SPORT

ADAM RUTAR = když jablko nepadne daleko od stromu

29. května 2019, 15:00, Petr Fišer
ADAM RUTAR = když jablko nepadne daleko od stromu Šumperk – Jablko nepadlo daleko od stromu. ADAM RUTAR se vydal v hokejových šlépějích svého otce a nakročeno má velmi nadějně. Odchovanec Mladých Draků byl součástí národního výběru do osmnácti let, který reprezentoval Českou republiku na nedávném mistrovství světa ve Švédsku. I když byl na mezinárodním poli nováčkem, vloženou důvěru nezklamal a obstál se ctí.

 Vaše nominace byla odbornou veřejností hodnocena jako jedna z nejpřekvapivějších. Co se vám honilo hlavou, když jste se dozvěděl, že vaše jméno figuruje na seznamu vyvolených?
„Vůbec jsem to nečekal. Už jen to, že jsem dostal pozvánku na přípravný kemp do Kravař a že mě po něm nevyhodili, jsem bral jako překvapení. Původně jsem žil v domnění, že pojedu do Švédska jako osmý bek, co bude vyhlížet šanci na tribuně. Nakonec všechno vyplynulo tak, že jsem odehrál celý turnaj v základní sestavě.“

Jak na vaše dosazení do mužstva reagovali spoluhráči?
„Kluci mě vzali mezi sebe, jako kdybych byl přirozenou součástí týmu delší dobu. Bylo to bez problémů.“

Šampionát jste nerozjeli šťastně. Zakopnutí na běloruské překážce vám na pohodě asi moc nepřidalo…
„Bělorusové proti nám zahráli velmi dobře. Nic to však neměnilo na tom, že jsme je mohli a taky měli porazit. Dost jsme je podcenili.

Co na to trenér Hadamczik?
„Samozřejmě, že nás důkladně seřval. Ze zbytečné porážky jsme byli špatní. Do dalšího zápasu jsme šli s tím, že ho musíme urvat za každou cenu. Zničili jsme Švýcary a ve zlepšeném výkonu pokračovali i proti Finům. To nám hodně pomohlo. Dokázali jsme si, že hokej hrát umíme a že na to máme.“

Jako poslední se vám v základní skupině postavila do cesty obávaná Kanada. Dalo se mluvit o jiném levelu? Docela výrazně vás přestřílela.
„Jiný level to byl, ale že bych v ní viděl soupeře, se kterým by se nedalo hrát? To zase ne. Byl to od nás výborný zápas.“

Proti Švýcarsku jste zaznamenal premiérový gól na reprezentační scéně. Zažádal jste si o puk na památku, nebo podobné věci neřešíte?
„Mám ho doma na poličce… Trenéři nás jako třetí lajnu zkusili na přesilovku. Snažil jsem se držet pokynů, které nám kladl na srdce kouč beků. Po obráncích chtěl, aby to často zkoušeli. Chvilku jsme si přihrávali a potom jsem ze střídačky jedním uchem zaslechl: Vystřel! Tak jsem natáhl, vypálil a golfákem to napral na bránu. Vyšlo to a jsem za to rád.“

Ve čtvrtfinálové bitvě vám vystavilo stopku domácí Švédsko. Jaká to byla řežba?
„Vypadli jsme hlavně proto, že nás zklamala disciplína. Jak s ohledem na vyloučení, tak s ohledem na neplnění taktických pokynů. Nehráli jsme to, co po nás chtěl hlavní trenér. K tomu všemu jsme dělali individuální chyby.“

Alois Hadamczik patří mezi nesmlouvavé bouřliváky, kteří se nebojí natvrdo prezentovat svůj názor i postoj. Pocítili jste to na vlastní kůži?
„Do té doby jsem ho moc neznal. Zpočátku mi připadl klidný a docela nevýrazný. Přímo na turnaji byl daleko přísnější, důraznější a celkem nepříjemný. S Běloruskem jsme ho naštvali a vytočili, což nenechal jen tak a dal nám to patřičně najevo. Po porážce s Kanadou se mírnil a vůbec po nás neřval. Když jsme se bavili v soukromí, byl úplně v pohodě.“

Podobného ražení je váš táta, který po skončení hráčské éry přesedlal k trenérskému řemeslu. S nikým se nemazlí, s nikým nemá slitování. Bývá hlasitý, nesmlouvavý, kritický. Jak jste se vyrovnával se skutečností, že ho máte neustále za zády?
„Moji dosavadní kariéru ovlivnil výrazným způsobem. Od žáků až po dorost mě vedl jako trenér a je pravda, že byl pořád nade mnou. Nebudu lhát, v některých fázích a momentech to nebylo úplně příjemné. Zároveň mě to ale nutilo k tomu, abych se na každém tréninku snažil na maximum. Teď vím, že to bylo ku prospěchu věci.“

Pochválil vás někdy? Není žádným tajemstvím, že moc často nechválí.
„Mockrát to nebylo, ale když už to přišlo, tak mě to zahřálo u srdíčka… Vždycky na mě býval přísnější. Časem jsem si na to zvykl, počítal s tím a byl na to připravený.“


Šumperský odchovanec v reprezentačním dresu.

Co vás baví kromě hokeje?
„Rád lyžuju, rád se svezu na kole. Nemusí to být žádná dálka, ale něco zvládnu. Tenis, pinec, počítačové hry. Je toho víc. Taky mám motorku, takže se vyblbnu a odreaguju i tímto způsobem.“

Vaše sestra je výtečná tenistka. Podporujete se navzájem?
„Určitě. Akorát ségra mě podporuje trochu víc, než já ji. (smích) Asi to vyplývá z toho, že jsem byl vždycky ten mladší.“

Byl pro vás hokej jasnou volbou?
„Abych pravdu řekl, úplné začátky si moc nevybavuju. Mám je zahalené v mlze. Byly chvíle, kdy mně hokej vadil. Mamka mi zpětně vyprávěla historky, jak jsem nadával a zuřil, a že se mi na zimák vůbec nechtělo. Než jsem se naučil trochu bruslit a přišel jsem mu na chuť, museli mě do něj nutit. Jakmile mě po roce trápení začal bavit, došlo ke zlomu.“

V šestnácti letech jste se s hokejovým nádobíčkem přesunul do Olomouce. Co pro vás bylo zpočátku nejtěžší?
„Přechod mi usnadnil fakt, že jsem znal několik kluků z dřívějška. Takže to nebylo nic strašného. Nejnáročnější je každodenní dojíždění tam a zpátky. Hokej hraju v Olomouci a na střední školu chodím v Šumperku, proto dost času během týdne prosedím ve vlaku. Všechno skloubit není úplně snadné, ale zvládat se to dá. Když je nejhůř, vypomůžu si při písemce taháčkem nebo něčím podobným.“ (smích)

Chtěl byste ve studiu pokračovat na vysoké škole?
„Teď dělám strojárnu a zvažuju, že bych na střední školu navázal dálkově nebo odpoledním studiem. Uvidíme, jak to bude s hokejem. Beru to postupně. Doma mi vtloukávají do hlavy, že pokud se budu hokejem někdy živit, nepůjde to napořád. Škola je o to důležitější.“

Jako sedmnáctiletý „junák“ jste si připsal první dva starty v mužské extralize. Proměnily se ve zkušenost k nezaplacení?
„Proti Hradci Králové to bylo hodně těžké. Jakmile to nezvládá tým, tak to většinou nezvládají ani jednotlivci. Měl jsem tam pár individuálních chyb, třeba když mi dlouhou přihrávku zachytil jejich bek. Trenéři mi dali hodně času a prostoru i v Chomutově, kde mi to docela sedlo. Měl jsem z toho dobrý pocit. Nejznatelnější rozdíly jsou ve fyzické síle, větších zkušenostech a rychlosti při rozhodování. Dá se na to zvyknout, stejně jako se dá zvyknout na mládežnickou repre a mezinárodní úroveň. Až se rozkoukáte a na vyšší tempo si přivyknete, připadá vám to jako normální hokej.“

Dejme tomu, že by vás kontaktovali zástupci mužského hokeje v Šumperku, zda byste jim nepíchl formou střídavých startů. Co by se od vás dozvěděli?
„S taťkou jsme to nedávno řešili a myslím si, že by se to nedalo stíhat. Extraliga juniorů se většinou hraje ve stejných dnech jako muži v Šumperku a Olomouc by mě asi jen tak nepustila.“

ADAM RUTAR

NAROZENÍ: 6. září 2001. VĚK: 17 let. VÝŠKA: 185 cm. VÁHA: 80 kg. POST: obránce. HŮL: pravá. KARIÉRA: Šumperk (extraliga dorostu), Olomouc (extraliga juniorů a mužů). MISTROVSTVÍ SVĚTA U18: Bělorusko 3:4 (0+0), Švýcarsko 8:2 (1+0), Finsko 4:2 (0+0), Kanada 2:6 (0+1), Švédsko 2:4 (0+0).

Otcem pracovitého obránce je bývalý hokejista Šumperka a dlouholetý trenér Mladých Draků Petr Rutar.


Doporučit tento článek přátelům na FacebookuSdílet na Facebooku Poslat známému e-mailem upozornění o tomto článkuUpozornit známého Verze pro tiskTisknout NahoruNahoru

NÁZORY K ČLÁNKU
Tento článek dosud nikdo neokomentoval, přidejte svůj názor.

ZA KULTUROU ZADARMO

Hrajte s Týdnem na severu o dvě vstupenky na koncert ojedinělého hudebníka, textaře a poety Karla Plíhala, který šumperský Dům kultury uvede 12. září. Posluchače čeká komorní atmosféra a hravá jemná poetika inteligentně humorných, často vyzrále sebeironických textů nebo krátkých veršovánek doplňujících jednotlivé písničky. Můžete být u toho, pokud budete mít kapku příslovečného štěstíčka a zapojíte se do soutěže. Kdo půjde na koncert zadarmo, zveřejníme v příštím čísle.

Soutěžní otázka:
Na albu kterého interpreta se Karel Plíhal nepodílel?
a)  Bratři Ebenové
b)  Jaromír Nohavica
c)  Karel Kryl

Odpovědi posílejte do čtvrtka jako SMS ve tvaru ODPOVĚĎ, JMÉNO a ADRESA na číslo 737 559 551. (Cena jedné SMS odpovídá standardní textové zprávě dle ceníku vašeho tarifu.)

VYHODNOCENÍ

Volnou dvojvstupenku na promítání filmu Bohemian Rhapsody, který pořadatelé uvedou v rámci Kina pod hvězdami v amfiteátku na Masarykově náměstí v Zábřeze ve čtvrtek 22. srpna, vyhrávají: Vladislava Janciková ze Sudkova a Vendula Kubelková z Postřelmova. Blahopřejeme! O vstupenky se přihlaste u pořadatelů.