KULTURA

Bohdan Sláma: "Ty lidi to spíš vnímali jako nějaký home-video ze svatby..."

12. listopadu 2001, 05:31, jar
Bohdan Sláma: "Ty lidi to spíš vnímali jako nějaký home-video ze svatby..."    OLOMOUC - Nový český film Divoké včely přijeli do Olomouce propagovat jeho režisér Bohdan Sláma a představitel Káji, neherec, Zdeněk Raušer. Na tiskovce byl režisér upovídaný, Zdeněk naopak zakřiknutý. Zkrátka Kája z filmu.
   OLOMOUC - Nový český film Divoké včely přijeli do Olomouce propagovat jeho režisér Bohdan Sláma a představitel Káji Zdeněk Raušer. Na tiskovce byl režisér upovídaný a Zdeněk naopak zakřiknutý. Zkrátka Kája z filmu.

Kdo přišel s nápadem natočit film o filmu tak, že si v něm nevykrádáte většinu stěžejních scén filmu?

Sláma: Já takový filmy nenávidím. Nenávidím je proto, že se snaží publiku vsugerovat iluzi, že film je strašně dynamickej, že je hrozně akční a snaží se diváka převálcovat všema těma zvukama a efektama… My jsme si řekli, že ten náš film je jinej, a hned tu byl problém, jak ten film o filmu udělat. Já jsem z toho byl trochu vystrašenej, jakože bych měl ten film šmikat po takových krátkých kouskách. Pak přišel Jarda Dušek a říkal: "Hele, podívej se, nebudem se s tím matlat, my se za ten film nestydíme, my ho máme rádi…" A dostal nápad, že uděláme takovou mystifikaci, že jako ti herci - Táňa Vilhelmová, Pavel Liška a Jarda Dušek - v tý vesničce, kde jsme natáčeli, zůstanou. Oni to udělali rádi, protože mají ten film rádi. Tak jsme natočili něco jako pseudoreportáž. Myslím si, že to vyšlo. Alespoň v tom, že je to jiný.

V souvislosti s Táňou, nenaštvali se v Rýmařově tak trošku na ni?

Sláma: Na Táňu?

Ona řekla něco v tom smyslu, že je to taková krásná prdel světa...

Zdeněk: Né...

Sláma: No, ale Rýmařov to je ještě velkoměsto proti Jiříkovu, že jo...

Jak jste vlastně přišli na Jiříkov?

Sláma: Já jsem chtěl natáčet právě v tom kraji, protože to tam znám už od dětství. Fascinuje mě ta tamní zvláštní atmosféra - to jak tam ti lidi žijou. Taky jsem tam chtěl natáčet proto, že mi to přišlo pro film tak správně výrazný. Hned od začátku jsme tam jezdili s kameramanem a hledali jsme obraz uzavřený, klaustrofobický vesnice. Hledali jsme dlouho a nakonec jsme našli ty bytovky v Jiříkově, který jsou nejen úžasně fotogenický, ale taky ta komunita lidí, co tam žije, je velice svérázná. Podobnou snad najdete už jenom někde na Ukrajině nebo v Rumunsku.

První promítání filmu proběhlo právě v Jiříkově. Vzali tamní lidé film za svůj?

Sláma: On kdyby to byl dokument, tak je to něco jinýho, ale on je to hranej film. Ty lidi to spíš vnímali jako nějaký home-video ze svatby a nějak neměli čas vnímat příběh. Ta projekce byla právě tím specifická. Já jsem ty lidi ani náhodou nechtěl nějak zesměšnit nebo vynášet jejich bídu na povrch. Co pro mě ale bylo pozitivní, bylo, že to ty lidi vzali s humorem, v tý nadsázce, ve který jsme to dělali. V tom filmu viděli vlastně to, co je na nich kouzelný.

Měl jste problém skloubit herce s neherci?

Sláma: Popravdě řečeno, vůbec ne. Naopak to byla práce hodně inspirativní pro herce, neboť neherci jsou spontánní. Ve filmu jde především o to, jaká osobnost stojí před kamerou, jaký má charisma, jaký má sebevědomí. Je pak jedno, jestli je to divadelní herec nebo neherec. Důležitý je zbavit se ostychu a rozumět tomu, co má figura představovat. Byla to určitě zkušenost pro herce. Ti když stojí vedle neherce, tak si vůbec nemůžou dovolit být umělí, protože ta umělost se ještě znásobí. Bylo pro ně přínosem hrát například se Zdeňkem, který neměl s hraním vůbec žádné zkušenosti, protože do těch jeho očí jim prostě nešlo lhát. No a když se neherci zbaví ostychu a dělají před kamerou, čemu rozumí, tak v tom taky není problém.

Jaké to bylo pro vás, Zdeňku, hrát s panem Liškou, s panem Duškem…?

Zdeněk: Pěkný.

Jak jste prožíval změny ve scénáři?

Sláma: No ono například když jsem se dozvěděl, že tu Božku bude hrát Táňa, tak mi vyšly najevo další možnosti, jaká by mohla postava Božky ještě být. To samý se Zdeňkem. Já jsem po něm nemohl chtít, aby hrál něco, co necejtí, co není. Myslím si totiž, že to hlavní je přirozenost vyjádření, o tu šlo.

Jak jste našel Zuzanu Krönerovou?

Sláma: My jsme hledali představitele Káji i na Slovensku. No a Zuza tam učí budoucí herce. Jak jsme ji viděl, uvědomil jsem si, že ona už hrozně dlouho nenatočila v Česku film. Pak jsem ji viděl v divadelním představení a došlo mi, že je to přesně to, co hledám pro tu Lišajovou, pro mámu Božky. Ono totiž, kdyby se k tý roli dostal špatnej herec, tak by nebylo těžký sklouznout k parodii na tu postavu. Když si tam obsadíte silnýho herce, kterej má obrovský charisma, tak tý postavě vdechne něco jedinečnýho a neopakovatelnýho. Zuza Krönerová je obrovská herečka a má to obrovský charisma. Když pak hraje tu oblastní "dámičku", která mává s těmi chlapy, tak to dělá s takovým úžasným půvabem, kterej přesně sedí k té postavě.

Co bylo impulsem k natočení tohoto filmu?

Sláma: Ten film vznikl, protože jsem cítil, že je důležitý udělat film s postavami, který jsou bezelstný. Doba mi přijde taková, že převálcuje všechno, co se neumí bránit, co neumí obstát. A mně přišlo důležitý udělat film o postavě, teda postavách, který jsou hrozně křehký a bezelstný. Já těmhle postavám fandím, protože fandím právě té lidské křehkosti.

Bylo těžké získat a obsadit Jaroslava Duška?

Sláma: Těžký to nebylo, protože Jardovi se líbil scénář. Popovídali jsme si o tom a já jsem mu řekl, jakou bych chtěl, aby tam hrál figuru. Jarda se pro to zapálil a potom už jenom hořel. Nechal si narůst obrovský vousy. Asi tři měsíce chodil s takovým jako knírem. Známí ho v Praze potkávali a nepoznávali. Myslím, že Jarda do toho šel jako ti ostatní herci, že od těch ženskejch, se kterýma tam hraje, chytil takovou tu jejich spontánnost. On je opravdu tvořivej herec, takovej rotující vír, který strhává všechno, co má kolem sebe, a na všechno hned reaguje.

A jaké to bylo pro vás, Zdeňku, stát před kamerou?

Zdeněk: No, pro mě to byl pocit teda...

Někdo z davu: Vy pořád ještě hrajete...!

(Smích)

Sláma: On nám teda hlavně ze začátku vůbec nevěřil, že jsme ňácí filmaři, že jo...

Zdeněk: No vůbec...

(Smích)

Sláma: On si myslel, že si z něho někdo dělá prdel. Potom to ale bylo takový, že, samozřejmě, pokud někdo chce někoho přivýst k hraní, tak si musí získat jeho důvěru, co…? Taky bys nešel s někým, komu bys nevěřil, že ne?

Zdeněk: (Vrtí hlavou.)

Sláma: Ostatní herci na něj hrozně reagovali a říkali: "No, to je přesně ten Kája, on to v sobě má…" No a Zdeněk pak ztratil ostych, že jo?

Zdeněk: Mmm.

(Smích)

Sláma: Neděste ho...

Mluvil jste o přirozenosti, ale na druhé straně ve filmu používáte dosti radikálně stmívačky a roztmívačky. Je to velice efektivní. Co vás k tomu dovedlo?

Sláma: Ona je jedna věc, co se děje na plátně, jak ty postavy jednaj, ale druhá věc je, že to není subjektivní vyprávění. Použití té stmívačky, stejně jako hudby, to je takový ten odstupný, zcizovací moment. Když se to plátno zatmí, tak si divák uvědomí, že příběh je jenom něco, co se odehrává na plátně a má možnost nahlídnout na to zvnějšku.

Bylo těžké získat na film finance?

Sláma: Po pravdě řečeno, ono to vlastně bylo jednoduchý. Bylo to jednoduchý proto, protože ten scénář dostal podporu od fondu kinematografie… takže my jsme hned na začátku měli pět milionů z tohoto fondu. Scénář taky zaujal lidi v televizi, no a potom už žádný jiný peníze do filmu nešly. My jsme neměli žádnýho jinýho sponzora. Film vznikal ve velice úsporných podmínkách, ale na druhé straně prostředky, který jsme měli, nám umožnily natočit film tak, jak jsme chtěli. Druhá věc byla, že herci do toho šli a nechtěli peníze dopředu. Bez toho bysme ten film taky nenatočili. S kameramanem jsme měli takovou koncepci, která umožnila velice lehký snímání. My jsme si řekli ne, nebudeme ten film zatěžovat technikou, půjdem jenom po postavách, budeme blízko u nich. Ani jednou jsme nepoužili jeřáb nebo vozejčky a takový ty věci, který jenom zatěžujou rozpočet.

Pije se v té vesnici vůbec něco jiného než "zelená"?

Zdeněk: No, Jiříkov teď vypálil slivovici...


Doporučit tento článek přátelům na FacebookuSdílet na Facebooku Poslat známému e-mailem upozornění o tomto článkuUpozornit známého Verze pro tiskTisknout NahoruNahoru

DO KINA ZADARMO


Hrajte s REJEM o tři vstupenky na novou animovanou komedii EMOJI VE FILMU, kterou promítá šumperské kino OKO až do 23. srpna. Stačí, když pošlete správnou odpověď na soutěžní otázku a budete mít špetku štěstí při losování. Příští týden zveřejníme jména tří šťastlivců, kteří půjdou do kina zadarmo.

Soutěžní otázka:

Kde se odehrává děj animované komedie Emoji ve filmu?

A) uvnitř mobilního telefonu
B) uvnitř mrazáku na zmrzlinu
C) uvnitř lidského těla

Odpovědi posílejte do čtvrtka jako SMS ve tvaru ODPOVĚĎ, JMÉNO, BYDLIŠTĚ na číslo 605 854 541. (Cena jedné SMS odpovídá standardní textové zprávě dle ceníku vašeho tarifu.)


VYHODNOCENÍ

Vstupenku na hudební přehlídku REVIVAL INVAZE, která se uskuteční v pátek 25. srpna v Pavlínině dvoře v Šumperku, vyhráli Pavlína Lešovská ze Šumperka, Martina Hejduková z Velkých Losin, Radka Pospíšilová z Kolšova, Petr Fišer ze Šumperka a Edita Mederová z Rejhotic.
Blahopřejeme! Výhra na vás čeká v pokladně DK Šumperk.