ZPRÁVY

Blanka Vykydalová: „Život beru s lehkou myslí.“ROZHOVOR

16. června 2015, 12:00, Hana Písková
Blanka Vykydalová: „Život beru s lehkou myslí.“ Šumperk - Před pár týdny se ke mně donesla zpráva, že Šumperk má novou spisovatelku. Přesněji řečeno ženu, která dosáhla velkého úspěchu v celorepublikové literární soutěži Česko hledá spisovatelky. Uvědomila jsem si, že ji znám. Znám ji z pěší zóny. Té ženy si totiž musíte všimnout, protože je krásná, a nic na tom nemění ani fakt, že se pomalu blíží babičkovskému věku. Věděla jsem o ní, že je manažerkou kosmetické firmy. Její postava dává tušit, že určitě sportuje. Že patří k vyvolené desítce žen, které byly vybrány čtenáři i odbornou porotou v rámci zmiňovaného projektu, jsem netušila. Blanka Vykydalová šla kdysi do Šumperka z Prahy za svým mužem. Zvyknout si na maloměsto jí prý trvalo dvacet let. Dnes si už ale umí užívat výhod městečka, odkud je do přírody kousek. V den, kdy jsme se spolu potkaly v kavárně, se těšila na Chlapácký běh.

 Jak jste se dostala od kosmetiky a atletiky k psaní?
Mělo to souvislost s mým sportováním. Atletiku jsem dělala jako mladá holka a ve dvaačtyřiceti letech jsem se k ní znovu vrátila a začala se věnovat té veteránské. Mezi atletkami jsem potkala spoustu žen různého věku. Na závodech, které absolvujeme nejen v České republice, je vždycky čas na to si popovídat a víc se poznat a už dříve mě napadlo, že bych chtěla psát o těch ženách, které sportují i ve vyšším věku. Přišlo mi to jako zajímavé téma.

Takže jste se rovnou pustila do literární soutěže?
Nejdřív jsem hodně přemýšlela. Na různých akcích potkávám ženy kolem padesátky nebo ještě starší a mě na tom fascinovalo, proč my sportujeme, proč tu atletiku děláme, proč se v tomhle vyšším věku jako mámy a už i babičky svlíkneme do trenýrek, zaklekneme do startovních bloků a běháme překážky nebo skáčeme do výšky. Začala jsem psát pár příběhů o kamarádkách s tím, že by se mi líbilo, kdyby si to někdo přečetl a dal mi zpětnou vazbu.

Komu jste to dala číst?
Velmi jsem si oblíbila cestovatelku a spisovatelku Milenu Holcovou. Jednou ji pozvali do Šumperka v rámci cyklu Via Lucis, takže jsem si ji zašla poslechnout. Moc mě zaujala, protože ona byla navíc v mládí výborná atletka, takže to, co říkala, mi bylo hodně blízké. A jednoho dne jsem se odhodlala jí napsat a poslat jí jeden svůj příběh. Potěšilo mě, když mi do tří dnů odpověděla, že se jí můj nápad moc líbí a že to téma by viděla spíš na nějaký dokument. Dokonce mi dala kontakt na svého manažera.

Využila jste ho?
Ne. Nějak jsem to nechala uhasnout. Psala jsem sice dál, ale nevěděla jsem, jak to rozvinout. Neodhodlala jsem se, asi nebyl ten správný čas. Uplynuly tři roky a na facebooku jsem objevila portál Česko hledá spisovatelky. Rozhodla jsem se do toho pustit. Podmínky zněly: napsat fejeton, sebemotivační text, vzkaz druhým, aby to v ostatních vzbudilo nějaké emoce, a nakonec povídku. To mě posadilo do křesla, musela jsem toho ještě hodně nastudovat, abych mohla ty požadované útvary napsat.

Co bylo nejtěžší?
Nejhorší byla povídka, ta mi dala zabrat. Já jsem poměrně rychlý člověk. Rychle myslím, rychle jednám, rychle dělám i fyzicky a povídka není pro rychlé lidi. Pamatuju si přesně, byla jsem na třinácté stránce a okno, naprosté okno. Nevěděla jsem jediné slovo, kterým bych pokračovala dál. Od té doby obdivuju všechny lidi, kteří napsali víc než třináct stránek. Poprvé jsem sice postoupila do nějakých dalších kol soutěže, ale mezi nejlepší pětku, která se v tom roce vyhlašovala, jsem se nedostala.

V loňském roce už to ale úspěch byl.
V tom dalším ročníku jsme psaly už jen fejetony. Postoupila jsem do třetího kola a pak už to bylo na porotě, která hodnotila ty nejlepší práce. Vybrali nás asi osmdesát a poslední práci už nás psalo jen sedmadvacet. Měly jsme psát námět na scénář televizního seriálu a první díl toho seriálu. Takže pro mě v tu chvíli opět nastala doba temna.

Kdo vám krizi pomohl?
Naštěstí jsem se mohla radit s Petrem Konupčíkem, který píše scénáře a taky s dcerou, která je herečka, protože divadlo a literatura k sobě mají blízko. Já totiž na dnešní seriály vůbec nekoukám, takže jsem netušila, jak by to mělo být. Nakonec vyhlašovali deset nejlepších žen spisovatelek a já jsem se do té desítky dostala.

Budete psát dál?
Jako vítězky soutěže jsme dostaly příležitost napsat román na pokračování s tím, že by si ho mohli čtenáři číst na portálu Česko hledá spisovatelky. Jenže já nejsem románový typ. Není to moje parketa. Chci pokračovat ve fejetonech a třeba se mi jednou podaří mít nějakou svoji brožurku.

Čím vám fejeton tak učaroval?
Baví mě. Chce to smysl pro humor, nadhled a takovou tu lehkost myšlení. Jednou mi můj muž řekl, že jsem lehkomyslná. Šlo o nedorozumění, ale mě se to tenkrát strašně dotklo. Já a lehkomyslná? Já, která mám vždycky všechno v pořádku? Postěžovala jsem si sestře psycholožce a ta mi řekla: „Ano, seš lehkomyslná, protože jednáš s lehkou myslí.“ Usmála jsem se, protože jsem si uvědomila, že nad složenými slovy je někdy dobré se zamyslet a to, že dokážu jednat s lehkou myslí, je vlastně můj dar.

Na co jste tedy vlastně přitom psaní přišla? Proč sportují ženy, kterým už dávno není dvacet?
Máme společnou lásku ke sportu. Je to nádherně vyplněný čas, který jsme získaly, když děti odešly z domova. Konečně máme čas na sebe, který si dovedeme užít. Díky tomu sportu máme přátele, se kterými ten svůj koníček můžeme sdílet. A taky chceme být pořád zdravé a hezké holky a v budoucnu krásné babky, nemluvě o tom, že na atletiku chodí i krásní muži. Když pak na závodech vidíte pětasedmdesátiletého člověka, který je vysoký, narovnaný, štíhlý a má pružnou chůzi. Tak za tím se klidně otočí i třicítka. To je takové to koření života.


Doporučit tento článek přátelům na FacebookuSdílet na Facebooku Poslat známému e-mailem upozornění o tomto článkuUpozornit známého Verze pro tiskTisknout NahoruNahoru

NÁZORY K ČLÁNKU
Redakce Rej.cz není odpovědná za obsah diskuze. Každý přispěvatel nese právní odpovědnost za své zveřejněné názory.

Datum: 16.6.2015 12:40
Titulek: Mám tema-společenská objednávka.
Autor: FRANTA
57
Důchody našich seniorů nejsou kompatibilní s ekonomickými požadavky od státu. Neustálé zdražování všeho a když jeden senior zemře druhý není schopný domácnost utáhnout a na zaplacení pobytu v domově seniorů nemá dost prostředků. Fejeton by měl úspěch, obzvlášť kdyby byl s čerstvými reakcemi politiků, kteří mají ve věci co činit. Je to sportovní disciplina pro seniory-jak přežít v tomto režimu. Moc sportujících seniorů ve svém okolí nevidím. Spíš belhajících se o berlích. Čtu nejraději něco na aktuální současná temata, nikoliv romány o starém Egyptě.
Reagovat
Datum: 16.6.2015 17:06
Titulek: Re: Mám tema-společenská objednávka.
Autor: Smyl Flek z Nohavic
86
Zajímavé ale je, že přitom každou chvíli čteme i články o tom, jak u nějakého důchodce zazvonil mladík řkouc, že je to kamarád jeho vnuka a že ho vnuk posílá si půjčit peníze nebo něco podobného, načež důvěřivý důchodce zaloví v příborníku a klidně vyplázne 50 tisíc.
Nebo se tu taky už několikrát omílali ti různí šmejdi, kteří vytáhnou důchodce na oběd a tam jim prodají vysavač nebo hrnce nebo speciální deku za 30 tisíc nebo víc.
To mi přijde jako dost zajímavý, že podle Franty důchodci nemají na to, aby utáhli domácnost, ale zároveň mají pořád dost peněz na to, aby někomu stálo za to je okrádat. Tato 2 fakta mi taky nepřipadají moc vzájemně kompatidebilní.
Reagovat
Datum: 16.6.2015 18:44
Titulek: Re: Mám tema-společenská objednávka.
Autor: Astrolog
80
Velmi dobrý postřeh. A to je ono. Senioři jsou skrytí finanční magnáti. Pokud budete chtít půjčit peníze běžte za sousedem seniorem a uspějete. Senioři ze sebe dělají jen chudáky a mají peněz že si můžou někteří zaplatit i pobyt v domově pro seniory. Seniorům a jejich pláči zásadně nevěřte. Zloději o této situaci ví a proto jdou k seniorům pro peníze najisto. I když seniora oberou o 100 tisíc stejně má dalších 200 tisíc schovaných jinde. Někteří senioři už ani nevědí kde mají peníze schované.
Reagovat
Datum: 16.6.2015 21:24
Titulek: Re: Mám tema-společenská objednávka.
Autor: ccc
63
To vůbec není protiklad, že se senioři děsí budoucích výdajů a proto si -dokud mohou či mohli- doslova odtrhávali od úst, aby si nějakou rezervu na nějaký průšvih (třeba havárie plynového kotle, který dnes stojí min. 50 tisíc Kč) či na krušné doby připravili....
Reagovat
Datum: 16.6.2015 18:48
Titulek: ehhh
Autor: chuck norris
87
104
co je to za kecy?!
Reagovat
Datum: 17.6.2015 06:38
Titulek: Re: ehhh
Autor: Kvíkač
93
To je téma na fejetony pro spisovatelku. Veselý štíhlý senior sportovec šáhne do kešeně a jde si s úsměvem koupit nový kotel, při čemž 40% občanů nemá rezervu 10 tisíc Kč. Veselé příhody ze života seniorů-sportovců jsou vhodné a popisují šťastný život zdravím kypících seniorů v ČR, kteří se topí v dluzích a exekucích, kterých stále přibývá.
Reagovat

NA KONCERT ZADARMO


Hrajte s REJEM o 5 vstupenek na komponovaný koncertní recitál textaře MICHALA HORÁČKA, který se uskuteční v pátek 6. října v Domě kultury Šumperk. Stačí, když pošlete správnou odpověď na soutěžní otázku a budete mít špetku štěstí při losování. Příští týden zveřejníme jména pěti šťastlivců, kteří půjdou na koncert zadarmo.

Soutěžní otázka:

K jaké písni nenapsal text Michal Horáček?

A) Dívám se, dívám
B) Levandulová
C) Lásko, voníš deštěm

Odpovědi posílejte do čtvrtka jako SMS ve tvaru ODPOVĚĎ, JMÉNO, BYDLIŠTĚ na číslo 605 854 541. (Cena jedné SMS odpovídá standardní textové zprávě dle ceníku vašeho tarifu.)

VYHODNOCENÍ

Vstupenku na galakoncert našeho nejznámějšího tenoristy ŠTEFANA MARGITY, který zazpívá v sobotu 23. září v kulturním domě v Zábřeze, vyhráli Marcela Krmíčková ze Sudkova, Martina Kubešová ze Šumperka a Zdenka Zapletalová z Hrabenova.
Blahopřejeme! Výhra na vás čeká v pokladně IC Zábřeh (v budově kulturáku).