KULTURA

Rozčílí mě, když někdo prohlásí : "To jsem zvědav, jak si s tím poradí,"

6. května 2002, 05:55, Stanislava Marešová
Rozčílí mě, když někdo prohlásí : "To jsem  zvědav, jak si s tím poradí,"   REJ - říká DANA HÁBOVÁ, drobná dáma známá především svým hlasem. Patří k naší překladatelské špičce. Překládá do češtiny filmy, knihy Woodyho Allena, simultánně tlumočí při konferencích a každoročně i na Karlovarském filmovém festivalu. S potěšením sleduje obyčejné lidi v tramvaji nebo na ulici a poslouchá, jak mluví.
  REJ - říká DANA HÁBOVÁ, drobná dáma známá především svým hlasem. Patří k naší překladatelské špičce. Překládá do češtiny filmy, knihy Woodyho Allena, simultánně tlumočí při konferencích a každoročně i na Karlovarském filmovém festivalu. S potěšením sleduje obyčejné lidi v tramvaji nebo na ulici a poslouchá, jak mluví. Fascinuje ji totiž bohatost našeho jazyka.

   "V poslední době je častým cílem mého zájmu mobilní telefon. Ne že bych poslouchala cizí rozhovory, ale lidé si neuvědomí, že mluví někdy až moc nahlas. Tuhle šla paní a mluvila s kýmsi telefonem a já zaslechla jen jak říká - dobroš. Takové obyčejné zajímavé slovo a skoro si ho neuvědomíme. Čeština má tolik možností, jak jedinou věc vyjádřit. I na to z amerických filmů dobře známé ´Je to v pořádku´ lze najít spoustu českých hovorových variant. Divím se, že ještě nikoho nenapadlo při tlumočení filmu větu jako It´s OK přeložit jinak než Je to v pořádku."

Proč jste se stala zrovna tlumočnicí? Někteří lidé mají svůj vysněný cíl již od mládí a pak za ním cílevědomě jsou přes překážky i nástrahy života.
"Už na střední škole jsem se učila jazyky. Tehdy to ale byla francouzština. K angličtině jsem se dostala později a úplně mě uchvátila. Byla jiná. Když jsem se pak po gymnáziu hlásila na vysokou, rodiče usoudili, že nejlepší bude, aby se dcera učila jazyky. Na překladatelství jsem se dostala právě zásluhou francouzštiny."

Jako tlumočnice a překladatelka jste musela poznat spoustu zemí...
"Nevím, proč si to každý myslí. Navštívila jsem sice cizí země, ale jako každý jiný turista. Tlumočníci nemají žádné stáže v cizině. Jazyk jsem se učila doma, hlavně z filmů. Z nich se totiž dá skvěle odposlouchat výslovnost."

Ale žila jste přece v Indii?
"To sice ano, ale to je dávno. Byla jsem tam s rodiči na čtyři měsíce. Ani jsem nechodila do tamní školy, učila jsem doma, protože mě po návratu čekaly zkoušky."

Pamatujete si ještě na svou první knížku, kterou jste si přečetla v angličtině?
"Na první si pamatuji docela přesně. Ležela jsem tehdy v nemocnici. Byla to taková braková literatura, nějaký románek o dívkách, jejích láskách, sexu a tak. Nerozuměla jsem tehdy ještě všem slovíčkům, ale i tak jsem pochopila, že se děj odehrává v kavárně, a že ten opustil tuhle..."

Nenapadlo Vás někdy, že byste mohla angličtinu učit? Co třeba Vaše děti, pomáháte jim doma s učením jazyků?
"Rozhodně ne. Neučím ani vlastní děti (syn a dcera). Dcera je už dospělá, syn se hlásí na gymnázium. Když jsem mu jednou pomáhala s úkolem, narazili jsme na jedno slovíčko, už ani nevím, které to bylo, snad jedno z těch základních, a on mi tvrdil, že se ho ještě neučili … Aby člověk věděl, co se děti právě ve škole učí, musel by si přečíst celou učebnici od první lekce, protože i když se podívá na předcházející lekci, neví co a jak."

Zamlouvají se Vám dnešní učebnice angličtiny?
"Nejsem pedagog, takže to nemohu posoudit. Ale když jsem se dívala na knížky, ze kterých se učil syn, připadalo mi, že jsou všechny dělány jako testy. Tady vám chybí kousek věty, jindy doplníte něco jiného. V takovém doplňování pak záleží jen na tom, kdy se člověk strefí a kdy ne. Vzpomínám si, že když děti začínaly s angličtinou, měly knížky, ve kterých jsou postavičky, něco mezi zvířátkem a člověkem, a ty mají své příběhy."

Překládáte knížky a hry Woodyho Allena. Setkala jsem se s ním?
"Před několika lety jsem se vypravila do New Yorku, dokonce jsem našla i bar, ve kterém Woody někdy hrává, když netočí zrovna film. Měli jsme štěstí, byl čtvrtek a on tam zrovna byl. Když jsme vystáli dlouhou frontu na lístky, protože pokud je nemáte už zakoupené, musíte čekat, jestli na vás vůbec zbudou, dostali jsme se dovnitř a on už hrál. Nemluvila jsem s ním. Zkusila jsem to, dokonce jsem troufale napsala na kousek papíru své jméno a připsala, že jsem překladatelka jeho knih z Prahy, z Československa. Napsala jsem Československo, aby jim to vůbec něco řeklo. Jeho asistentka za mnou pak přišla. Byla velice překvapená. Řekla, že by se Woody se mnou sešel, ale že pokaždé jakmile dohraje, odchází zadním vchodem, kde na něj čeká auto… Myslím, že byli překvapeni, že se Woodyho knihy dostaly až k nám. Sám Woody Allan netušil, že se překládají do tak vzdáleného jazyka."

Kromě překládání knih ale také tlumočíte. Třeba filmy na Karlovarském festivalu.
"Tlumočení filmů na festivalu nebo na Letní filmové škole je asi nejzajímavější. Musíte totiž divákům v sále zpřístupnit promítaný film. Většinou si vyžádám, pokud to jde, scénář, aby se mi nestalo, že něco zkomolím… Přesto na jednom ročníku nastala komická situace. Tlumočila jsem film, ve kterém se dva herci ocitli na zahradě. Jedna postava s pýchou ukazoval druhé takovou bedýnku, snad kompost, a mluvila o čemsi, co jsem nedokázala přeložit. Nebylo to ani vidět, jen se o tom pořád mluvilo… Musela jsem přiznat divákům, že nevím, o co se jedná, ale že podle mého názoru to asi budou žížaly... Diváci se samozřejmě smáli a já tlumočila dál. Nakonec jsem se zašla zeptat režiséra, který byl na festivalu a ten mi potvrdil, že to skutečně byly žížaly. Takové ty velké z Kalifornie."

Tlumočíte také vědecká sympozia a semináře.
"Na imunologickém semináři, kde jsem jednou byla jako začínající tlumočnice, musíte znát nejen běžnou slovní zásobu, ale i výrazy týkající se těla, orgánů, pokožky atd. Většina lékařů z podobných seminářů mluví anglicky, ale často mezi zahraničními účastníky bývají i cizinci, Španělé či Portugalci. Jejich angličtina je hrozná. Spoustu slov si upravují do rodného jazyka a pak vznikají různé zkomoleniny… Při tlumočení nikdy nevíte. Musíte si pořád hromadit slovní zásobu. Někdo může citovat Bibli nebo Shakespeara."

Nejvíce si Vás ale lidé spojují se simultánním tlumočením války z Perského zálivu či z nedávného 11. září.
"Obě dvě situace nebyly dvakrát příjemné, jako ostatně není „příjemná“ žádná válka či agrese… Loni v září jsem se zrovna vracela letadlem domů… Po pár hodinách jsem zasedla s kolegy ve studiu ČT a sledovala vysílání CNN. Měli jsme dost času, protože se mezi zprávami vysílaly i různé besedy s experty a odborníky. Mohli jsme tedy zprávy ze CNN odkoukat a připravit si překlad. Většinou se vysílalo na CNN pořád dokola prohlášení amerického prezidenta, takže i další tlumočníci, kteří přišli po nás, překládali totéž. Vznikly asi dvě nebo tři verze projevu, který byl velice emotivní."

Co Vás na práci baví ze všeho nejvíc?
"Překládání filmů. Když dostanu film k otitulkování, většinou si ho nechávám doma co nejdéle. Dostanu scénář a kazetu. Dříve jsem chodila na projekci, ale dnes dostanu záměrně nekvalitní videokazetu. Distributor se tak brání kopírování, jenže pro mě je těžké z kazety, na které vidím rozmazané obličeje nebo šedivé šmouhy, poznat výraz lidské tváře. To je dosti důležité, titulky se upraví podle toho, jak na sebe postavy mluví. Při titulkování filmu V ložnici jsem například měla scénu, ve které byly postavy v noci v lese. Já na videu viděla jen tmu. Nejhorší ale bylo, že v tom lese byl ještě někdo třetí, kdo je pozoroval. Mluvilo se o něm, ale já nevěděla, jestli je mladý nebo starý. Nemohla jsem ho nějak označit."

Vzpomínáte na filmy, které jste překládala?
"Jistě. Ne sice na všechny, v poslední době na Kachní polévku nebo na film V ložnici. Taky jsem si vzpomněla na Forresta Gumpa, nedávno byl v televize, ale už nadabovaný… Když je film špatně nadabovaný, hlavně filmy ne moc kvalitní, je to mnohdy hrozné. Někdy vynechají to, co je ve filmu důležité. Když se ve scéně objeví noviny a palcovým titulkem, obyčejně se tento titulek váže k filmu a děj se od něj odvíjí dál. Ve spoustě filmů ale titulek nepřeloží a divák, který neumí anglicky, neví, že došlo třeba k potopení lodi …Překládala jsem Noc na zemi, Dannyho parťáci, Formanova Muže na měsíci."

Dokáže Vás něco při práci rozčílit?
"Chybějící stránky ve scénáři – obvykle ty, kde je těžký nesrozumitelný dialog nebo nějaký složitý vtip. A při tlumočení mě někdy rozčílí špatné technické podmínky nebo řečníci, kteří prohlásí: To jsem zvědav, jak si s tou hříčkou tlumočníci poradí."

Kromě angličtiny mluvíte i dalšími jazyky?
"Studovala jsem v mládí francouzštinu, něco mi v paměti zůstalo. Ne sice tolik, abych mohla teď, kdyby sem vrazil Francouz, s ním plynně komunikovat, ale výkřik hoří , hoří byl pochopila … Na škole jsme se také učili povinně ruštinu, tu jsem už ale úspěšně zapomněla."

V jednom z Vašich starších rozhovorů jsem se dočetla, že když Vás něco rozčílí nebo napadne, píšete do novin fejetony.
"Kdysi jsem psala do Lidových novin, teď už ne."

A nepomýšlíte jako jiné známé osobnosti na vydání své knihy?
"Myslíte pamětí nebo kuchařky? (smích) To ne..."


Doporučit tento článek přátelům na FacebookuSdílet na Facebooku Poslat známému e-mailem upozornění o tomto článkuUpozornit známého Verze pro tiskTisknout NahoruNahoru

NA FLÁM FEST ZADARMO


Hrajte s REJEM o 5 vstupenek na FLÁM FEST, který se uskuteční na zábřežském bazénu v sobotu 9. září. Stačí, když pošlete správnou odpověď na soutěžní otázku a budete mít špetku štěstí při losování. Příští týden zveřejníme jména pěti šťastlivců, kteří půjdou na festival zadarmo.

Soutěžní otázka:

Kolikátý ročník Flám festu se letos uskuteční?

A) druhý
B) čtvrtý
C) šestý

Odpovědi posílejte do čtvrtka jako SMS ve tvaru ODPOVĚĎ, JMÉNO, BYDLIŠTĚ na číslo 605 854 541. (Cena jedné SMS odpovídá standardní textové zprávě dle ceníku vašeho tarifu.)


VYHODNOCENÍ

Vstupenku na novou animovanou komedii EMOJI VE FILMU, kterou promítá šumperské kino OKO až do 23. srpna, vyhráli Petra Jelínková z Nového Malína, Adéla Borseníková ze Sobotína a Daniel Poštulka ze Šumperka.
Blahopřejeme! Výhra na vás čeká v pokladně kina OKO Šumperk.