vilu na Nemocniční ulici č. 3 si nechal postavit v roce 1928 obchodník s dřevem Karel Müller a jeho manželka Vronia (Veronika). Plány jim téhož roku zpracoval a zřejmě i stavbu realizoval frankštátský (dnes Nový Malín) architekt a stavitel Adolf Berka. Protější dům na Nemocniční č. 6 si nechali postavit Franz Schubert, Anna Weiserová a Emmi Gapsová. Výkresovou dokumentaci zhotovil v roce 1931 šumperský stavitel Hubert Prosinger a samotnou stavbu provedli v následujícím roce rovněž místní stavitelé R. Schmidt a J. Poisel. -ách-

    ZÍTRA SE BUDE ZASE VĚŘIT!

    Splní se tato předpověď, jenž je vlastně názvem jedné knihy? Prognózy do budoucnosti nejsou jednoznačné. Z jedné strany průzkumy veřejného mínění a statistiky ukazují, že víra a religiozita upadají; ze strany druhé je naopak patrné, že v dnešním světě stoupá zájem o osobu Ježíše Krista a jeho radostnou zvěst – „evangelium“. Nejsem jasnovidec, ale jednu věc si troufám přesto říci: Zítra bude věřit jen ten, kdo bude schopen svoji víru obhájit. A to hlavně v nekřesťanském prostředí, ve kterém dnes žijeme. Uzavřená křesťanská společnost náleží minulosti. Křesťan budoucnosti musí být schopen svoji víru žít i v labyrintu globalizujícího se světa. Proto křesťanství ze zvyku, bez osobního vztahu ke Kristu, skutečně nemá budoucnost. Takoví křesťané jsou sice schopni donést jakési zbytky křesťanské víry až ke konci svého života, ale nejsou schopni tuto víru předat svým dětem. Dříve či později si jejich děti začnou klást otázky, které si oni sami možná nikdy nepoložili: „K čemu je dobré chodit v neděli do kostela? Proč máme vlastně křtít své děti? A k čemu je dobrý církevní sňatek? Nač přispívat na opravy či budování kostelů? A je vůbec nutné uspořádat rodičům důstojný církevní pohřeb?“ Je zřejmé, že mnozí nenajdou na tyto otázky kladnou odpověď a vyvodí z toho pro svůj život praktické důsledky – zítra již věřit nebudou. Alespoň ne jako křesťané, živé ratolesti, naroubované ke kmeni, kterým je sám Ježíš Kristus. V pluralistickém světě, v němž existují nejrůznější životní názory vedle sebe, bude mít pevnou křesťanskou víru jenom ten, kdo o Kristu něco ví a svoji víru v Něj si dokáže obhájit. Obstojí ten, kdo ví, KOMU a PROČ uvěřil. Milí bratři a sestry v Kristu, přátelé a lidé s dobrými úmysly, přijměte, prosím, tímto pozvání na LIDOVÉ MISIE, jež mohou dát nejednu odpověď na otázky ohledně víry v Boha, které si možná sami čas od času kladete. Misie budou probíhat od 15. do 23. května v římskokatolické farnosti v Šumperku a povedou je redemptoristé z Hory Matky Boží v Králíkách - P. Jiří Šindelář, P. Tomasz Waściński, a náš bohoslovec Petr Beneš. Za misijní skupinu redemptoristů P. Jiří Šindelář, CSsR

    KVĚTNOVÁ KLASIKA VIVA PŘIPOMENE 100. VÝROČÍ DVOŘÁKOVA ÚMRTÍ

    Lahůdku v podobě koncertu u příležitosti 100. výročí úmrtí Antonína Dvořáka připravila pro šumperskou hudbymilovnou veřejnost Agentura J+D Romana Janků. Během koncertu, který proběhne pod hlavičkou cyklu Klasika Viva, zazní díla tohoto světoznámého autora - houslový koncert a moll op.53 a Symfonie č.8 „Anglická“. Pozvání do Šumperka přijali Filharmonie Bohuslava Martinů Zlín, kterou bude dirigovat Marek Štryncl, a vynikající mladý houslista Václav Dvořák. Koncert je na programu v pátek 7. května v 19 hodin ve velkém sále Domu kultury. Filharmonie Bohuslava Martinů Zlín Je jedním z předních českých orchestrů. Vznikl v roce 1946 jako Symfonický orchestr podniku Baťa a v jeho čele stála v minulosti celá řada vynikajících dirigentů, v současné době toto symfonické těleso řídí Tomáš Koutník. Již počátkem roku 1989 byl orchestr přejmenován na Filharmonii B. Martinů, jež se vedle tvorby B. Martinů zaměřuje na moderní skladatele. Filharmonie není pouze pořadatelem abonentních koncertů, ale také různých festivalů - např. mezinárodního festivalu mladých koncertních umělců Talentinum, který se koná jako bienále již od roku 1972, dále Mezinárodních dirigentských kurzů od roku 1991 nebo festivalu duchovní hudby Harmonia Moraviae od roku 1999. Orchestr dosáhl vynikajícího renomé doma i na zahraničních pódiích: v Německu, Itálii, Španělsku, Řecku, Dánsku, Maďarsku, Rumunsku, Polsku a USA. V podání FBM můžeme slyšet hudbu vážnou i hudbu z oblasti populární, dokladem jsou nahrávky CD, pro Český rozhlas i Českou televizi.

    Marek Štryncl, dirigent Absolvoval teplickou konzervatoř v oborech violoncello a dirigování. V letech 1994 - 95 působil jako koncertní mistr Severočeské filharmonie v Teplicích. Kromě studia na Dresdner Akademie für alte Musik se zúčastnil mnoha kurzů s dobově interpretačním zaměřením. V roce 2002 absolvoval Akademii múzických umění v Praze v oboru dirigování. Zájem o dobovou interpretaci ho v roce 1992 přivedl k založení souboru Musica Florea, s nímž jako dirigent pořídil v roce 1994 nahrávku Zelenkovy Missa Sanctissimae Trinitatis, která obdržela nejvyšší ocenění v prestižním francouzském časopise Diapason. O rok později provedl toto dílo na festivalu Pražské jaro. Mezi dalšími nahrávkami vyniká CD pro společnost Polygram Deutsche Gramophon, na němž Musica Florea doprovází Magdalénu Koženou v áriích z kantát a oratorií J. S. Bacha. Tato nahrávka získala ocenění „Zlatá Harmonie 1997“ jako nejlepší nahrávka roku. V roce 2003 převzal prestižní ocenění Cannes Classical Award na světovém hudebním veletrhu MIDEM za nahrávku Melodramatu de Sancto Wenceslao – Sub olea pacis et palma virtutis J. D. Zelenky (Supraphon, 2001). Kromě četné nahrávací činnosti se Marek Štryncl účastní prestižních domácích i zahraničních festivalů. Jeho repertoár zahrnuje jak díla starých mistrů, tak veškerý potenciál romantického a soudobého hudebního odkazu.

    Václav Dvořák – housle Na housle začal hrát v pěti letech pod vedením prof. Zdeňky Tomkové, poté vystudoval Konzervatoř v Brně ve třídě prof. Jana Stanovského, absolvoval Akademii múzických umění v Praze u prof. Václava Snítila a svá studia uzavřel v sólistické třídě na Dánské královské akademii v Kodani pod vedením renomovaného prof. Milana Vítka. Od roku 2002 je profesorem Konzervatoře v Praze. Václav Dvořák absolvoval mistrovské kurzy nejen doma, ale také v Izraeli, Holandsku, Dánsku či Rakousku. V roce 1990 získal 3. cenu v mezinárodní soutěži Jaroslava Kociana, o sedm let poději pak rovněž 3. cenu na Janáčkově soutěži v Semmeringu, Rakousko. Ve stejném roce byl laureátem soutěže Václava Humla v chorvatském Zagrebu, v roce 1999 pak laureátem soutěže Carla Nielsena v New Yorku. Vystoupil na řadě koncertů v Čechách i zahraničí, spolupracoval např. s Českou komorní filharmonií, Filharmonií Bohuslava Martinů Zlín, Orchestrem Královské Dánské akademie v Kodani, komorním orchestrem Musicordes, Brněnským komorním orchestrem či Biberovým komorním orchestrem. Několik sezon koncertoval na vzácném nástroji od Antonia Stradivariho z roku 1716, zapůjčeném z majetku DKDM, natáčel pro rozhlas a televizi v České republice, Dánsku, Izraeli a USA. Působil v souborech od dua až po komorní orchestr, v letech 1998-2000 byl primáriem Slovanského kvarteta v Dánsku a od roku 2001 je primáriem Kvarteta Václava Dvořáka.

    KONCEM KVĚTNA NABÍDNE KLASIKA VIVA VIOLONCELLO A KLAVÍR

    Poslední květnové úterý bude výstavní síň šumperského muzea od 19. hodiny večerní patřit violoncellistce Natálii Ardaševové a klavíristovi Igoru Ardaševovi. Během koncertu, na němž zazní skladby J.S. Bacha, B. Martinů, L. van Beethovena a A. Dvořáka, se představí rovněž Ludmila Tvrdoňová, žákyně 6. ročníku šumperské Základní umělecké školy. Natálie Ardaševová Na violoncello začala hrát třináctiletá Natálie v šesti letech pod vedením své babičky. Od září 2001 je žákyní Hudební školy hlavního města Prahy ve třídě profesora Martina Škampy. Má za sebou několik významných úspěchů v soutěžích – duben 2001 – 3. cena v I. kategorii 16. ročníku Heranovy violoncellové soutěže v Ústí nad Orlicí, březen 2002 – 3. cena v mezinárodní violoncellové soutěži v rakouském Liezonu, květen 2002 – 1. cena v ústředním kole Národní soutěže ZUŠ ve hře na smyčcové nástroje.
  • Igor Ardašev Patří ke špičce mladší střední klavíristické generace. Již v době svých studií na JAMU v Brně pod vedením prof. Inessy Janíčkové získával ceny na různých světových interpretačních soutěžích. S úspěchem reprezentuje české klavírní umění na evropských a japonských pódiích. Od počátku 90. let pravidelně spolupracuje s českými orchestry, vystupuje na renomovaných hudebních festivalech s významnými zahraničními soubory a orchestry (Orchestr BBC, Královská liverpoolská filharmonie, Stuttgartský komorní orchestr aj.) a hraje na sólových recitálech. Vedle standardního klavírního repertoáru provádí též klavírní koncerty Jaroslava Ježka, V. Ullmanna, Rapsodii v modrém a klavírní koncert G. Gershwina. Mnohé skladby svého repertoáru nahrál na CD.
  • Ludmila Tvrdoňová Žákyně 6. ročníku ZUŠ Šumperk, v klavírní třídě uč. Jany Valentové. V roce 2002 získala čestné uznání na celostátní klavírní soutěži Prague Junior Note a Pro Bohemia Ostrava.

    Hlavním protagonistou

    květnovéhO POHYBLIVého SVÁTKu je Jan Potměšil Cyklus Domu kultury Šumperk POHYBLIVÝ SVÁTEK, jehož hlavní myšlenkou je nabízet pořady, které osloví příznivce takzvaných menšinových žánrů na poli hudebním, divadelním či literárním, pokračuje v květnu návštěvou herce JANA POTMĚŠILA. Oblíbený herec, účinkující především ve hrách Divadelního spolku Kašpar, zavítá do Šumperka s pořadem MOUDROST A SRDCE CHALÍLA DŽIBRÁNA. V podání Jana Potměšila zazní mozaika z textů Prorok, Zlomená křídla a Písek a pěna. Chálíla Džibrána tu vnímaví posluchači odhalí nejen jako filozofa, ale i jako milujícího muže. Spolu s Janem Potměšilem vystoupí v pořadu také jako živý hudební doprovod Patricie a Jan Anzari a Bojda Kohoutová (zhudebněné Džibránovy aforismy). Na Pohyblivý svátek s Janem Potměšilem zve Dům kultury společně s Vlastivědným muzeem v Šumperku a Knihkupectvím Tón v pondělí 24. května v 19 hodin do výstavní síně muzea. Vstupenky si zájemci mohou koupit v pokladně DK nebo v informačním centru. -hp-

    Monkey Business opět v Šumperku!

    Kapela Monkey Business, která u nás patří mezi nejžádanější kapely současnosti, míří téměř po roce opět do Šumperka. Připomeňme, že v loňském roce se jednalo o jeden z nejlépe navštívených koncertů v Domě kultury a pořadatelé věří, že situace by se mohla a měla opakovat, neboť každý koncert Monkey Business je naprosto originální. Kapela posbírala v poslední době řadu cen udělovaných odborníky i posluchači a hit Intercooler patří k tomu nejsledovanějšímu v českých televizích a rádiích.

    MB´s získali při udělování Andělů za rok 2003 ocenění za nejlepší album roku (Resistance Is Futile) v kategorii pop a v prestižní anketě časopisu Report, nazvané Žebřík, se stal jejich Intercooler videoklipem roku. Partička Matěje Rupperta, Romana Holého, Tonyi Graves, Andrewa Brouska a ostatních zamíří do Šumperka v sobotu 15. května, aby tu opět předvedla neuvěřitelnou show v rámci turné WHERE WAS STINADLA SITUATED, FOGLAR? Koncert začne ve 20 hodin ve velkém sále Domu kultury Šumperk a pořadatelé doporučují zakoupit si lístky v předprodeji, už proto, že jsou o 60 Kč levnější. -hp-

    NA VLASTNÍ KŮŽI… Tentokrát o Afghánistánu s Markem Štysem

    Cestovatelsko-adrenalinový cyklus Domu kultury Šumperk v květnu končí a jeho příznivci se v létě mohou vydat třeba po stopách lidí, kteří se v něm od ledna představili. V lednu získali návod od Martina Stillera, jak projet Evropu až do Maroka na kole, v únoru se prostřednictvím vyprávění Radka Jaroše mohli vydat na Expedici K2 a do Mali, březen byl ve znamení paraglidingu s Tomášem Prokopem, v dubnu pak získali zájemci nejčerstvější informace o Chile v podání Ivo Müllera. Poslední květnový pořad nabídne opravdu vzácné setkání. Pozvání Domu kultury přijal cestovatel, fotograf, ale také koordinátor humanitárních misí společnosti Člověk v tísni MAREK ŠTYS. V poslední době se pohyboval v Iráku, Afghánistánu a Indii a v šumperském G-klubu bude vyprávět zejména o Afghánistánu, jeho přírodě, kultuře a lidech, kteří v něm žijí. Beseda s promítáním diapozitivů začne v „Géčku“ ve středu 19. května v 19 hodin. -hp-

    GALERIE JIřÍHO JÍLKA Jan Raba / Věci a místa (fotografie)

    I další, letos pátý autor v pořadí, náchodský fotograf Jan Raba (ročník 1943) patří svým naladěním k jádru programu Galerie. Stálým návštěvníkům připomene o generaci mladšího Petra Zinkeho a mnohým jistě i oba své nejvýznamnější předchůdce, Josefa Sudka a Jana Svobodu. Navazuje na ně snad ještě asketičtější polohou všeho postradatelného zbavené práce. Před jeho snímky prožíváme stavy až metafyzické povahy, přítomné v sekvencích filmů Michelangela Antonioniho nebo Andreje Tarkovského, ono v nich uskutečněné plné splynutí okamžiku s věčností. Na klidných místech a věcech pomíjivých, které ho obklopují, mapuje průběh pozvolných proměn – fází jejich života. Noří se do nich a ocitá se spolu s nimi v tichu téměř naprostém. Trpělivé ticho je jádrem, vůdčím „tématem“ Rabova projevu. Vystupuje z jeho snímků a nabízí všem tolik potřebnou harmonizující polohu života, pokorné pobývání mimo hektický čas. Už samotné názvy cyklů: Pocta klidným věcem, Obraz místa, V odlišném čase, Pomíjení, to potvrzují, mluví jasnou řečí. S Janem Rabou a jeho snímky se setkáme na vernisáži ve středu 5. května v 18 hodin. Výstava potrvá do neděle 30. května. Přijďte. M. Koval

    NEJDE TO SLOVY, ŘEKNE TO FOTOGRAFIE

    Výstava fotografií - Cesty v Jeseníkách, pořádané Občanským sdružením SLuNKO, klub afázie. Sdružení vzniklo v květnu roku 2002 a poskytuje pomoc osobám s poruchami řeči, převážně po cévních mozkových příhodách a neurologických úrazech. Funguje formou klubu, ve kterém mohou lidé cvičit na počítači, získat potřebnou literaturu či cvičné materiály. Sídlí v budově Obchodního korza, v jehož třetím patře bude k vidění část vystavovaných fotografií. Autorem fotografií je Igor Švagerka, člen Občanského sdružení SluNko. Jeho životní cesta vedla jiným směrem. Před mozkovou příhodou pracoval jako zásobovač u velké firmy, těžká porucha komunikačních schopností mu však změnila život jako mávnutím kouzelného proutku. Kam tedy v životě každý z nás směřuje? Důležitý není jen vrchol cesty, hlavní je poznání sebe samého. Jak říká horolezec Gaston Rébuffat: „Člověk nenaslouchá jen logickým důvodům, ale také vnitřnímu rozmachu.“ Igoru Švagerkovi se podařilo ve svých fotografiích vyjádřit právě tuto vnitřní sílu člověka. Výstava bude zahájena vernisáží 14. května v 18 hodin, kterou slavnostně uvede Jaroslav Wykrent. Za Občanské sdružení
    Mgr. Helena Ristovská

    DIVADELNÍ SEZONA 2004/2005

    Vladimír Volf – Jiří Konečný: Tři zlaté vlasy děda Vševěda
    (na námět pohádky Karla Jaromíra Erbena)
    Premiéra: 4. září 2004
    Pohádkový příběh o chlapci Plaváčkovi, kterému se podaří vyzrát na krále, jenž usiluje o jeho život, patří zcela jistě k těm nejznámějším. Literárně jej zpracoval Karel Jaromír Erben, autor půvabné Kytice, jeden z největších mistrů českého jazyka v naší obrozenecké literatuře, který za sebou zanechal pěknou řádku pohádek. Za všechny jmenujme „Zlatovlásku“, „Ptáka Ohniváka a lišku Ryšku“, „Dlouhého, Širokého a Bystrozrakého“ a samozřejmě „Tři zlaté vlasy děda Vševěda“. Jako každá správná pohádka i Tři zlaté vlasy děda Vševěda kladou důraz na vítězství dobra nad zlem, lásky nad nenávistí. Jsme si jisti, že klasický Erbenův příběh v dramatizaci Volfa a Konečného a v režijním pojetí Reného Vápeníka se bude našim nejmenším divákům líbit.

    John Kander, Joe Masteroff, Fred Ebb: Kabaret
    Premiéra: 11. září 2004
    Kabaret měl svou světovou premiéru v Broadhurst Theater - 20. listopadu 1966 v režii Harolda Prince. V roce 1967 získali tvůrci prestižní cenu Tony Award a dílo bylo vyhlášeno nejlepším muzikálem roku. Kabaret dosáhl 1 166 repríz. První představitelkou kabaretní zpěvačky Sally byla Jill Haworthová.
    Lisa Minnelli si tuto roli zahrála až ve filmové verzi s M. Yorkem v roli Clifforda Bradshawa. Na Broadway se Kabaret vrátil opět v roce 1987. V současné době hraje postavu Sally Brooke Shieldsová. Československá premiéra se konala ve SD Brno 1.4. 1977 v režii Ivo Osolsobě. Poté se Kabaret objevil na všech hudebních scénách ČR. Americký muzikál KABARET se liší od všech amerických muzikálů, které se u nás uváděly hlavně tím, že se neodehrává v Americe, ale v Evropě, a to v Berlíně roku 1930-31. To město a ty roky byly pro Evropu osudové. To, co se v nich připravovalo a rozhodovalo, poznamenalo pak v dalších desetiletích celý svět a Evropu proměnilo v nejtemnější a nejkrvavější ze všech kontinentů. Děj je rámován prostředím průměrného berlínského kabaretu. Kabaret je spíš muzikál, přestože tu jsou – mimo jiné – i písničky jakoby z kabaretu. Formálně je to vlastně divadlo na divadle, které umožňuje otevřít další formalismus – divadla - v našem případě - kabaretu v životě. Divák by si tak měl uvědomit hrůznost doby, která pod symbolem svastiky zničila životy milionů lidi a z 20. století učinila největší lidská jatka v historii lidstva. Měl by si uvědomit, že na náměstích a ulicích našich měst se opět objevují tyto symboly a hesla. Měl by si uvědomit, kolik rasově motivovaných slovních i fyzických výpadů se dnes a denně kolem nás vyskytuje.
    Kabaretiér uvádí jednotlivá kabaretní čísla, která reagují na realitu života mimo kabaret. Dochází k jistému dialogu, k parodování konkrétních politických událostí a propojují se dva světy: ten reálný a svět kabaretu, přičemž jsou oba světy identické. Navíc svět kabaretu je vlastně zrcadlo, které je okamžitě – i když marně – nastavováno světu. A právě tuto marnost si člověk uvědomuje dvojnásob. Vidíme zdvižené pravice při písni „Zítřek patří nám“, jsme svědky konfliktu mezi Němcem a Židem, vzápětí na to se divák „baví“ při kupletu konferenciéra s opicí, o níž nás Kabaretiér přesvědčuje, že: vidět ji jeho očima, nepřidala by nám jak Židovka…. Divák se stává svědkem toho, že tento svět - kabaret se zcela nekabaretně a přitom nezadržitelně žene do záhuby. Účinek je o to silnější, že bezstarostnost veselých a zábavných prvků v tomto muzikálu převládá. Kabaret i přes všechna mementa, která obsahuje, je velmi zábavný. Jenže právě ten prudký kontrast mezi zábavností, sentimentalitou a tím, že se zdánlivě „nic neděje“, a krutostí, s jakou se dere na povrch „hnědé nebezpečí“, vyvolává mrazení v zádech.

    Julius Zeyer – Josef Suk: Radúz a Mahulena
    Premiéra: 6. listopadu 2004
    Pohádka o čtyřech jednáních o věrné lásce Radúze a Mahuleny, magurského prince a tatranské princezny, kteří museli až přes kruté protivenství dosáhnout svého štěstí, se těší již celé generace neutuchajícímu zájmu diváků. A plným právem, jedná se o totiž o dílo svým způsobem ojedinělé. Na jeho vzniku se podílely dva mimořádné zjevy českého umění přelomu 19. a 20. století – básník slova Julius Zeyer a básník tónů Josef Suk. Svědkem úspěšné premiéry bylo pražské Národní divadlo 6. dubna 1898, kdy hlavní roli Mahuleny vytvořila tehdejší první dáma českého jeviště Hana Kvapilová. Radúz a Mahulena se od té doby stal pevnou součástí repertoáru prakticky všech českých divadel. Radúze a Mahulenu mohli samozřejmě zhlédnout také šumperští diváci, naposledy to bylo v inscenaci Františka Čecha v roce 1987. O popularitu Radúze a Mahuleny se významným způsobem zasloužil televizní film režiséra Petra Weigla z roku 1970 s Magdou Vášaryovou a Janem Třískou v titulních rolích. Často a právem si dnes stěžujeme na úpadek jazykového vyjadřování a kultury jazyka. Zeyerova scénická báseň je přímo čítankovým příkladem krásy a půvabu českého jazyka. I to je jeden z důvodů, proč se vedení a dramaturgie Divadla Šumperk rozhodlo nabídnout v příštím sezoně tuto hru. Mělo by jít o představení, které upoutá zájem co nejširšího počtu diváků a osloví je obsahem, krásou jazyka, sílou příběhu a hudebním výrazem a současně přesvědčí, že i v globalizovaném světě jsou hodnoty cennější než zisk, moc a úspěch.

    Josef Kajetán Tyl: Paní Marjánka, matka pluku aneb Ženské srdce
    Premiéra: 15. ledna 2005
    Josef Kajetán Tyl byl nejvýraznější osobností českého divadla, ale i literatury ve 30. a 40. letech 19. století a stál v té době v centru národního a vlasteneckého dění. „Paní Marjánka“, která vznikla počátkem roku 1845 současně s první Tylovou sociální povídkou „Ze života chudých“, zahájila novou etapu ve vývoji Tylova dramatického díla. Odtud vedla již přímá cesta k dalším „obrazům ze života“ (Pražský flamendr, Paličova dcera, Bankrotář, Chudý kejklíř) i k vrcholným Tylovým báchorkám (Tvrdohlavá žena, Strakonický dudák) a historickým hrám (Kutnohorští havíři, Jan Hus). Po „Fidlovačce“ (1834) byla „Paní Marjánka“ druhou Tylovou hrou, která čerpala námět ze soudobého života. Hlavní dějovou zápletku převzal Tyl ze hry „Das Kind der Liebe“ (Dítě lásky), kterou napsal německý dramatik A. Kotzebue. Ovšem s převzatým námětem Tyl zacházel velice volně: zasadil příběh do českého lidového prostředí a pojal ho v demokratickém duchu. Do té doby žádný český dramatik nevyslovil tak jasně myšlenku o rovnosti lidí. Premiéra byla 9. března 1845 na scéně českého divadla v Růžové ulici.
    Tyl bývá právem nazýván básníkem české ženy. Právě paní Marjánkou zahájil bohatou galerii českých žen. Postavy paní Marjánky a Lidušky se staly předobrazem všech velkých ženských postav dalších Tylových her. V tomto dramatikově umění - napsat mimořádné příležitosti právě pro herečky - nebyl Tyl v české dramatice překonán dodnes. Druhým českým lidovým typem v „Paní Marjánce“ je šikovatel Sekáček, v němž je stejně jako v Marjánce oslavena lidová přímost, důstojnost a čistota charakteru. Od svého prvního uvedení dočkala se „Paní Marjánka“ mnoha inscenací - ale i mnoha úprav, často nešetrných, které dávaly Tylově hře podobu sentimentálního kalendářního příběhu - tomu se nová úprava pro Divadlo Šumperk zdaleka vyhýbá. Není nutné hledat novou myšlenku ve hře, v níž je hlavním tématem nesobecká láska a mravní čistota. A dnes, více než kdykoli jindy, potřebujeme čistá srdce, jaké má Paní Marjánka a šikovatel Sekáček. Srdce, která jsou schopna věrné lásky, která dokáží lásku rozdávat, opětovat i obětovat. Hra, vzhledem k době, kdy vznikla, v sobě samozřejmě nese silné prvky romantismu. Tento dramatický styl je pro dnešního diváka, zejména mladého, již téměř nepřijatelný, takže úprava bude sledovat hlavně to, aby jednání postav nepostrádalo životní realitu, aby se snadno přenesl do doby, kdy platily jiné morální a etické hodnoty než dnes. K tomu by měla napomoci i hudební složka této inscenace, které se ujal Petr Rezek

    Samuel Taylor: Nebožtíci přejí lásce
    Premiéra: 12. března 2005
    Hra i jméno tohoto divadelního autora, spisovatele a filmového scénáristy se na českém jevišti v Šumperku objevuje poprvé - půjde tedy o českou premiéru, ale navzdory tomu není pro českou diváckou obec úplně neznámý. Těžištěm jeho tvorby byl totiž film a k jeho nejplodnějšímu období patří 50. až 70. léta - doba, kdy spolupracoval s těmi opravdu nejslavnějšími režiséry, jako byli Alfred Hitchcock, Billy Wilder, George Sidney, George Seaton a Anatol Michael Litvak.
    Napsal téměř dvacítku filmových scénářů a mnohým z nich předcházela divadelní podoba. K nejznámějším patří např. Sabrina, The Eddy Duchin Story, Vertigo (Závrať), Goodbay Again (Opět sbohem), The Absent -Minded Professor (Roztržitý profesor), The Pleasure of His Company (Potěšení z jeho společnosti), Topaz. V sedmdesátých letech pak S. Taylora proslavila zejména filmová komedie Avanti! (1972), která proběhla kiny celého světa. Jeho původně divadelní komedie A Touch of Spring - (Dotek jara) doznala na filmovém plátně jen nepatrných proměn. Tato oddechová romantická komedie se odehrává v idylickém Římě, kam spolu se svou manželkou Dianou dorazí úspěšný americký podnikatel „Sandy“ Claiborne, aby si vyzvedl tělo svého otce, který zemřel následkem autonehody. Jde tedy o záležitost, která by se podle amerického zvyku měla vyřešit během několika hodin. V Itálii však tomu tak není. Naráží na italskou byrokracii, popřípadě i na neochotu řešit o svátcích problémy nějakých nevrlých puntičkářských Američanů. Diana se tedy vrací na druhou stranu oceánu a Sandy zůstává v Římě se svým problémem sám. Od tohoto okamžiku se začne rozvíjet kolotoč jazykových nedorozumění a různých událostí, které vyvrcholí v okamžiku, kdy se na scéně vynoří půvabná anglická dívka, začínající herečka, Alison Amesová a pátrá po těle své matky, která také zahynula při oné inkriminované autonehodě... Sandymu samozřejmě chvíli trvá, než všechno pochopí, ale pak přijme od osudu nabízený dar a vydá se ve šlépějích svého otce. Taylorova komedie je plná slovního humoru i vtipných situací, ale nejen to, autor touto komedií poněkud sardonicky kritizuje americkou puritánskou úzkoprsou morálku, která nutí lidi k přetvářce. Naši diváci měli možnost film s Jackem Lemmonem shlédnout pod názvem Nebožtíci přejí lásce a pod tímto názvem divákům šumperského divadla předkládáme i původní divadelní verzi v překladu Stanislavy Kellnerové.

    Město Šumperk zastoupené Městským úřadem Šumperk, odborem ŠBV, vyhlašuje výtvarnou soutěž na téma „Šumperk ve středověku, život ve středověku.“

    Do soutěže se mohou přihlásit všechny šumperské mateřské, speciální, základní, umělecké i zvláštní školy. Soutěž bude hodnocena ve třech kategoriích:

  • 1. kategorie děti ve věku 3 – 6 roků
  • 2. kategorie děti ve věku 7 – 10 roků
  • 3. kategorie děti ve věku 11 – 15 roků

    Z každé školy můžete do soutěže přihlásit maximálně 10 obrázků vytvořených kteroukoliv výtvarnou technikou z každé kategorie. Děti je nutné vést a objasnit jim například na základě příběhu, kdo v době středověku v Šumperku žil, jak se lidé oblékali, jak pracovali, které významné události se ve městě odehrávaly. Dílka můžete doručit osobně nebo zaslat poštou nejpozději do 27. května 2004 na adresu: Městský úřad Šumperk, odbor ŠBV, Jesenická 31, 789 93 ŠUMPERK – obálku označte „Slavnosti města Šumperka 2004 – výtvarná soutěž“. Při osobním dodání: budova Městského úřadu Šumperk na Jesenické ulici č. 31, II. NP, č. dveří 202, 201 Ing. Josef Mikulec – vedoucí odboru. Každý obrázek musí být na zadní straně čitelně označen: název školy, razítko a jméno a věk dítěte. Soutěž se uskuteční v sobotu 29. 5. 2004 v rámci Slavností města v době od 9.30 do 16 hodin, kdy přímo návštěvníci budou anonymně hodnotit dílka z každé kategorie, která budou vystavena. Na závěr slavností – sobota 29.5. 2004 v 18 hodin proběhne vyhlášení vítězů.

    Kontaktní osoba: Bc. Lenka Tkadlecová, koordinátorka cestovního ruchu pro Město Šumperk, tel.: 583 214 901, 777 556 743, e-mail: lenka.tk@tiscali.cz

    VÝTVARNICE SE SEŠLY V MUZEU NA SPOLEČNÉ VÝSTAVĚ

    Pětice výtvarnic ze Šumperka a blízkého okolí, jež pojí přátelské a v minulosti i pracovní vztahy, si začátkem dubna dala „dostaveníčko“ ve výstavní síni Vlastivědného muzea. Na výstavě nazvané příznačně Setkání jsou k vidění nejen kresby Anežky Kovalové, Miloslavy Prokůpkové, Věry Kovářové a Aleny Crhonkové, ale také křehké dřevěné plastiky z dílny Dagmar Koverdynské. Obdivovat je mohou návštěvníci výstavní síně do 16. května. „Pozornost současnému umění a regionálním autorům jsme věnovali i v minulosti. Nyní přicházíme s výstavou generačně i umělecky spřízněných výtvarnic,“ říká kurátorka výstavy Alena Turková a prozrazuje, že největším „oříškem“ bylo neobvyklou dámskou jízdu citlivě uspořádat. Vedle vaječných temper a tichých uhlových kreseb bez okras, které jsou základními prostředky výtvarného vyjádření Anežky Kovalové, se tak objevují pestré litografie ze světa fantazie a snů přerovské rodačky Věry Kovářové, jež dnes žije a tvoří v Šumperku a v nedalekých Rejcharticích. Čistá příroda z okolí Drozdovské Pily dýchá na diváka z grafik, jemných pastelů a fotografií Aleny Crhonkové, naopak humor a „ženský“ pohled na svět nabízí šumperská rodačka Miloslava Prokůpková, která rodné město navštěvuje pravidelně při svých pracovních cestách z Prahy do velkolosinské ruční papírny. Své kolegyně pak jemnými dřevěnými plastikami, madonami a nástěnnými reliéfy doplňuje řezbářka a sochařka Dagmar Koverdynská. „Setkáním“ chtějí šumperští muzejníci zavést tradici společných výstav regionálních autorů. Příští rok tak zamýšlejí dát prostor mladé generaci místních výtvarníků. -zk-

    Redakce KŽŠ využila neobvyklého „Setkání“ a přítomných autorek se zeptala, jak se cítí ve společnosti dalších čtyř výtvarnic (1. otázka). S Miloslavou Prokůpkovou a Věrou Kovářovou, které v minulosti vytvářely „slupku“ Kulturního života Šumperka, hovořila o práci na tomto kulturním měsíčníku (2. otázka) a také o tom, zda by v budoucnu byly ochotné se ke „kreslení“ pro Život vrátit (3. otázka).

    Miloslava Prokůpková
    1. Cítím se velmi dobře. Bohužel v poslední době nemám na volnou tvorbu příliš čas, takže příprava na výstavu pro byla poněkud hektická, protože jsem v poměrně krátké době musela dát dohromady hned několik věcí.
    2. Na tu práci vzpomínám ráda, s Kulturním životem jsem strávila prakticky třináct let, takže ten vztah byl velmi úzký.
    3. Pravdou je, že nemám moc času. Na druhou stranu, již jsem si docela od tvorby titulních stran odpočala, takže by se mi to mohlo dělat dobře. Nejtěžší je vždycky vymyslet koncepčně celý rok, podobná témata jako v KŽŠ vlastně nyní uplatňuji v kalendářích pro velkolosinskou papírnu.

    Věra Kovářová
    1. Jsem určitě v dobré společnosti. Když mě muzeum oslovilo, byla jsem zvědavá, jak si s konečnou podobou výstavy poradí. Docela mě překvapilo, že zdánlivě nesourodé práce se mohou díky citlivému uspořádání a promyšleným přechodům vzájemně doplňovat a vytvořit zajímavý celek.
    2. Musím přiznat, že mě mrzelo, když naše spolupráce po dvou letech skončila. Myslím si, že díky kresbám na titulních stranách se tento měsíčník tak trochu vymykal z množství jiných časopisů na stáncích.
    3. Určitě se nebudu bránit.

    Anežka Kovalová
    1. To je opravdu záludná otázka, protože jsem nad tím nepřemýšlela. Beru to jako dobrou příležitost, neboť v běžném i pracovním životě se dnes již potkáváme velice zřídka.
    3. Zajímavé by to určitě bylo. Vzhledem k tomu, že dělám volnější věci, musela bych se trošku přizpůsobit, ale domnívám se, že bych to zvládla.

    Alena Crhonková
    1. Cítím se velice dobře, protože je všechny znám a mám pocit, že naše vidění světa je docela podobné. Upřímně však musím přiznat, že výhodou samostatných výstav je větší ucelenost. Pro diváky je ale možná atraktivnější toto pojetí.

    Dagmar Koverdynská
    1. Líbí se mi, jak muzeum výstavu nainstalovalo. Podobné setkání autorů regionu tady chybělo, naposledy jsme se totiž společně setkaly před šesti lety při Šumperském trienále. „Dámská jízda“ přináší nový pohled a je to určitě dobrý nápad.
    Rozhovor vedla Zuzana Kvapilová

    DDM Vila Doris a PC Šumperk zvou na poetický večer z cyklu pořadů Via Lucis … Poezie, jak jsi pořád krásná

    Čtvrtek 13. května v 18.30 hodin v sále Vily Doris

    Recituje a slovem provází Miroslav Kovářík, autor a interpret poetických montáží a klubových představení. Hostem večera bude písničkář a básník Milan Šťastný. Miroslav Kovářík (1934) založil v šedesátých letech 20. století Docela malé divadlo, jež stačilo během sedmileté existence inscenovat kolem dvaceti titulů a vytvořilo i zvláštní interpretační styl. Kromě pořadů americké beatnické poezie bylo první, které po létech uvedlo na divadelně poetické jeviště básně Ortena, Zábrany, Koláře, Blatného, Diviše a Slavíka. Jako vůbec první scénicky představil poezii Václava Hraběte a básnický manifest Znamení moci Jana Zahradníčka. Po rozpuštění divadla působil jako konferenciér folkových pořadů a festivalu Porta. Je známý coby autor a interpret poetických montáží a klubových představení, v nichž se jeho charakteristický přednes básní „ve stavu zrodu“ stal novou kvalitou české interpretační kultury. Od roku 1990 působí rovněž jako rozhlasový autor, moderátor a recitátor v pořadech Dobré jitro, Zelené peří a poetická nokturna Českého rozhlasu, stanice Praha. Jeho repertoár zahrnuje široké spektrum autorů, od klasické poezie Máchovy po nejmladší básnickou generaci. Od roku 1980 pravidelně reprízuje s kytarovým duem J. Pertl – V. Prejzek v klubech a komorních divadlech pořady z poezie J. Kainara, J. Ortena, V. Hraběte a J. Zahradníčka. V Šumperku se pravidelně v květnu účastní vyhlášení výsledků literární soutěže O Šumperského havrana. .   


  • Doporučit tento článek přátelům na FacebookuSdílet na Facebooku Poslat známému e-mailem upozornění o tomto článkuUpozornit známého Verze pro tiskTisknout NahoruNahoru

    NA FLÁM FEST ZADARMO


    Hrajte s REJEM o 5 vstupenek na FLÁM FEST, který se uskuteční na zábřežském bazénu v sobotu 9. září. Stačí, když pošlete správnou odpověď na soutěžní otázku a budete mít špetku štěstí při losování. Příští týden zveřejníme jména pěti šťastlivců, kteří půjdou na festival zadarmo.

    Soutěžní otázka:

    Kolikátý ročník Flám festu se letos uskuteční?

    A) druhý
    B) čtvrtý
    C) šestý

    Odpovědi posílejte do čtvrtka jako SMS ve tvaru ODPOVĚĎ, JMÉNO, BYDLIŠTĚ na číslo 605 854 541. (Cena jedné SMS odpovídá standardní textové zprávě dle ceníku vašeho tarifu.)


    VYHODNOCENÍ

    Vstupenku na novou animovanou komedii EMOJI VE FILMU, kterou promítá šumperské kino OKO až do 23. srpna, vyhráli Petra Jelínková z Nového Malína, Adéla Borseníková ze Sobotína a Daniel Poštulka ze Šumperka.
    Blahopřejeme! Výhra na vás čeká v pokladně kina OKO Šumperk.