SPORT

Bývalý kapitán fotbalové reprezentace, který naháněl Messiho, tvrdí: Doba je jiná, provází ji lenostROZHOVOR

28. února 2018, 16:00, Petr Fišer
Bývalý kapitán fotbalové reprezentace, který naháněl Messiho, tvrdí: Doba je jiná, provází ji lenost Šumperk - Kapitánský post v české reprezentaci. Republikové štace v Sigmě Olomouc a Spartě Praha. Zahraniční angažmá v německém Hamburku, italské Fiorentině, španělském Atletiku Madrid a tureckém Galatasarayi Istanbul… O tom, zda byla pestrá fotbalová pouť TOMÁŠE UJFALUŠIHO úspěšná, nelze pochybovat. Devětatřicetiletý obránce se po skončení profesionální kariéry nechal „naverbovat“ do projektu, který má přispět ke zdokonalování a formování mladých hráčů. Nechyběl ani v Šumperku, kde se do něj zapojila téměř stovka nadějí z místního klubu.

 Součástí dlouhého pátečního dne bylo oficiální představení a také uvolněná a do pohody laděná tisková konference s následnou autogramiádou. Bývalý reprezentant se ocitl pod palbou otázek, které na něj ze zaplněného sálu létaly ze všech stran.

I když tehdejší národní mužstvo bylo tvořené hráči, kteří pocházeli ze skromných podmínek a menších měst a neznámých obcí, dokázalo konkurovat nejnabitějším světovým výběrům. Čemu to přičítáte?
„Tenkrát jsme neznali nic jiného než jen hřiště. Dnes projíždíte kolem krásných areálů, o kterých se nám jako malým ani nesnilo, a nepobíhá tam vůbec nikdo. Děti ven moc nechodí. Naše generace byla daleko komplexnější a obratnější, kromě fotbalu jsme dělávali i basket, volejbal, hokej, gymnastiku a další sporty. Taky jsme byli hladovější. Chtěli jsme se někam dostat. Platové stropy se v naší lize pohybují tak vysoko, že se řada fotbalistů nikam nehrne a radši volí domácí pohodlí. Když vám vyjde zahraniční angažmá, musíte se naučit řeč, přizpůsobit se tamnímu fotbalu a životnímu stylu a celkově zapadnout. Ne každý to je ochoten podstoupit. Doba je jiná a troufám si tvrdit, že ji provází lenost a neochota pracovat.“

V Atletiku Madrid jste si zahrál proti barcelonské superstar Lionelu Messimu. Jaké to bylo?
„Z pozice obránce, kterou jsem zastával, to samozřejmě nebylo nic jednoduchého. Považuji za velké štěstí, že jsem se mohl na jednom hřišti potkávat s tolika fotbalovými hvězdami. Ve Španělsku to byli Ronaldo a Messi, v Itálii Brazilec Kaká, útočníci Ibrahimovič a Ševčenko a mnozí další. Je to zážitek zahrát si proti takovým borcům.“

Messi je mimo jiné pověstný svou extrémně účelnou kličkou. I když ji prakticky nemění, je s ní až závratně úspěšný. Opravdu se nedá přečíst a ubránit?
„Do každého souboje jdete naplno a s jediným cílem – sebrat mu míč. I když uděláte maximum, většinou se vám to nepovede. U takového hráče vás to ani moc nemrzí. Pokorně smeknete klobouk a uznáte jeho kvality, které jsou nezpochybnitelné. Přestože se po trávníku naháníte jako soupeři, všechno si užíváte.“

Spousta vašich kolegů si na rozdíl od vás vybrala za další řemeslo trenéřinu. Každodenní dril ve fotbalovém kolotoči vás nelákal?
„Patnáct let jsem s fotbalem strávil v zahraničí a teď chci co nejvíce času věnovat své dceři a všechno jí vynahradit. Jako trenér jste od devíti hodin ráno v plném zápřahu a jen tak nemůžete vypnout. Musíte chystat tréninky, studovat soupeře, analyzovat výsledky, hodnotit předváděnou hru. Není to vůbec nic jednoduchého, zvláště v našich končinách. Dvakrát nebo třikrát za sebou prohrajete a hned vás odvolají. Potloukat se za takovýchto okolností po celé republice a střídat kluby jako ponožky? To by mě nebavilo.“

Vaše dcera velmi hezky zpívá. Po kom zdědila hudební geny a dobře znějící hlas?
„Do sedmé třídy jsem reprezentoval naši základní školu v nejrůznějších pěveckých soutěžích. Tím je myslím řečeno všechno (smích). Jakmile jsem začal mutovat, bylo po kariéře. Dnes už si s oblibou zazpívám jen v brzkých ranních hodinách.“

Jaký je váš nejoblíbenější song?
„Když milenky pláčou.“

Čím jste chtěl být jako malý?
„Asi jako každý popelářem. A taky kosmonautem.“

V Šumperku se narodil Radoslav Kováč, váš věrný druh ve zbrani. Stále platí, že vás lze považovat za „moravská dvojčata“?
„S Kovym jsme prožili plodné kamarádské i herní roky. Pořád jsme silně propojení. A nejen s ním, ale i s Milanem Barošem, Zdenou Grygerou a Markem Jankulovskim. Vždycky jsme byli pětka, která držela spolu. Často si voláme, a jak jsou všichni v Praze, zajdeme na kafíčko. Tenkrát jsme měli v nároďáku výbornou partu, do níž skvěle zapadali i Pavel Nedvěd, Karel Poborský, Honza Koller a další kluci.“

Když jste do balónu kopal v mládežnických letech, koho jste si zvolil za svůj vzor?
„Líbil si mi Němec Lothar Matthäus a později Alessandro Nesta z AC Milán. Pokud šlo o konkrétní tým, toužil jsem si zahrát za Manchester United.“

V každém zahraničním klubu jste strávil podobně dlouhý čas. Byl v tom záměr?
„Zhruba čtyřleté období jsem volil schválně. Chtěl jsem poznávat jiné země a naučit se další jazyky. Proto jsem na jednom místě nezůstával delší dobu a opouštěl ho ve prospěch nového zájemce o moje služby, který se mi zamlouval.“

Vzpomenete si na svůj premiérový prvoligový gól?
„Naprosto přesně. Dal jsem ho za Sigmu Olomouc v zápase proti Opavě. Bylo mi osmnáct let. S každým přibývajícím rokem začalo gólů ubývat. Až teď, co hraji za Sokol Stará Ves, jsem se znovu rozstřílel. Jestli se nepletu, tak jsem se trefil už sedmkrát, což hraničí s mým osobním rekordem. Po podzimu jsme v okresním přeboru druzí.“

Kdo byl vaším prvním trenérem?
„Jako čtyřletého si mě vzal pod svá křídla můj táta.“

Byl na vás přísný?
„Hrozně. Jako pes! Tvrdost ve fotbalové výchově se ve finále vyplatila. Jsem mu za všechno moc vděčný.“



Foto: Petr Fišer

Tomáš Ujfaluši (vpravo) předává Ladislavu Crhákovi podepsaný dres Atletika Madrid jako dárek a odměnu za to, že se mu povedlo celou akci zaštítit z nevděčného manažerského postu. Zájem sponzorů byl až překvapivě velký.


Doporučit tento článek přátelům na FacebookuSdílet na Facebooku Poslat známému e-mailem upozornění o tomto článkuUpozornit známého Verze pro tiskTisknout NahoruNahoru

NÁZORY K ČLÁNKU
Tento článek dosud nikdo neokomentoval, přidejte svůj názor.

ZA KULTUROU ZADARMO


Hrajte s REJEM o 3 vstupenky na novou animovanou komedii YETI: LEDOVÉ DOBRODRUŽSTVÍ, kterou promítá kino OKO v Šumperku od 27. září. Stačí, když pošlete správnou odpověď na soutěžní otázku a budete mít špetku štěstí při losování. V příštím čísle zveřejníme jména tří čtenářů, kteří půjdou do kina zadarmo.

Soutěžní otázka:

Který legendární herec propůjčil svůj hlas jedné z postaviček filmu Yeti?

A) Danny DeVito
B) Robert De Niro
C) Martin Dejdar

Odpovědi posílejte do čtvrtka jako SMS ve tvaru ODPOVĚĎ, JMÉNO,
BYDLIŠTĚ na číslo 605 854 541. (Cena jedné SMS odpovídá standardní textové zprávě dle ceníku vašeho tarifu.)

VYHODNOCENÍ

Po dvou vstupenkách na manželskou komedii MAGICKÁ HODINA s Vilmou Cibulkovou v hlavní roli vyhráli Veronika Oláhová ze Šumperka a Lenka Hetmánková z Velkých Losin.
Blahopřejeme! Výhra na vás čeká v pokladně DK Šumperk.