KULTURA

"Z názvů mých dokumentů se dá sestavit návod na plnohodnotný život,"

1. prosince 2002, 17:59, Stanislava Marešová
  (REJ) říká velikán dokumentárního filmu Jan Špáta. Přijal pozvání pořadatelů a spolu se svým bývalým žákem, nynějším kolegou Martinem Štollem, přijel do Šumperka představit společnou knihu nazvanou Okamžiky radosti.
  REJ - V dalším z pořadů Via Lucis pořádaných Vilou Doris se mohli příznivci komorních programů a besed již podruhé setkat s kameramanem, režisérem, dokumentaristou a profesorem pražské FAMU Janem Špátou. Ten přijal pozvání pořadatelů a spolu se svým bývalým žákem, nynějším kolegou Martinem Štollem, přijel představit společnou knihu nazvanou Okamžiky radosti. Martin Štoll osvětlil vznik knížky: „Knížku jsme psali asi tři roky proto, aby to, co řekl pan profesor, zůstalo zachováno.“

   Kniha rozhovorů „studenta“ s profesorem se poprvé představila na letošním Tourfilmu, kde se také Jan Špáta dočkal dalšího ocenění –za celoživotní dílo v dokumentárním filmu s turistickou tématikou. Jan Špáta má již ocenění na šest desítek. Své zatím poslední dostal 28. září od prezidenta Havla. I když své povolání dokumentaristy již pověsil na hřebík před čtyřmi lety, smyslem života mu stále zůstal dokumentární film. V dnešní době se kromě vyučování na FAMU věnuje i publicistice.

   Uznávaný dokumentarista přivezl do Šumperka tři filmy. První z roku 1970, nazvaný „Svítí slunce?“, zachycuje osud horolezce, který přišel o zrak, ale své vášně se nevzdal. S poněkud odlišným tématem pracuje dokument ze série GEN, odvysílaný Českou televizí. Film z roku 1996 zachycuje manželství stárnoucího Karla Kachyni a jeho mladé ženy. Poslední film s netradičním názvem „777 sekund v Československu“, natočený v roce 1992, má symbolizovat kameramanovu lásku k vlasti. Dokument se odlišuje od ostatních Špátových děl především svou klipovou formou. Jak sám tvůrce říká, je škoda, že film byl dokončen zrovna v době rozpadu Československa.

   Jan Špáta natočil kolem tři sta filmů. „Dokumentární film je velké dobrodružství, člověk totiž nikdy neví, co se v příští minutě stane. V hraném filmu víte, jaký přijde záběr, jaká scéna bude následovat…. Dostával jsem nabídky i na hrané filmy, protože jsem začínal jako kameraman českých režisérů, kteří mě chtěli mě mít s sebou. Mě ale lákal dokument.“

   Během večera vyšel čas i na dotazy diváků a posluchačů. Kromě námětu na natočení dokumentu o současném panu prezidentu Václavu Havlovi se Janu Špátovi dostalo i otázky, co lze chápat pod označením „Hrob mrtvého diváka“ ve druhé kapitole knihy Okamžiky radosti. „Když se film povede a já vidím v očích diváka ty rozzářené ohníčky, mám chuť mu postavit pomník a klást mu tam věnce jako poděkování za jeho zájem,“ vysvětli s úsměvem Špáta.


Doporučit tento článek přátelům na FacebookuSdílet na Facebooku Poslat známému e-mailem upozornění o tomto článkuUpozornit známého Verze pro tiskTisknout NahoruNahoru